Jediechu [a]text doplněný editorem[440]a] et lat. pijiechu a kupováchu a prodáváchu, štěpováchu a domy staviechu, L17,29 ale kterého dne vyšel Lot z Sodomy, šel déšť s ohněm a s sirú z nebe a [zatratil]text doplněný editorem[442]zatratil] perdidit lat. všěcky. L17,30 Podlé toho stane sě, kterého dne syn člověka zjeví se. L17,31 V tu hodinu, kto bude na střěšě a osudie v domu jeho, nestupuj, aby je pobral, a kto na poli, [takež]text doplněný editorem[443]takež] similiter lat. nevracuj sě zasě. L17,32 Pomněte na ženu Lotovu. L17,33 Kto kolivěk hledati bude, aby svú duši spasil, ztratíť ji. A ktož kolivěk ztratí ji, obživí ji. L17,34 Pravi vám, v tu noc budeta dva na loži jednom, jeden bude vzat a druhý opuštěn bude. L17,35 Dvě budeta mlečce v jedno, jedna bude přijata a druhá opuštěna, dva na poli, jeden bude přijat a druhý opuštěn.“ L17,36 Odpověděvše řekli sú [jemu]text doplněný editorem[444]jemu] illi lat.: „Kde, pane?“ L17,37 Jimžto on odpovědě: „Kdež kolivěk bude tělo, tu sě zberú i orlice.“
XVIII.
L18,1 Pravieše také i podobenstvie k nim, že vždycky musie sě modliti a nepřestávati, L18,2 řka: „Súdce jeden bieše v jednom městě, jenž sě boha nebojieše a lidí sě nestydieše. L18,3 Vdova také jedna bieše v tom městě a přicházieše k němu řkúci: Pomsti mne nad mým protivníkem! L18,4 A nechtěl jest za mnohý čas. Ale potom vecě v sobě: A ač se boha nebojím a člověka nestydím, L18,5 však že mi jest truchliva tato vdova, pomstím jie, aby najposledy přijdúc nenutkala mne.“ L18,6 I vecě pán: „Vizte, co súdce nepravý die. L18,7 Buoh pak neučiní pomsty zvolených svých, jenž volají k němu ve dne i v noci, a trpělivost bude mieti nad nimi? L18,8 Jistě pravi vám, že jich pomstí brzo. Ale však syn člověka přijda, zdali mníš, nalezne vieru na zemi?“
L18,9 I vecě k některým, jenž v sě doúfáchu jakožto spravedliví a pohrdáchu jinými, podobenstvie toto řka: L18,10 „Dva člověky vstupovášta do chrámu, aby sě modlila, jeden zákonník a druhý zjevný hřiešník. L18,11 Zákonník stoje tyto věci sám u sebe modléše sě řka: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé: lapky, nespravedliví, cizoložníci, jako také tento zjevný hřiešník. L18,12 Postím sě dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všěch věcí, které mám. L18,13 A zjevný hřiešník zdaleka stoje, nechtieše ani očí k nebi vzdvihnúti, ale tepieše prsi své řka: Bože, milostiv buď mně hřiešnému! L18,14 Věrně pravi vám, sstúpil jest tento, spravedliv jsa učiněn, do svého domu od něho. Neb každý, ktož sebe povyšuje, ponížen bude, a ktož sě níží, bude povýšen.“
L18,15 I přinášiechu k němu také děťátka, aby se jich dotekl. To když uzřechu učedlníci, žehráchu jim. L18,16 Ale Ježíš svolav je, vecě: „Nechte dietek jíti ke mně a neroďte brániti jim, neb takových jest královstvie nebeské. L18,17 Věrně praviť vám, ktož kolivěk nepřijme královstvie božieho jakožto dietě, nevejde v ně.“
L18,18 I otáza ho jedno knieže řka: „Mistře dobrý, co čině život věčný mieti budu?“ L18,19 Tehdy vece jemu Ježíš: „Co mě dieš dobrým? Žádný dobrý, jedné sám buoh. L18,20 Znal lis přikázanie: Nezabieš, nesesmilníš, neučiníš krádeže, nepromluvíš falešného svědečstvie, cti otce svého i máteř?“ L18,21 A on vecě: „Všěch těch věcí ostřiehal sem od své mladosti.“ L18,22 To uslyšav Ježíš, vecě jemu: „Ještěť sě jednoho nedostává tobě: Všěcky věci, kteréž kolivěk máš, prodaj a daj chudým a budeš mieti poklad
