pravé. L22,51 A odpověděv Ježíš, vecě: „Ponechte až dotudto.“ A když sě dotče ucha jeho, uzdravi jej. L22,52 I vecě k těm Ježíš, ješto biechu k němu přišli, k kniežatóm kněžským a k mistróm chrámu a k starším: „Jako k lotru vyšli ste ke mně s meči a z dřievím, L22,53 ačkoli na každý den s vámi byl sem v chrámě, a neztáhli ste rukú na mě. Ale tatoť jest hodina vaše a moc temností.“ L22,54 A chopivše [jej]text doplněný editorem[559]jej] eum lat., vedli sú do domu kniežete kněského. A Petr jdieše za ním zdaleka.
L22,55 A když zanietichu oheň prostřed domu a když oni sediechu okolo, bieše Petr prostřed nich. L22,56 Jehož když uzřě dievka jedna, sedícieho u světla, a jeho opatřila, řekla jest: „A tento s ním bieše.“ L22,57 A on zapřěl jest jeho řka: „Ženo, neznal sem jeho.“ L22,58 A po malé chvíli jiný vida jeho, řekl jest: „A ty z oněch jsi.“ Ale Petr vecě: „Ó člověče, nejsem.“ L22,59 A po chvíli jako jednu hodinu jiný jistieše řka: „Věrně, i tento s ním bieše, neb i Galilejský jest.“ L22,60 I vecě Petr: „Ó člověče, neviem, co pravíš.“ A ihned, když ještě on mluvieše, kokot zazpieva. L22,61 A obrátiv se pán, vzezřě na Petra. I vspomanul jest Petr na slovo páně, jakož bieše řekl: „Prvé než kokot zazpievá, třikrát mne zapříš.“ L22,62 A vyšed ven [Petr]text doplněný editorem[566]Petr] Petrus lat., plakal jest hořce.
L22,63 A mužie, ješto držiechu jej, a posmieváchu sě jemu tepúce jeho. L22,64 A zakryli sú ho i tepiechu tvář jeho a tázali sú ho řkúce: „Prorokuj, kto jest, jenž tě jest bil?“ L22,65 A jiné mnohé věci porúhajíce sě praviechu proti němu.
L22,66 A když by den, sebrali sú sě starší z lidu a kniežata kněžská [a mistři]text doplněný editorem[569]a mistři] et scribae lat. i vedli sú ho do rady své řkúce: „Jsi li ty Kristus, pověz nám.“ L22,67 I vecě jim: „Ač vám poviem, neuvěříte mi. L22,68 A pakli také otieži, neodpoviete mi ani propustíte mne. L22,69 A z tohoto bude syn člověka sedě na pravici moci božie.“ L22,70 I řekli sú všichni: „Tehdy ty si syn boží?“ A on vecě: „Vy diete, že já sem.“ L22,71 Tehdy oni vecěchu: „Což ještě žádámy svědečstvie? Neb sami sme slyšeli z úst jeho.“
XXIII.
L23,1 A vstav všěchno množstvie jich, vedli sú jej k Pilátovi. L23,2 I počechu naň žalovati řkúce: „Tohoto smy nalezli, an převracie lid náš a an brání dani dáti ciesaři a nazývá sě [býti]text doplněný editorem[573]býti] esse lat. Kristem králem.“ L23,3 Tehdy Pilát otáza ho řka: „Ty li si král židovský?“ A on odpověděv, vecě: „Ty dieš.“ L23,4 Tehdy vecě Pilát [k ]text doplněný editorem[574]k] ad lat.kniežatóm knězkým a k zástupóm: „Nic nenalézám viny na tomto člověku.“ L23,5 Tehdy oni voláchu řkúce: „Zbúřil jest lid, uče po všem Židovstvu, počav od Galilee až sem.“ L23,6 A Pilát slyšě Galilei, otáza, byl li by člověk galilejský. L23,7 A jakž pozna, že by z moci Herodesovy byl, posla jej k Erodesovi, ješto i on v Jeruzalémě bieše v těch dnech.
L23,8 A když Erodes uzřě Ježíšě, uradoval se jest velmě, neb bieše od mnoho časóv žádaje viděti jeho, protože slyšieše mnohé věci o něm, a nadáše sě znamenie některé [viděti]text doplněný editorem[575]viděti] videre lat. od něho státi se. L23,9 I tázáše jeho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpoviedáše. L23,10 A stáchu kniežata a knězká mistři, ustavičně žalujíce na něho. L23,11 I pohrda jím Erodes [z zástupem svým]text doplněný editorem[576]z zástupem svým] cum exercitu suo lat. a posmieval se jest jemu oblečenému rúchem bielým i posla jej zasě ku Pilátovi. L23,12 I biechu učiněni přietelé Erodes a Pilát v ten den, neb před tiem nepřietelé biechu vespolek.
L23,13 Tehdy Pilát svolav kniežata knězká a mistry a obec, L23,14 vece k nim: „Dali ste mi tohoto člověka, jako by odvracel lid, a aj, já před vámi otazuje, žádné
