dokudž nepřijdu. L19,14 Ale měštěné jeho nenávidiechu ho i poslali sú poselstvie po něm řkúce: Nechcemy, by tento kraloval nad námi. L19,15 I stalo sě jest, když sě jest vrátil přijem králevstvie, i kázal zavolati slúh, kterýmžto dal penieze, aby zvěděl, kterak by kto mnoho utěžal. L19,16 I přijide první, řka: Pane, hřivna tvá desět hřiven zzískala jest. L19,17 I vece jemu: Míhodiek, sluho dobrý, že si v mále byl věren, budeš mieti moc nad desěti městy. L19,18 A druhý přijide řka: Pane, hřivna tvá učinila jest pět hřiven. L19,19 I tomu vece: I ty buď nad pěti městy. L19,20 A třetí přijide řka: Pane, aj, hřivna tvá, kterú sem měl položenu v opasku, L19,21 neb sem se bál tebe, že si člověk ukrutný, béřeš, cos nepoložil, a žneš to, cos nesál. L19,22 Vece jemu: Z úst tvých tě súdím, [sluho zlosynu]text doplněný editorem[479]sluho zlosynu] serve nequam lat.! Věděls, že já člověk ukrutný sem, bera, co sem nepoložil, a žna, co sem nesál, L19,23 i proč si nedal peněz mých na stól, abych i já přijda zajisté s lichvami vzal je? L19,24 A těm, ješto tu stáchu, řekl jest: Vezměte od něho hřivnu a dajte tomu, ješto má desět hřiven. L19,25 I řekli sú jemu: Pane, máť desět hřiven. L19,26 Protož pravi vám, že každému majíciemu bude dáno a bude hojnějie mieti. Ale od toho, ktož nemá, i to, což sě vidí mieti, bude odjato od něho. L19,27 Ale však nepřátely mé, ty, kteříž sú nechtěli, bych já kraloval nad nimi, přiveďte sem a zabíte přede mnú.“ L19,28 A ty věci praviv, předchodieše, vstupuje do Jeruzaléma.
L19,29 I stalo se jest, když přibližováše sě k Betfage a Betaní, k hoře, jenž slove Olivetská, posla dva učedlníky svá L19,30 řka: „Jděta do kastela, kterýž proti vám jest, do něhožto vejdúce, nalezneta oslátko oslice přivázáno, na kterémž žádný člověk nikdy neseděl. Odvěžte je a přiveďte. L19,31 A ač kto [vás]text doplněný editorem[483]vás] vos lat. otieže, proč otvazujete, tak povězte jemu: Neb pán jeho práce žádá.“ L19,32 I odjidechu ti, ješto biechu posláni, a nalezli sú, jako jim pověděl, oslátko stojície. L19,33 A když otvázachu oslátko, řekli sú páni toho oslátka k nim: „Co otvazujete oslátko?“ L19,34 Tehdy oni řekli sú: „Neb [pán]text doplněný editorem[485]pán] Dominus lat. jeho potřebuje.“ L19,35 I vedli sú je k Ježíšovi. A vmetavše rúcho své na oslátko, vsadili sú Ježíšě. L19,36 A když ono jdieše, prostieráchu [rúcha]text doplněný editorem[486]rúcha] vestimenta lat. svá na cestě. L19,37 A když sě již blížieše k údolí hory Olivetské, počechu všichni zástupové stupujících s hory radujíce sě chváliti boha velikým hlasem ze všěch mocí, kteréž biechu viděli, L19,38 řkúce: „Požehnaný král, jenž se béře ve jméno božie! Pokoj na zemi a sláva na výsosti!“ L19,39 A někteří zákonníci z zástupóv řekli sú k němu: „Mistře, potreskci učedlníkóv svých!“ L19,40 Jimžto on vecě: „Pravi vám, že ač by tito mlčeli, kamenie bude volati.“
L19,41 A když se přiblíži, uzřev město, plakal jest nad ním řka: L19,42 „Neb by poznalo, i ty by, a jistě v tomto dni tvém, jenž jest ku pokoji tobě, ale nynie skryto jest od očí tvých. L19,43 Neb přijdú dnové na tě a obklíčie tě nepřietelé tvoji valem a obklíčie tě a súžie tě všudy L19,44 a v zemi porazie tě i syny tvé, jenž v tobě sú. A neostavie v tobě kamene na kameni, protože si nepoznalo času navštievenie tvého.“ L19,45 A všed do chrámu, je sě ven vymietati prodavače a kupcě v něm L19,46 řka [jim]text doplněný editorem[494]jim] illis lat.: „Psáno jest, že dóm mój dóm modlitebný
