od něho až do času.
L4,14 I vrátil se jest Ježíš v moci ducha do Galilee a pověst vyjide po všie krajině o něm. L4,15 A on učieše v školách jich a veleben jest byl ode všěch. L4,16 I přijide do Nazaretu, kdež jest byl krmen, a vjide podlé obyčeje svého v den sobotní do školy i vstal jest, aby četl. L4,17 I dány sú jemu knihy Izaiáše proroka. A když otevře knihy, naleze miesto, kdež bylo psáno: L4,18 Duch boží nade mnú, protož jest pomazal mne, kázati chudým poslal mě, uzdravovati skrušené srdcem L4,19 a kázati jatým odpuštěnie a slepým viděnie, vypustiti zlámané na odpuštěnie, zvěstovati léto božie vzácné a den odplacenie. L4,20 A když zavře knihy, vráti služebníkovi a sěde. A všěch jich v škole [oči]text doplněný editorem[89]oči] oculi lat. biechu patřiece na něho. L4,21 Tehdy poče řéci k nim, že dnes naplnilo se jest toto písmo v uších vašich. L4,22 A všichni jemu svědečstvie dáváchu a diviechu se v sloviech milosti, kteráž pocháziechu z úst jeho, i mluviechu: „Však tento jest syn Jozefóv.“ L4,23 I vecě jim: „Ovšem povězte mi toto podobenstvie: Lékaři, uzdrav se samého!“ I vecechu zákonníci k Ježíšovi: „Kterak mnohé slýchali sme účinky v Kafarnaum, učiň i zde u vlasti tvé.“ L4,24 I odpovědě: „Věrně pravi vám, že ižádný prorok nenie vzácný u vlasti své. L4,25 V pravdě pravi vám, že mnohé vdovy biechu za dnóv Eliáše v Izraheli, kdyžto zavřěno bylo nebe tři léta a šest měsiecóv, když se bieše stal hlad veliký po všie zemi, L4,26 avšak k nižádné z nich nebyl poslán Eliáš, jedné do Sarepty sidonské k vdově ženě. L4,27 A mnozí malomocní biechu v Izraheli za Elizea proroka, a žádný z nich nebyl jest očištěn, jedné Naaman syrský.“ L4,28 I naplnichu sě všichni v škole hněvu to slyšiece. L4,29 I vstachu a vyvržechu jej ven z města a vedechu jej až na vrch hory, na nížto bieše jich město ustaveno, aby jej strčili, L4,30 ale on jda skrze ně, jdieše.
L4,31 I stúpi do Kafarnaum, města galilejského, a tu učieše [je]text doplněný editorem[94]je] illos lat. v soboty. L4,32 I diviechu se učení jeho, neb v moci bieše řeč jeho. L4,33 A v škole bieše člověk, maje diábelstvie nečisté, i vzvola hlasem velikým L4,34 řka: „Nechaj, co nám a tobě, Ježíši Nazaretský? Přišel si hubit nás? Viem tě, že si svatý boží.“ L4,35 I vzla jemu Ježíš řka: „Oněměj a výdi od něho!“ A když ho bieše povrhl diábel uprostřěd, vynide od něho a nic jemu neuškodi. L4,36 I stal sě jest strach mezi všemi a rozmlúváchu vespolek řkúce: „Které jest toto slovo, že v moci a v síle přikazuje nečistým duchóm, a vychodiechu?“ L4,37 I rozhlašováše sě pověst o něm v každém miestě krajiny.
L4,38 A vstav Ježíš ze školy, všel jest do domu Šimonova. A svekruše Šimonova mějieše velikú zimnici. I prosiechu jeho za ni. L4,39 A stoje nad ní, přikáza zimnici i osta jie. A ihned vstavši, přisluhováše jim. L4,40 A když slunce zajide, všichni, kteřížto mějiechu nemocné rozličnými neduhy, vedechu je k němu. A on všem ruce vskládaje, uzdravováše je. L4,41 A vycháziechu diábelstvie od mnohých, křičiece a řkúce, že ty si syn boží. A laje nedadieše jim mluviti, neb vědiechu, že on jest Kristus.
L4,42 A když by den, vyšed jdieše na pusté miesto a zástupové hledáchu jeho. A přijidechu až k němu a zdržováchu jej, aby neodšel od nich. L4,43 Kterýmž on vecě, že i jiným městóm musiem kázati královstvie božie, neb proto poslán sem. L4,44 I bieše káže v školách galilejských.
Kapitola V.
L5,1 I stalo sě jest, když sě zástupové valéchu k němu,
