nepřivolil radě a skutkóm jich, z Arimatie, města židovského, jenž čakáše i on králevstvie božieho, L23,52 ten přistúpi k Pilátovi i uprosi tělo Ježíšovo. L23,53 A složiv obinu v plátno i položi je v hrob vytesaný, v němžto ještě nebieše ižádný položen. L23,54 A bieše ten den pátek a na sobotu se chýléše. L23,55 A potom přišedše ženy, kteréž s ním biechu přišly od Galilee, ohledachu hrob, a kterak bieše položeno tělo jeho. L23,56 A vrátivše sě, připravichu vonné masti, a v sobotu ještě mlčiechu vedlé přikázanie.
XXIIII.
L24,1 Pak v jednu sobotu velmě ráno přišly sú k hrobu, nesúce masti, kteréž biechu připravily, L24,2 i nalezly sú kámen otvalený od hrobu. L24,3 A všedše nenalezly sú těla pána Ježíše. L24,4 I stalo se jest, když se biechu z toho na své mysli užasly, aj, dva mužě stášta podlé nich v rúšě stkvúciem. L24,5 A když se báchu a sklonichu tvář k zemi, řekli sú k nim: „Co hledáte živého s mrtvými? L24,6 Nenieť zde, ale vstalť jest. Rozpomeňte sě, kterak jest mluvil k vám, když ještě v Galilei bieše, L24,7 řka, že musie syn člověka zrazen býti v ruce hřiešných lidí a ukřižován býti a třetí den z mrtvých vstáti.“ L24,8 I rozpomenuchu sě na jeho slova. L24,9 A vrátivše sě od hrobu, zvěstovaly sú tyto všěcky věci oněm jedenádsti i jiným všem. L24,10 A bieše Maria Magdalena a Johanna a Maria Jakubova a jiné, ješto s nimi biechu, kteréžto praviechu k apoštolóm tyto věci. L24,11 I zdáchu sě před nimi ta slova jakožto nesmyslná věc a nejistá i nevěřiechu jim. L24,12 Ale Petr vstav, běžal jest k hrobu a schýliv sě uzřel jest sama prostěradla položena. I otjide, sám v sobě divě sě, co sě bieše stalo.
L24,13 A aj, dva z nich toho dne jdiešta do kastelu, jenž bieše vzdáli honóv šedesát od Jeruzaléma, jménem Emaus. L24,14 I ona mluviešta spolu o těch všěch věcech, které se biechu přihodily. L24,15 I stalo se jest, když sta mezi sebú rozmlúvala [a spolu sebe otazovala]text doplněný editorem[610]a spolu sebe otazovala] et secum quaererent lat., a on Ježíš přiblíživ se, jdieše s nimi, L24,16 ale oči jich biešta držěně, aby ho nepoznali. L24,17 I vece k nima: „Které sú to řeči, kteréž spolu mluvíte chodiece a jste smutni?“ L24,18 A odpověděv jeden, jemuž jméno Kleofas, řekl jemu: „Ty si sám pútník v Jeruzalémě, a nepoznals, co sě jest stalo v něm v těchto dnech?“ L24,19 Jimžto on vecě: „Co?“ I praviechu jemu: „O Ježíši Nazaretském, jenž jest byl muž a prorok mocný v skutku i v řeči i před bohem i přede všiem lidem. L24,20 A kterak sú dali ho najvyšší kněžie a kniežata našě na odsúzenie smrti i ukřižovali sú jeho, L24,21 a my sme sě nadáli, že by on měl vykúpiti izrahelský lid. A nynie nadto nade všěcko třetí den jest dnes, že ty věci staly sě. L24,22 Ale i ženy některé z našich zstrašily sú nás, jenž sú byly před světem u hrobu, L24,23 a nenalezše těla jeho, přišly sú řkúce, že by také viděnie anjelské viděly, kteréžto řkú, že jest živ. L24,24 I odešli sú někteří z našich k hrobu a tak sú nalezli, jakož ženy pravily, ale jeho sú nenalezli.“ L24,25 A on vecě k nim: „Ó blázniví a zpozdilí srdcem k věření ve všěch věcech, kteréž sú mluvili proroci! L24,26 Zdaliť jest nemusěl Kristus trpěti a tak vjíti v slávu svú?“ L24,27 A počav od Mojžieše i ode všěch prorokóv, vykládáše [jim]text doplněný editorem[617]jim] illis lat. všěcko písmo, ješto o něm bieše. L24,28 I přiblížichu sě k kastelu, ješto do něho jdiechu.
