umřel jest bez synóv. L20,31 A třetí vzal jest ji, též i všěch sedm, [a]text doplněný editorem[520]a] et lat. neostavili sú plemene a zemřeli sú. L20,32 Poslednie všěch umřela jest i žena. L20,33 Protož [v ]text doplněný editorem[521]v] in lat.vskřiešení čie z nich bude žena, poňavadž sedm měli sú ji za ženu?“ L20,34 I vecě jim Ježíš: „Synové tohoto světa ženie se a svatbie se, L20,35 ale oni, kteříž budú jměni světa hodni onoho a skřiešenie z mrtvých, ani se budú vdávati, ani se pojímati, L20,36 neb ani viec budú moci umřieti, neb rovni anjelóm sú a synové boží sú, poňavadž sú synové zkřiešenie. L20,37 Ale že vstanú mrtví, i Mojžieš ukázal se jest vedlé kře, jakož nazývá pána boha Abrahamova a boha Izákova a Jakubova. L20,38 A buoh nenie mrtvých, ale živých, neb všichni živi sú jemu.“ L20,39 Tehdy odpověděvše někteří z mistróv, řekli sú: „Mistře, dobře si pověděl.“ L20,40 A viec nesměli sú ničehož otázati.
L20,41 I řekl jest jim: „Kterak řkú, by byl Kristus syn Davidóv? L20,42 A sám David die v Knihách žalmových: Řekl pán pánu mému: Seď na pravici mé, L20,43 dokud nepoložím nepřátel tvých podnoži noh tvých. L20,44 Protož David pánem jeho nazývá, i kterak jest syn jeho?“ L20,45 A když poslúcháše vešken lid, řekl jest učedlníkóm svým: L20,46 „Pilně ostřiehajte sě od mistróv, ješto chtie choditi v dobrém rúše a milují pozdravenie na tržišti a prvnie stolice v školách a prvnie miesta na hodech, L20,47 kteřížto žerú domy vdovské, zamýšlejíce dlúhú modlitbu, tiť vezmú větčie zatracenie.“
XXI.
L21,1 Pak popatřiv uzře ty bohaté, ješto metáchu dary své v pokladnici. L21,2 Uzřě pak i jednu vdovu chudú, ana púštie měděná dva šarty, L21,3 i řekl jest: „Věrně pravi vám, že vdova tato chudá viece nežli všichni vložila jest. L21,4 Nebo všichni tito z toho, což jim zbývá, pustili sú dary božie, ale tato z toho, ješto sě jí nedostává, všěcko to, čím měla živa býti, pustila jest.“
L21,5 A některým, ješto praviechu o chrámu, že by dobrým kamením a dary ozdoben byl, řekl jest: L21,6 „Tyto věci, které vidíte, přijdú dnové, v nichžto nebude ostaven kámen na kameni, by nebyl zkažen.“ L21,7 Tehdy otázali sú ho řkúce: „Přikazateli, kdy ty věci budú a které znamenie, když býti počnú?“ L21,8 A on řekl jest: „Vizte, abyste nebyli svedeni, neb mnozí přijdú ve jméno mé, řkúce, že já sem a čas sě přiblíži, protož neroďte jíti po nich. L21,9 A když uzříte boje a sváry, neroďte sě lekati, musieť to najprvé býti, ale ještě ne ihned konec.“ L21,10 Tehdy pravieše jim: „Vstane národ proti národu a královstvie proti království L21,11 a země hnutie veliká budú po miestech a morové i hladové a hrózy z nebe a znamenie veliká budú.“
L21,12 „Ale před těmi všemi věcmi uvrhú na vy ruce své a protiviti se budú, zrazujíce v zbořiech a do žalářóv, táhnúce k králóm a k vladařóm pro jméno mé. L21,13 A to sě přihodí vám na svědectvie. L21,14 Protož položte v srdcích vašich nerozmyšlovati se, kterak byste odpoviedali, L21,15 neb já vám dám usta a múdrost, kteréžto nebudú moci odolati a odporně mluviti všichni protivníci vaši. L21,16 A budete zrazeni od rodičóv a od bratří a od přívuzných a od přátel a smrtí zahubie vás. L21,17 A budete v nenávisti všěm lidem pro jméno mé. L21,18 A vlas s hlavy vašie nezahyne. L21,19 V trpelivosti vaší vlásti budete dušěmi vašimi.“
L21,20 „A když
