[198r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupce sě hospodinu a mluvieše o něm všěm, ktož ožídáchu [76] ožídáchu] ožidáchu Kyas vykúpenie Jeruzalémi [77] Jeruzalémi] Israel lat., Hierusalem var. . L2,39 A když dokonachu všecko podlé zákona hospodinova, navrátichu sě do Galilee v své město Nazareth.

L2,40 Pak dietě rostieše i posileváše sě, plno jsa múdrosti, a milost božie bieše v něm. L2,41 I chodieše jeho otec i mátě [78] chodieše … otec i mátě] ibant parentes lat. na každé léto do Jeruzaléma na den slavný velikonocní [79] velikonocní] velikonoční Kyas . L2,42 A když jest byl Ježíš [80] Ježíš] navíc oproti lat., + Iesus var. ve dvúnádcti letech, jidechu s ním do Jeruzaléma podlé obyčeje [81] obyčeje] + diei lat. slavného. L2,43 A dokonavše dni, když sě vrátichu, osta dietě Ježíš v Jeruzalémě, i nezvěděli sú toho otec i mátě [82] otec i mátě] parentes lat. jeho. L2,44 Domnějíce sě, by byl on v tovařiství svých súsědóv [83] svých súsědóv] navíc oproti lat. , i jidechu cěstú jednoho dne i hledáchu jeho mezi rodinú i známými. L2,45 A nenalezše navrátichu sě do Jeruzaléma ptajíce jeho. L2,46 I stalo sě jest, že po třech dnech nalezechu jej v chrámě, sediece mezi mistry, slyšiece jě i tiežíce [84] tiežíce] + eos lat., nemá var. . L2,47 I diviechu sě všichni, ktož jeho slyšiechu, múdrosti jeho i otpoviedaní. L2,48 A uzřěvše otec a mátě [85] otec a mátě] navíc oproti lat. , podivišta sě. I vecě mátě jeho k němu: „Synáčku, cos nám učinil tak? Že otec tvój a já žalostiece smy tebe hledali.“ L2,49 I vecě k nim: „Což jest, že ste mne hledali? Nevěděli ste, že v těch věcech já musím býti, jenž jsú otcě mého?“ L2,50 A oni neurozuměchu slovu, ješto jest promluvil k nim. L2,51 I jide s nimi do Nazaretha a tu [86] tu] navíc oproti lat. přijide i bieše jim poddán. A mátě jeho chováše těch všěch slov, nosieci jě [87] nosieci jě] navíc oproti lat., + conferens var. v svém srdci. L2,52 A Ježíš dietě [88] dietě] navíc oproti lat. prospieváše v múdrosti i u věku i [89] i] v rkp. milosti před bohem i lidmi.

Třetí

L3,1 Léta [90] Léta] + autem lat., nemá var. pátéhonádcte říšě Tiberiášě ciesařě, když zpravováše Ponský Pilát Židovstvie a král [91] král] tetrarcha lat. Herodes galilejskú vlast a bratr jeho Filip [92] Filip] + tetrarcha lat. iturejskú a trakonitidskú vlast a Lizanias [93] Lizanias] + tetrarcha lat. abilinskú, L3,2 za kniežat popových Annášě a Kaifáše, stalo [b]označení sloupcesě jest slovo božie nad Janem, Zachařovým synem, na púšti. L3,3 I přijide do všeho kraje jordánského, kážě křest pokánie na otpuštěnie hřiechóv, L3,4 jakož jest psáno v kněhách řěčí Izaiášě proroka: Hlas volajícieho na púšti: Chystajte cěstu hospodinovu, pravé čiňte jeho stezky! L3,5 Všeliký sě úval naplní a všeliká hora i pahorek sě poníží a bude uviré zpraveno a netrté cěsty budú rovné [94] cěsty budú rovné] in vias planas lat. L3,6 a uzří všeliké tělo spasenie božie.

L3,7 Protož mluvieše Jan [95] Jan] navíc oproti lat. k zástupóm, ješto vycháziechu k němu [96] k němu] navíc oproti lat. , aby sě křtili [ od něho ]text doplněný editorem[97] od něho] ab ipso lat., nemá Kyas : „Ksenci ješčeří [98] ješčeří] geſſczierzij rkp., ješčěří Kyas , kto jest vám ukázal, aby utekli před budúcím hněvem božím [99] božím] navíc oproti lat. ? L3,8 Protož čiňte dóstojné užitky pokánie a nepočínajte mluviti řkúce [100] řkúce] navíc oproti lat. : Otcě mámy Abrahama. Jáť vám pravi, žeť jest mocen bóh z tohoto kamenie vzbuditi syny Abrahamovy. L3,9 A již jest sekyra k kmeni dřěva přiložena. Protož každé dřěvo, které nečiní ovotcě [101] ovotcě] ovocě Kyas dobrého, bude vyťato a v oheň uvrženo.“ L3,10 I tázáchu jeho zástupové řkúce: „Co tehdy učinímy?“ L3,11 Otpověděv [102] Otpověděv] + autem lat. vecě jim: „Kto má dvě sukni, daj jednu [103] jednu] navíc oproti lat., + unam var. nemajíciemu, a ktož má pokrm, učiň takež [104] takež] takéž Kyas .“ L3,12 I přijidechu [105] přijidechu] + et lat. nepraví těžieři, chtiece sě křtíti, i vecěchu jemu: „Mistře, co učinímy?“ L3,13 Tehdy on povědě k nim: „Nice viec, jedno cožť jest vám ustaveno, to čiňte.“ L3,14 I tázáchu jeho i rytieři řkúce: „Co i my učinímy?“ I vecě jim: „Ižádného nenuzte ani násilé čiňte a jmějte dosti na svém žoldu.“ L3,15 A když sě domnieše lid i všichni mysléchu v svých srdcích o Janovi, zdali by on snad byl Kristus, L3,16 otpověděv Jan vecě všěm: „Já vás jistě křtím u vodě, ale přijde po mně [106] po mně] navíc oproti lat. silnější mne, jehož já nejsem dóstojen rozvázati řemene obuvi jeho. Ten vás bude křtíti v dušě svatém a v ohni, L3,17 jehož vějka v rucě jeho, i umete své humno