sem volat spravedlivých, ale hřiešných ku pokání.“
L5,33 A oni vecěchu k němu: „Proč učedlníci Janovi postie se často a prosby činie, takež i z zákonníkóv, ale tvoji jedie a pijí?“ L5,34 Jimžto on vecě: „Zdali móžete učiniti, aby […]text doplněný editorem[121]…] ieiunare lat. synové ženichovi, když s nimi ženich jest? L5,35 Ale přijdú dnové, když bude vzat ot nich ženich, tehdy sě budú postiti v těch dnech.“ L5,36 A pravieše i podobenstvie k nim, že žádný záplaty od rúcha nového nepřipustí v rúcho vetché, jinak i nové sě rozedře, a vetchému nehodí se záplata od nového. L5,37 A ižádný nespielá v lahvice vetché nového vína, jinak rozpučí víno nové lahvice a samo sě vylé a lahvice zahynú. L5,38 Ale víno nové v lahvice nové má puštěno býti a obé sě zachová. L5,39 A ižádný pije staré, ihned chce novému, [neb die: Staré lepšie jest]text doplněný editorem[122]neb die: Staré lepšie jest] dicit enim: Vetus melius est lat..
VI.
L6,1 I stalo sě jest v druhú sobotu, prvé když jdiechu přes obilé, trháchu učedlníci jeho klasy a jedli sú mnúce rukama. L6,2 Tehdy někteří z zákonníkóv praviechu jim: „Co činíte, ješto neslušie v soboty?“ L6,3 A odpověděv Ježíš k nim, vece: „Ani ste toho čtli, co učinil David, když bieše lačen on, a kteří s ním biechu? L6,4 Kterak jest všel do domu božieho a chleby posvátné vzal jest i jedl a dal jest těm, kteříž s ním biechu, jichžto neslušalo jiesti, jediné toliko kněžím?“ L6,5 I pravieše jim, že jest pán syn člověka také i soboty.
L6,6 I stalo sě jest také i v jinú sobotu, když vnide do školy a učieše, i bieše tu člověk a ruka jeho pravá bieše uschlá. L6,7 I ostřieháchu mistři a zákonníci, uzdravoval li by v sobotu, aby nalezli, odkuď by ho obžalovali. L6,8 Ale on vědieše myšlenie jich i vecě člověku, jenž mějieše ruku uschlú: „Vstaň [a stój]text doplněný editorem[125]a stój] et sta lat. uprostřěd!“ A vstav stojieše. L6,9 I vecě k nim Ježíš: „Tieži vás, slušie li v sobotu dobře činiti, čili zle, duši spasiti, čili zatratiti?“ L6,10 A obezřev všěcky, vecě člověku: „Ztiehni ruku svú!“ I ztěže a navrácena jest k zdraví ruka jeho. L6,11 A oni naplněni jsú nemúdrostí i rozmlúváchu spolu, co by učinili o Ježíšovi.
L6,12 I stalo sě jest v těch dnech, vyjide na horu, aby sě modlil, a bieše přes noc na modlitbě božie. L6,13 A když by den, zavola učedlníkóv svých i vyvoli jich dvanádste z nich, ježto [i]text doplněný editorem[131]i] et lat. apoštoly vyvolil a nazval: L6,14 Šimona, jehož příjmie nazval Petrem, a Ondřěje, bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartolomějě, L6,15 Matúše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona, jenž slove Zelotes, L6,16 Judase Jakubova a Jidáše Škariota, jenž jest byl zrádce. L6,17 A stúpiv s hory s nimi, stáše na miestě polském a zástup učedlníkóv jeho a množstvie veliké lidu ze všeho Židovstva i z Jeruzaléma i z Samařie i z Tyra i z Sidona, L6,18 kteřížto biechu přišli, aby ho poslúchali a uzdraveni byli od neduhóv svých. [A]text doplněný editorem[137]A] Et lat. kteřížto byli trápeni od duchóv nečistých, býváchu uzdraveni. L6,19 A vešken zástup hledáše se jeho dotknúti, nebo moc z něho vycházieše i uzdravováše všěcky.
L6,20 A on pozdvih oči na učedlníky své, pravieše: „Blahoslavení chudí, neb vaše jest královstvie božie. L6,21 Blahoslavení, jenž nynie lačniete, neb budete nasyceni. Blahoslavení, jenž nynie pláčete, neb sě budete smieti. L6,22 Blahoslavení budete, když vás budú nenáviděti lidé a když odlúčie vás i ohyzdie i vyvrhú jméno vaše jakožto zlé pro syna člověka. L6,23 Radujte sě v ten den a veselte se, nebo aj, mzda vašě mnohá jest v nebi. Neb takež sú činili prorokóm otcové jich. L6,24 Ale však běda [vám]text doplněný editorem[138]vám] vobis lat. bohatcóm, jenž máte utěšenie své. L6,25 Běda vám, jenž ste nasyceni, neb budete lačněti. Běda vám, jenž sě nynie smějete, neb budete lkáti a plakati. L6,26 Běda vám,
