umřel bieše, a ožil jest, zahynul bieše, a nalezen jest.“
Kapitola XVI.
L16,1 A pravieše k učedlníkóm svým: „Člověk jeden bieše bohatý, jenž mějieše vladařě, a ten omluven jest před ním, jako by rozmrhal dobré jeho. L16,2 Zavola ho pán jeho i vece jemu: Co to slyším o tobě? Vydaj počet vladarstvie tvého, neb již nebudeš moci vládnúti. L16,3 Tehdy vecě sám v sobě: Co učiním, že pán mój otjímá ote mne vladarstvie? Kopati nemohu, žebrati se stydím. L16,4 Viem, co učiním, aby když budu zbaven vladarstvie, přijeli mě do domóv svých. L16,5 A svolav všěchny dlužníky pana svého, vecě prvniemu: Co si dlužen pánu mému? L16,6 A on vece: Sto lahvic olejě. I vece jemu: Vezmi zápis svój a seda rúče napiš padesát. L16,7 Potom jinému vecě: A ty co si dlužen? A on vece: Sto strychóv pšenice. Vece jemu: Vezmi listy své a napiš osmdesát. L16,8 I pochváli pán vladaře nepravosti, že jest tak opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější sú nežli synové světlosti v pokolení svém. L16,9 A já pravi vám, čiňte sobě přátely z sbožie nepravosti, aby když zhynete, přijali vás do věčných přiebytkóv. L16,10 Kto jest věren u mále, i ve mnozě věren jest. Ale kto u mále křív jest, i v věčie věcí nepráv jest. L16,11 Protož poňavadž v nepravém zboží věrni ste nebyli, které pravé jest, kto uvěří vám? L16,12 A poňavadž v ciziem věrni ste nebyli, co vaše jest, kto dá vám? L16,13 Žádný sluha nemóž dvěma pánoma slúžiti, aneboť jednoho bude nenáviděti, a druhého milovati, neb jednoho sě bude přídržeti, a druhým pohrzie. Nemóžete bohu slúžiti a zboží.“
L16,14 I uslyšechu to všichni zákonníci, kteří biechu lakomí, a posmieváchu sě jemu. L16,15 I vece jim: „Vy ste, ješto spravedlivi činíte sě před lidmi, ale buoh zná srdce vaše. Nebo co lidem vysoké jest, ohavné jest před bohem. L16,16 Zákon i proroci až do Jana prorokovali sú, a odtud králevstvie [božie]text doplněný editorem[411]božie] Dei lat. zvěstuje sě a každý jemu násilé činí. L16,17 Snáze jest nebi i zemi pominúti nežli z zákona ijednomu slovci upadnúti. L16,18 Všeliký, ktož púštie ženu svú a pojímá jinú, smilní. A kto puštěnú od muže pojímá, smilní.“
L16,19 „Člověk jeden bieše bohatý i obláčieše sě zlatohlavem a kolčem a hodováše na každý den stkvostně. L16,20 A bieše jeden žebrák jménem Lazar, jenž ležieše u vrát jeho, pln nežitóv, L16,21 žádaje nasycen býti z drobtóv, ješto padáchu s stolu bohatcě, a žádný mu nedáváše, ale i psi přichodiechu [a lízáchu]text doplněný editorem[417]a lízáchu] et lingebant lat. nežity jeho. L16,22 I stalo sě jest, když byl umřel žebrák, [a]text doplněný editorem[418]a] et lat. nesen jest [od anděla]text doplněný editorem[419]od anděla] ab angelis lat. do lóna Abrahamova. Umřel jest pak i bohatec a pohřeben jest v pekle. L16,23 A pozdvih očí svých, když bieše v mukách, uzře Abrahama zdaleka a Lazara v lóně jeho. L16,24 A on zvolav, vecě: Otče Abrahame, smiluj sě nade mnú a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého u vodě, aby obvlažil jazyk mój, neboť sě mučím v tomto plameni. L16,25 I vecě jemu Abraham: Synu, rozpomeň sě, že si bral dobré věci za svého života, a Lazar takež zlé. A on již raduje sě, a ty sě mučíš. L16,26 A nadto nade všěcko mezi námi a vámi cíl veliký utvrzen jest, aby ti, ješto chtie odsud k vám jíti, nemohli a oni otonud sem přijíti. L16,27 [I vece]text doplněný editorem[422]I vece] Et ait lat.: Ale prosím tebe, otče Abrahame, aby poslal jeho do domu otce mého,
