I otáza jich řka: „Kým mě řkú, bych byl, zástupové?“ L9,19 A oni sú odpověděli a řekli: „Jiní Jana Křtitele a jiní Eliáše a jiní, že prorok jeden z dřevních vstal jest.“ L9,20 [I]text doplněný editorem[247]I] autem lat. vece jim: „A vy kým mě býti pravíte?“ Odpověděv Šimon Petr, vece: „Krista božieho.“ L9,21 A on požehrav jim, přikáza, aby ižádnému nepravili to, L9,22 pravě, že musie syn člověka mnoho trpěti a potupen býti od starších a od kniežat knězkých a od mistróv a zabit býti a třetí den vstáti.
L9,23 I pravieše ke všem: „Ač kto chce po mně přijíti, zapři sám sebe a beř svój kříž každý den a následuj mne. L9,24 Neb ktož bude chtieti duši svú spasenu učiniti, ztratíť ji. A ktož ztratí duši svú pro mě, spasenu učiní ji. L9,25 Neb co jest platno člověku, zjíště li vešken svět, a sám sě ztratí a škodu sobě učiní? L9,26 Neb kto sě bude mnú styděti i mú řěčí, tiem sě syn člověka styděti bude, když příde v velebnosti své i otcově i svatých anjelóv. L9,27 A praviť vám jistě, jsúť někteří tuto stojiece, jenž neokusie smrti, dokudž neuzřie královstvie božieho.“
L9,28 I stalo sě jest po těch dnech jakžto osm dní, i poje Petra, Jana a Jakuba i vstúpi na huoru, aby sě modlil. L9,29 I učiněna jest, když se modléše, tvář a obličej jeho jinak a oděv jeho bielý, stkvúcí. L9,30 A aj, dva mužě mluviešta s ním. A ta biešta Mojžieš a Eliáš, L9,31 viděna u velebnosti, i praviechu vystúpenie jeho, kteréž měl vyplniti v Jeruzalémě. L9,32 Ale Petr, [a]text doplněný editorem[251]a] et lat. ješto s ním biechu, obtieženi byli spáním. A procítivše viděli sú velebnost jeho a dva muže, ješto stáchu s ním. L9,33 I stalo sě jest, když odjidechu od něho, tehdy vece Petr k Ježíšovi: „Přikazateli, dobré jest tuto nám zde býti. A učiníme tuto tři stany: tobě jeden a Mojžiešovi jeden a Eliášovi jeden,“ nevěda, co by řekl. L9,34 A když on to mluvieše, stal se jest oblak i zastieni je a zbáváchu sě, když patřiechu v oblak. L9,35 A hlas stal sě jest z oblaka řka: „Tentoť jest syn mój milý, jeho poslúchajte.“ L9,36 A když ten hlas dějieše sě, nalezen by Ježíš sám. A oni mlčiechu a ižádnému nepravili sú v těch dnech ničehož z těch věcí, kteréž sú viděli.
L9,37 Pak sě stalo druhý den, když sstupováchu s hory, potka je mnohý zástup. L9,38 A aj, muž z zástupa zvola řka: „Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, neboť jediný mi jest, L9,39 a aj, duch popade jej a ihned vskřičí a tepe jím o zemi a sápá jím [s ]text doplněný editorem[256]s] cum lat.slinú a jedva otejde trhaje jím. L9,40 I prosil sem učedlníkóv tvých, aby jej vyvrhli, a nemohli sú.“ L9,41 A odpověděv vece Ježíš: „Ó pokolenie nevěrné a převrácené, dokud budu u vás a trpěti vás budu? Přiveď sem syna svého.“ L9,42 A když přistúpi, udeři jím diábel a je se jím sápati. L9,43 I vzla Ježíš duchu nečistému a uzdravi dietě i navráti jej otci jeho.
L9,44 I lečechu se všichni u velikosti božie a všichni sě diviechu ve všěch věcech, kteréž činieše. Vece k svým učedlníkóm: „Položte v srdcích vašich řeči tyto, neb budúcie věc jest, aby syn člověka byl zrazen v ruce lidské.“ L9,45 A oni neurozumiechu tomu slovu a bieše zakryto před nimi, aby jemu nerozuměli. A bojiechu sě jeho otázati o tom slovu.
L9,46 I vjide v ně myšlenie, kto by z nich byl větčí. L9,47 A Ježíš vida myšlenie jich, pochopiv dietě, postavi je podlé sebe L9,48 a vecě jim: „Ktož kolivěk přijme dietě toto ve jméno mé, mě přijímá. A ktož kolivěk mě přijímá, přijímá toho, jenž mě jest poslal. Neb kto jest menší mezi vámi, ten větčí jest.“
L9,49 I odpovědě Jan řka: „Přikazateli, viděli sme jednoho, ve jméno tvé an vymietá diábly, a bránili sme jemu, neb tebe nenásleduje s námi.“ L9,50 I vecě k nim Ježíš: „Neroďte brániti, neb
