vchodie, světlo viděli. L11,34 Lucerna těla tvého jest oko tvé. Bude li oko tvé upřiemé, celé tělo tvé světlé bude. Pakli nešlechetné bude, také tělo tvé temné bude. L11,35 Protož viz, aby světlo tvé, kteréž v tobě jest, nebyly tmy. L11,36 Protož ať tělo tvé celé světlé bude, nemajě ižádné částky temností, bude světlé všěcko a jakož lucerna blesktu osvietí tě.“ L11,37 A když mluvieše, prosi jeho jeden zákonník, aby obědval u něho. A všed sěde za stuol.
L11,38 Tehdy zákonník poče v sobě sě domnievaje řéci: „Proč by se neumyl před obědem?“ L11,39 I vecě pán k němu: „Nynie, vy zákonníci, co zevnitř jest čiešě a mísy, čistíte, ale co jest vnitř vašeho, plno jest lúpeže a nepravosti. L11,40 Blázni! Však ten, ješto jest učinil, což zevnitř jest, také to, co vnitř jest, učinil. L11,41 Avšak to, co zbývá, dajte almužnu, a aj, všěcky věci sú čisty vám. L11,42 Ale běda vám, zákonníci, jenž obětujete mátu a rútu a všelikú zelinu, a pomíjiete súd a lásku boží. Ale tyto věci měli ste činiti a oněch neopúštěti. L11,43 Běda vám zákonníkóm, jenž milujete prvnie stolice v školách a pozdravenie na tržišti. L11,44 Běda vám, jenž ste jako hrobové, ješto nejsú zjevni, a lidé chodiece svrchu nevědie.“ L11,45 Tehdy odpověděv jeden v zákoně učený, vecě jemu: „Mistře, tyto věci pravě, také nás hanieš.“ L11,46 A on vecě: „I vám v zákoně učeným běda, nebo obtěžujete lidi břemeny, jichžto nésti nemohú, a sami jedniem prstem vaším nedotýkáte sě břemen. L11,47 Běda vám, jenž vzděláváte hroby prorokóv, otcové vaši zhubili sú je. L11,48 Jistě svědčíte, že přivolujete skutkóm otcóv vašich, neb zajisté oni sú jě zhubili, a vy pak vzděláváte jich hroby. L11,49 Protož i múdrost božie řekla jest: Pošli k nim proroky a apoštoly a z těch zhubie a zaháněti budú, L11,50 aby byla shledána krev všěch prorokóv, kteráž vylita jest od ustavenie světa od pokolenie tohoto, L11,51 od krve Abele spravedlivého až do krve Zachariáše, jenž jest zahynul mezi oltářem a domem. Tak pravi vám, bude požádána od toho pokolenie. L11,52 Běda vám, v zákoně učeným, jenž ste vzeli klíče uměnie, sami ste nevešli, a těm, kteří sú vcházeli, bránili ste.“ L11,53 Když ty věci k nim mluvieše, počechu zákonníci a v zákoně učení těžce se protiviti a usta jeho zacípati z mnohých věcí, L11,54 hroziece mu a hledajíce něco popadnúti z úst jeho, aby jej obžalovali.
Kapitola XII.
L12,1 A když mnozí zástupové stáchu vókol, tak že sě spolu tlačili, poče řéci k učedlníkóm svým: „Pilně sě varujte od kvasu zákonníkóv, jenž jest pokrytstvie. L12,2 Neb nic nenie skryto, by nebylo zjeveno, ani přikryto, by nebylo zvěděno. L12,3 Neb co ste ve tmách pravili, na světle bude praveno. A co ste v ucho mluvili na ložiech, bude kázáno na střěchách.“
L12,4 „Ale pravi vám, přátelóm mým, nestrachujte sě od těch, jenž zabíjejí tělo, a potom nemají viece, co by učinili. L12,5 Ale ukážiť vám, koho byste báli se. Bojte sě toho, kterýž když zabie, má moc poslati u pekelný oheň. Tak pravi vám, toho sě bojte. L12,6 Však pět vrabcóv prodávají za dva šarty, a jeden z nich nenie v zapomenutí před bohem. L12,7 Ale i vlasové hlavy vašie [všichni]text doplněný editorem[314]všichni] omnes lat. zečteni sú. Protož neroďte sě báti, mnohých vrabcóv dražší ste vy.“
L12,8 „Zajisté pravi vám, každý, ktož kolivěk
