i | ESSČ | GbSlov | MSS |
I | GbSlov |

i interj., partik. a konj.

též hi² interj., partik. a konj.

též í interj.

I. citoslovce

1. emocionální ó (hle), ach (hle); s upozorněním na překvapivou, nečekanou skutečnost vyjadřuje různé osobní pocity (lítost, radost ap.); před zvolací větou zdůrazňuje citové vzrušení nad vytčenou skutečností

2. kontaktové s vokativem hej, hola (?)

II. částice

1. tázací zvl. v řečnické otázce cožpak

2. navazovací v čele otázky před tázacím zájmenem n. částii, a, pak; i kto“ kdopak, i zda(li)“, „i … lizdalipak ap.

3. vytýkací i, v záporné větě ani, dokonce i (n. ani), nakonec i (n. ani); vytýká obsah vyjádření jako přiřazený se závažnější platností vzhledem k jinému kontextově souřadnému obsahu (jako jeho následek, krajní důsledek ap.); v záporné větě ve spojení s výrazy krajních číselných hodnot se mění v předponu (sr. ESSČ s. v. ijeden“, ižádný“)

4. vytýkací i, třeba(s i), byť i, aťsi, po záporu ani; vytýká obsah vyjádření jako přiřazenou eventualitu z možností kontextem připuštěných

5. vytýkací i, v záporné větě ani, také, též, rovněž; vytýká obsah vyjádření jako přiřazený se stejnou platností k jinému kontextově souřadnému obsahu; jako(ž) i stejně jako

6. navazovací i, u vztahu důsledkového a (tak), tedy, u vztahu odporovacího však, u vztahu časové následnosti pak; přiřazuje sdělení obsahově spjaté s předchozím kontextem, zvl. navazující na obsah sdělení jako jeho (překvapivé, nečekané) pokračování, následek, důsledek ap.; v apodozi po vedlejší větě a po přechodníku se v nč. nevyjadřuje

7. itakací zvl. před jiným výrazem souhlasu („i ovšem“, „i toť“ ap.) ano, s výhradou k předchozímu výroku inu

III. spojka

1. slučovací a (také), v těsném n. zdůrazněném spojení slučovacím, též antonymním i; v záporné větě ani; ipojuje větu n. (častěji) větný člen (často několikanásobný), zvl. obsahově návazný (rozvíjející obsah předchozího vyjádření, vyjadřující složku téže události ap. ); ii (– ii) ii ap.; zdůrazňuje platnost všech spojených výrazů; buď(to) – i jak – tak; netoliko – i nejen(om) – ale i, nejen(om) – ale také

2. odporovací ale, ve spojení omezovacím avšak, v přípustkovém a přece; ač – i ačkoli –přece

3. důsledková (a) proto, i (kniž.), tedy, tudíž; připojuje větu s obsahem vyplývajícím z obsahu předchozí souřadné věty jako jeho důsledek

Jako citoslovce též opakované i i.

Ve své vytýkací funkciistupuje v těsné nebo vzdálenější postpozici k podmínkově přípustkovým spojkám a by a k srovnávacímu jak, jako(ž), v těsné postpozici k přípustkové spojce a k časové a účinkové spojce . V postpoziciistupuje také k spojkám a spojovacím výrazům slučovacím (a, nebo, pak, potom ap.), stupňovacím (ano, ne, nie, nébrž ap.), odporovacím (a, ale ap.), důsledkovým (tak, tudiap.). S některými výrazy spoluutváří složenou spojku gradační (netoliko – a i n. ale i n. jelikož i n. nébrž i, neřku – ale i ap.) a slučovací (jakož – takož i ap.).

Vzhledem k společnému etymologickému východisku, těsnému sepětí všech vytčených funkcí a četným přechodovým jevům lze staročeský výraz i hodnotit jako jednu polysémní lexikální jednotku se širokým méně diferencovaným funkčněvýznamovým spektrem, které při stanoveném způsobu zpracování nelze v ESSČ do všech podrobností postihnout. K původu, významu a vývoji spojovacího výrazu sr. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, zvl. s. 34n., 58n., 80n., 83n., 103n., 326n., 332, 346n.

Sr. a, , ale, ani, ano, ba, buď, by, ini, jako, ne, nie, nébrž, netoliko, ni, nu, ovšem, pak, proto, tak, také, toť

Autor: Milada Homolková

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.18, citován stav ze dne 25. 10. 2021).

 


i, conj., et, und, auch; stsl. i et. — Svět y moře AlxH. 2, 1. Potok hí řěka PilA. 10. Hory hy̆ skály PilC. Lid s kostny y s kopími ML. 109b. Tobě hi všěm ApŠ. 19. U bubně y v kóřě ŽWittb. 150, 4. Stane sě nám čest hi chvála AlxB. 3, 11. Tú řěčiú hi tiem zámutkem LMar. 39. V tom střielení hi v téj sěči AlxB. 2, 4. Mladí i dievky iuvenes et virgines ŽKlem. 148, 12. Dietě mladé i staré ABoh. 111b. Hřecké y pohanské vojě AlxH. 4, 28. Nábožného y svatého života Túl. 28b. Ľútoscivý y milostiHomOp. 152a. Pilny ulicě radosci také hi sicie AlxB. 5, 36. Tak hi sice t. 3, 22. Juž sem sěm y tam přěvážen AlxŠ. 8, 4. Zimě y letye ML. 47b. Mlád sem byl i sstaral sem sě ŽKlem. 36, 25. Jáz sem spal y zespal sem sě ŽWittb. 3, 6. Jidáš Krista prodal y proradil ML. 96a. Vyšle slovo své y ro(z)pustí jě et liquefaciet ŽWittb. 147, 18. Iiňen jest hospodin útočišče chudých Et factus est ŽKlem. 9, 10, i na začátku věty; i vzbydlíš v nich et habitabis t. 5, 12; Y vzveselé sě Et laetentur ŽWittb. 5, 12; Y vzchválé sě et gloriabuntur tamt.; y proč sě hněváš? Quare Mus. Gen. 4, 6; y kto ť ukázal tobě? Quis enim t. Gen 3, 11. — Časem spojka i et ustupuje spojce a et. Dokladem toho poučným je ŽGloss., kde za lat. et je vždycky i, v. ČČMus. 1879, 413, kdežto v žaltářích pozdějších na stejných místech bývá již častěji a. Na př. ŽGloss. 146, 9: y dětem vranovým qui dat iumentis escam ipsorum et pullis corvorum, a naproti tom tamt. v ŽWittb.: a dětem vranovým, v ŽKlem.: a kuřencóm vranovým, v ŽPod.: a ptáčátkóm havraním; — v ŽGloss. 50, 9: i budu sněha (bělejí) et super nivem dealbabor, v ŽWittb.: y budu atd., a v ŽKlem.: a nad snieh oběl(e)jiu, v ŽPod.: a nad snieh oběleji; — v ŽGloss. 121, 7: y hoj et abundantia, a v ŽWittb.: a hoj, v ŽKlem.: a obiženstvie, v ŽPod.: a mnostvie; — v ŽGloss. 82, 7: (stanové) idumščí i ismahelitovščí tabernacula Idumeorum et Ismahelitae, a v ŽWittb.: stanové idumščí a i(s)mahelitovščí, v ŽPod.: idomščí a ismahelitščí, v ŽKlem.: schrany idumské a izmahelitské; — v ŽGloss. 77, 47: y morskú jahodu et moros, a v ŽWittb.: a mořskú jahodu, v ŽPod.: a morskú jahodu, v ŽKlem.: a ovocě jich; — v ŽGloss. 104, 31: y mšicě et cynifes, a v ŽWittb.: a mšicě, v ŽPod.: a… mšicě, v ŽKlem.: a stěnicě; — v ŽGloss. 104, 33: y pihvy et ficulneas, a v ŽWittb.: a pihwy, v ŽPod.: a fíky; atd. — Bývá opakováno i-i, = et-et, někdy též i-i-i: y ľúbezného y túžebného sě boju Túl. 30b; hy jáz hi má rodina AlxBM. 3, 16; protož oboji znamenajte…, y ti, ješto hyzdie knihy české, y ti, ješto bych rád, aby čtli písmo svaté Štít. uč. 5b; y dnem y nocí AlxV. 1351; y ve dne y v noci Mill. 59a; rozptýleno j’ kamenie svatyně y sem y tam Štít. uč. 76a; neb y nynie y vždy chce jim (přikázaním) Kristus od každého ChelčPař. 158a; krev (Kristova) očišťuje nás od každého hřiechu, y od větčieho y od menšieho t. 194b; dnes hi živ hi mirtv budeš AlxBM. 3, 7, proti lat.: vitae tibi terminus ista lux erit aut illis Gualth. 6, 497; za tiem povezú pardusy, lvy hi mnohé velé štrusy hi což jiné ptačie sběři hi přeľúté divie zvěři AlxB. 5, 21—24; to dřěvo (strom) z kořen padlo a tu y chrám y modla y oltář, vše tiem dřěvem, když padlo, zetřěno Pass. 468; (kněží nepraví) kohož chopie, an Kristovu pravdu upřiemo vyznává, toho klnú, pohonie, vypoviedají i mučie i žalařují i mrtvie HusE. 2, 9. Sesílením i pak: hi plakáním hi pak tščiciú byla všě plet jeho zpráhla ApŠ. 156; (sta sě) veliká ztráta tomu králi pohanskému hi geho pak ľudu všemu AlxB. 3, 38; svým oděním i svým ščítem, ypak přědrahým kuršitem AlxH. 3, 30; pro tak protivnú příhodu i pak toho města škodu AlxV. 2095. — Jest významu vytýkavého = et, etiam, a bývá tu blízko při výraze vytýkaném. Bývá to ve větách kladných i záporných. 1. Ve větách kladných: (bůh k Mojžíšovi) tak jasně mluvieše, jakž y poslední rozumieše ML. 57b; jehož (odložení zrady) hy sám čstný kmet poži AlxBM. 5, 3; že j’ y z negednoho zlého vystřěhl nás buoh Štít. uč. 105b; gdež spadne ta přěvada ve čsti od svých vlastních ľudí, tu hi každá mysl zablúdí AlxBM. 7, 31; (Alexander) daři y každého podlé práva královského AlxV. 1011; (lhář) jest hoří než yzadny zloděj Alb. 23a (horší než který, jakýkoli zloděj); múdrost jest dražši než yzadne zbožie tamt.; (marní lidé) viece ústa kálejí, než yzadny jiný úd t. 30a; ani pro strach ani pro yzadny užitek t. 24a; smútil (sem) y žádného afflixerim quempiam MamA. 16a (doklad kusý, proto nedosti jasný); to ť jest zlé v súdiech, že pro jedinú opověd má kto ztratitiicknu svú při, ač jest y práv Štít. uč. 82b; nechž ť jest y vinen t. 93a; tehdy (Alexander) ľudem y rozkáza a chtě s nimi k šturmu téci AlxV. 2120; (měsiec) by svú světlost velmi (řědě), až pak ovšem y pobledě AlxH. 10, 21; až ť ráno y usvetne dum mane illucescat Ol. 1. Reg. 14, 36; jakž sě jest hi stalo PilA. 8; dotud budú tací (mužský a ženská) spolu šeptati, až se došepcí toho, že o nich bude y mluweno ŠtítOp. 332a; nejeden Indien hirdý by přěvrácen yſwelbludem AlxŠ. 1, 14 t. j. i s velblúdem; co do toho, ač bychvě myslila y déle AlxBM. 1, 13; neb tak sě y ješče stává, že čest nravy proměňává AlxH. 6, 27, neb sě y ješťe to stává AlxV. 1935 (místa stejná); jak sě y dnes v Litvě děje AlxH. 7, 41; y dnes tomu miestu Šárka dějú DalC. 13; tehdy i po malém časě králi zlá příhoda sta sě AlxV. 94; když y v kněžiech jest nemoc, pro niž nemohú právě zpoviedati, tiem atd. ChelčPař. 161b. — 2. Ve větách záporných. Tu vytýká se spojkou i ten pojem, jehož do minima vyvrácením kvantitativním boří se příslušné tvrzení kladné; zápor kvalitativní se tím sesiluje. Zápor je tu způsobu I (v. Listy filol. 1883, 246), i-jeden nevie atp.; způsob ten je významu effektivně téhož, jako způsob III, ni-jeden nevie, oboje = nemo scit; když pak i-jeden nevie bylo effektivně = ni-jeden nevie, bralo se také i-jeden za = ni-jeden, a vůbec i- za ni-. Vytýkavé i je slovo samostatné a právem píše se o sobě; ale ve spojení s -jeden a -žadný bývá mnohdy psáno také spojeně: ijeden, ižadný atp. Příklady: na Vlastu y geden sě nevráti DalC. 10, i-jeden, vlastně = et ullus, vzato za ni-jeden = nec ullus, nullus, nemo; by tu tak bliz les nebyl, ygeden z mužóv živ by nebyl tamt.; neumře ygeden Kat. v. 495; a igeden z nich neostal ŽKlem. 105, 11; ygeden múdrý neraď sě s cizími DalC. 4; nejsem ť y geden mistr Štít. uč. 158b; dievky proti mužóm jako kámen bychu, ygedna přátel nebránieše DalC. 10; tehdy igedna žena mužem jista nebieše t. 2; ygedna nahota HomOp. 154a; ygednoho nikdiež nenie bezpečenstvie Túl. 30b; ydednoho neposúditi t. 24a m. i-jednoho; neby igednyech nedostatkóv Hrad. 16a; (Ježíš) igednoho strachu nejmieše t. 79b; mezi nima (manžely) ygedne přiekazy nenie Štít. uč. 55a; z pekla nenie vykúpenie y gednomu t. 146b; tento (rytieř o druhém) pravieše, že nemá y gedne chyby do viery jeho Šach. 304a; (první Čechové) súdcě ygedneho nemějiechu, nebo ť sobě nekradiechu DalC. 2; z chlapieho řáda nikoli Igednoho v čest nevoli AlxV. 213; zemené… rady ygedne nevzemše křiatd. DalC. 3; aspis (had)… nedbá ygednyech kúzel AlxV. 221; Darius… nedbal ygednyech vojen t. 952; co na tobě (t. na světě) kde přěbývá, Iwgedny čsti nebývá t. 1960, t. j. i v jedný = v i jednéj, v ni-jednéj; — bohu yzadna offěra nenie tak vzácna Alb. 25b, i-žádný, vlastně = et desiderabilis, vzato za ni-žádný = nec desiderabilis, ne desiderabilis quidem, nullus, nemo; když nenie izadneho, jenž by atd. cum sit nemo qui ŽKlem. 14lb; pro yzadnu věc Štít. uč. 136a; yzazadneho ť nepójdu muže, než ť jej ohledaji a to na ňem znamenaji, že jest všeho světa kraší atd. Kat. v. 346, t. j. i za žádného = za i žádného, za nižádného; aby yzadnemu neškodil Alb. 30a; meziiem národem (stvořením) živým nepožičil bóh yzadnemu úst k mluvení, jediné člověku t. 29b; — aby téj panny (své dcery Kateřiny, matka) nedávala yzaducziemu jinému Kat. v. 201, i-žadúcí, vlastně = et desiderabilis, vzato za ni-žádúcí = nullus, nemo; — podobně i-kto, vlastně = et quis, vzato za ni-kto = nemo, v. kto; — však yczlowyeka na ňem (t. na hradě) nebieše DalC. 38, i člověka, vzato za ni člověka (a podobně v příkladech následujících); neulevím ť ikroſſie Hrad. 128b; (sv. Benedicht) y rafijky své vlastnie nedá jmieti Štít. uč. 74a; Margaretě za věno nedachu yluczy DalC. 91, t. j. i lúči; (Kateřina, podaného pokrmu) i kuſſa neokusila KatBrn. 221; nikde jemu y kuſka chleba nepodali ML. 90a; metla bieše sucha, y kory na sobě nejmieše t. 43b; aby mu y kropye vody nepodali Krist. 77b; ýhowna juž nejmáš Mast. 95; smrt někdy y poſla svého (t. nemoc) nepošlíc sama buchne z nedojiepie Štít. uč. 152b; lodí, ješto přejde přes vodu, jež (= že) y ſledu neostane t. 150b; tu Němci stáchu hlediece, i ſlowa nepromluviece Hrad. 25b; v ňemž (= v čemž) si nezlišil hi hada LMar. 61; nechtěj y wrahu téj škodě Hrad. 104a; yſbohem nemóžte mne z země vypuditi DalC. 76 t. j. i s bohem; že by y wmanzelſtwy neskryl se té práce Štít. uč. 43b; nechtě se y s miesta hnúti Baw. 34; Viršovici to (t. popravu Kochanovu) vidiechu, y przimluwithi sě nesmiechu DalH. 40; (mníškové) zelíce za obyčěj jediechu…, masa, sýra, vajec i menovati nechtiechu DalJ. 39 z rkp. L, Ff; jeho (prorádce) Ježíš gmenowaty y nechtyel Pass. 286, = i jmenovati nechtěl; o turnejích vědě, ež ta škodná kratochvíl nemá ſluty y kratochwyl Štít. uč. 91b, = i slúti kratochvíl Štít. uč. 91a. — Spojuje participium -s, -nt s následujícím slovesem finitním: ta noc byvši hi otjide AlxBM. 5, 32; ten den opět byv hi minu t. 6, 39; (Alexander) přijem kopie hi navirže AlxB. 2, 11; až ho (Jidáš bratra) popad hi utopi JidDrk. 91; dav jim požehnánie i vzě ot nich otpuščenie Hrad. 2lb; sv. Petr pojem své učenníky y bral sě do toho ostrova Pass. 289; sv. Petr sobě sžěliv y zaplaka tamt.; Jidáš šed y oběsil sě ML. 102b; matka podivii sě y vece t. 23b; (Kateřina) padši na podlazě y usnu Kat. v. 715; komornicě třiebii pšenici y usnula purgans obdormivit Ol. 2. Reg. 4, 5; (žena) přinesši múky y rozmiesila, a rozmiesii a rozmočii y navařila jišěle tollens commiscuit, liquefaciens coxit t. 2. Reg. 13, 8; obrátiv se k lidu y řekl Lobk. 9b; zdvihše plátna větrná y pluli sme t. 23a; král… dobyv ho (města) i zbořil je t. 28a; šedše kupovat y zmeškali jsú ChelčPost. 118b; (člověk) krátce pobyv y nebude t. 157b; (Origenes) vebrav se v přiebytky a v ta podobenstvie chodeb židovských jako u velikú tmu y kročil z nie ješťe u větčí tmu k dušem, které atd. ChelčPař. 158b; — (šťenec lvový) stana y počne tam (na stádo volóv) chtieti AlxV. 191; hledajě kněz český cizieho oběda y utka jej jeho bieda DalC. 33; (mužie) mohúc to zlé slovem uhasiti y dachu zlému vzhóru jíti t. 8; král ohledujě meč y prokla třiesla jeho (Benedova) t. 50; nade vším světem vítězě y dáš sě popu přěmoci Pass. 391; abych pojmúc s sobú svá dva syny y brala sě preč t. 287; (jelen) přěběhna… i stavi sě nad tu skálu Hrad. 6a; pústenník vida téj královny žádost y dosěže jednéj deščky Kat. v. 641; by ty nebesa rozdera y vstúpil k nám t. v. 1924; toho nemoha zbýti orel y jě sě mluviti NRada 114; aby vzeptajíce sě té věci y sněli tu vinu s ňeho Pulk. 90b; aby vsada na kóň i jel s ním t. 83a; vzdějíce věrnému křesťanu kacieř y upálé jej HusPost. 29b; žena pijíci tu vodu y pozřě toho hada Otc. 380b; přijda ďábel y vezme slovo z srdce jich ChelčPost. 70a; (doktorové) nemajíce zevného zákona Kristova, aby na ňem moc meče ustavili, y musili sú písma dojíti neupřímně ChelčPař. 172a; jiní přijmúc pravdu y spí při tom t. 57a; moha se ohlásiti i nechtěl VšehJ. 40; Anna Duchková… jmaje (sic) takové peníze vyplniti… y oznámila KolČČ. 33b (1555).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


i, interj., pro výraz podivu. I plakáše (Jeremiáš) a řka mezi jinú řečí: y, y, kak jest potuchlo zlato! Štít. uč. 7la. Srov. interj. hi.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


i, hi spoj. a část. i, a; (spojuje přechodníkovou vazbu se slovesem určitým): ta noc byvši hi otjide; vsada na kóň i jel s ním; ani (při záporu): i člověka na něm (na hradě) nebieše ani člověka; i-jeden, i-žádný, i-kto (při záporu) nikdo, žádný; (na začátku věty): iiněn jest Hospodin útočiště chudých; i, také, rovněž, dokonce (s funkcí vytýkací)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


I. Jedenáctá hláska obecné abecedy české, = cyr. ii, i. Bývá krátká a dlouhá. Píše se v textech staropísmých velmi často a v době starší z pravidla bez označení rozdílu kvantitativního, a to literou i, na př. uiduci t. j. vidúcí Kunh. 146b, bylinu czinigiczi siemě t. j. činijící Ol. Gen. 1, 11 atd., — nebo y, na př. když czynyſſ almužnu t. j. činíš Krist. 39b, proti czynygyczym zlost t. j. činijícím ŽKap. 93, 16. atd.; — s označením kvantity psáno dlouhé í literami a spřežkami: ĭ, na př. zzbosĭm t. j. sbožím Jid. 122, w lowiſſczĭch t. j. v loviščích PilB., y̆, na př. po widyeny̆ svD. 92, ý, na př. zdeyſſý praczý t. j. zdejší prací Štít. uč. 83a, — ii, íí, na př. v takém veſſelii AlxB. 5, 31, u prostřěd políí Pror. 31a, — ij, na př. mužie krwij sanguinum ŽKlem. 138, 19, w ſrdczijch Štít. ř. 9a, — yy, ýý, na př. welyczyy Pror. 65a, zemýý t. 26b, — yí, na př. pleczyí t. j. plecí Pror. 35b, — ýj, na př. na pohorzýj Pror. 22b, — ig, na př. wipigmi t. j. vypímy DalH. 30, druzig t. j. druzí tamt., — yg, na př. gyg t. j. ROtcPetr. 164, í v pravopise Husovu, a podle toho i v nč. — O psaní j́, j za í a jak v písmě proniká rozdíl mezi měkkým i, í a tvrdým y, ý, viz na příslušných místech HistMluv. I.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).