Vyhledávání [i]

	i	\| ESSČ \| GbSlov \| MSS \|
	I	\| GbSlov \|

i interj., partik. a konj.

též hi² interj., partik. a konj.

též í interj.

I. citoslovce

1. emocionální ó (hle), ach (hle); s upozorněním na překvapivou, nečekanou skutečnost vyjadřuje různé osobní pocity (lítost, radost ap.); před zvolací větou zdůrazňuje citové vzrušení nad vytčenou skutečností

2. kontaktové s vokativem hej, hola (?)

II. částice

1. tázací zvl. v řečnické otázce cožpak

2. navazovací v čele otázky před tázacím zájmenem n. částicí i, a, pak; „i kto“ kdopak, „i zda(li)“, „i … li“ zdalipak ap.

3. vytýkací i, v záporné větě ani, dokonce i (n. ani), nakonec i (n. ani); vytýká obsah vyjádření jako přiřazený se závažnější platností vzhledem k jinému kontextově souřadnému obsahu (jako jeho následek, krajní důsledek ap.); v záporné větě ve spojení s výrazy krajních číselných hodnot se mění v předponu (sr. ESSČ s. v. „ijeden“, „ižádný“)

4. vytýkací i, třeba(s i), byť i, aťsi, po záporu ani; vytýká obsah vyjádření jako přiřazenou eventualitu z možností kontextem připuštěných

5. vytýkací i, v záporné větě ani, také, též, rovněž; vytýká obsah vyjádření jako přiřazený se stejnou platností k jinému kontextově souřadnému obsahu; jako(ž) i stejně jako

6. navazovací i, u vztahu důsledkového a (tak), tedy, u vztahu odporovacího však, u vztahu časové následnosti pak; přiřazuje sdělení obsahově spjaté s předchozím kontextem, zvl. navazující na obsah sdělení jako jeho (překvapivé, nečekané) pokračování, následek, důsledek ap.; v apodozi po vedlejší větě a po přechodníku se v nč. nevyjadřuje

7. přitakací zvl. před jiným výrazem souhlasu („i ovšem“, „i toť“ ap.) ano, s výhradou k předchozímu výroku inu

III. spojka

1. slučovací a (také), v těsném n. zdůrazněném spojení slučovacím, též antonymním i; v záporné větě ani; připojuje větu n. (častěji) větný člen (často několikanásobný), zvl. obsahově návazný (rozvíjející obsah předchozího vyjádření, vyjadřující složku téže události ap. ); i –i (– i – i) i –i ap.; zdůrazňuje platnost všech spojených výrazů; buď(to) – i jak – tak; netoliko – i nejen(om) – ale i, nejen(om) – ale také

2. odporovací ale, ve spojení omezovacím avšak, v přípustkovém a přece; ač – i ačkoli –přece

3. důsledková (a) proto, i (kniž.), tedy, tudíž; připojuje větu s obsahem vyplývajícím z obsahu předchozí souřadné věty jako jeho důsledek

Jako citoslovce též opakované i i.

Ve své vytýkací funkci přistupuje v těsné nebo vzdálenější postpozici k podmínkově přípustkovým spojkám ač a by a k srovnávacímu jak, jako(ž), v těsné postpozici k přípustkové spojce ač a k časové a účinkové spojce až. V postpozici přistupuje také k spojkám a spojovacím výrazům slučovacím (a, nebo, pak, potom ap.), stupňovacím (ano, ne, nie, nébrž ap.), odporovacím (a, ale ap.), důsledkovým (tak, tudiež ap.). S některými výrazy spoluutváří složenou spojku gradační (netoliko – a i n. ale i n. jelikož i n. nébrž i, neřku – ale i ap.) a slučovací (jakož – takož i ap.).

Vzhledem k společnému etymologickému východisku, těsnému sepětí všech vytčených funkcí a četným přechodovým jevům lze staročeský výraz i hodnotit jako jednu polysémní lexikální jednotku se širokým méně diferencovaným funkčněvýznamovým spektrem, které při stanoveném způsobu zpracování nelze v ESSČ do všech podrobností postihnout. K původu, významu a vývoji spojovacího výrazu sr. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, zvl. s. 34n., 58n., 80n., 83n., 103n., 326n., 332, 346n.

Sr. a, ač, ale, ani, ano, ba, buď, by, ini, jako, ne, nie, nébrž, netoliko, ni, nu, ovšem, pak, proto, tak, také, toť

Autor: Milada Homolková

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 3. 10. 2024).

i, , et, und, auch; i et. — Svět y moře 2, 1. Potok hí řěka PilA. 10. Hory hy̆ skály PilC. Lid s kostny y s kopími 109b. Tobě hi všěm 19. U bubně y v kóřě 150, 4. Stane sě nám čest hi chvála 3, 11. Tú řěčiú hi tiem zámutkem 39. V tom střielení hi v téj sěči 2, 4. Mladí i dievky iuvenes et virgines 148, 12. Dietě mladé i staré 111b. Hřecké y pohanské vojě 4, 28. Nábožného y svatého života 28b. Ľútoscivý y milostivý 152a. Pilny ulicě radosci také hi sicie 5, 36. Tak hi sice 3, 22. Juž sem sěm y tam přěvážen 8, 4. Zimě y letye 47b. Mlád sem byl i sstaral sem sě 36, 25. Jáz sem spal y zespal sem sě 3, 6. Jidáš Krista prodal y proradil 96a. Vyšle slovo své y ro(z)pustí jě et liquefaciet 147, 18. — I učiňen jest hospodin útočišče chudých Et factus est 9, 10, i na začátku věty; i vzbydlíš v nich et habitabis 5, 12; Y vzveselé sě Et laetentur 5, 12; Y vzchválé sě et gloriabuntur ; y proč sě hněváš? Quare Gen. 4, 6; y kto ť ukázal tobě? Quis enim Gen 3, 11. — Časem spojka i et ustupuje spojce a et. Dokladem toho poučným je ŽGloss., kde za et je vždycky i, 1879, 413, kdežto v žaltářích pozdějších na stejných místech bývá již častěji a. 146, 9: y dětem vranovým qui dat iumentis escam ipsorum et pullis corvorum, a naproti tom v ŽWittb.: a dětem vranovým, v ŽKlem.: a kuřencóm vranovým, v ŽPod.: a ptáčátkóm havraním; — v 50, 9: i budu sněha (bělejí) et super nivem dealbabor, v ŽWittb.: y budu , a v ŽKlem.: a nad snieh oběl(e)jiu, v ŽPod.: a nad snieh oběleji; — v 121, 7: y hoj et abundantia, a v ŽWittb.: a hoj, v ŽKlem.: a obiženstvie, v ŽPod.: a mnostvie; — v 82, 7: (stanové) idumščí i ismahelitovščí tabernacula Idumeorum et Ismahelitae, a v ŽWittb.: stanové idumščí a i(s)mahelitovščí, v ŽPod.: idomščí a ismahelitščí, v ŽKlem.: schrany idumské a izmahelitské; — v 77, 47: y morskú jahodu et moros, a v ŽWittb.: a mořskú jahodu, v ŽPod.: a morskú jahodu, v ŽKlem.: a ovocě jich; — v 104, 31: y mšicě et cynifes, a v ŽWittb.: a mšicě, v ŽPod.: a… mšicě, v ŽKlem.: a stěnicě; — v 104, 33: y pihvy et ficulneas, a v ŽWittb.: a pihwy, v ŽPod.: a fíky; — Bývá opakováno i-i, = et-et, někdy též i-i-i: y ľúbezného y túžebného sě boju 30b; hy jáz hi má rodina 3, 16; protož oboji znamenajte…, y ti, ješto hyzdie knihy české, y ti, ješto bych rád, aby čtli písmo svaté 5b; y dnem y nocí 1351; y ve dne y v noci 59a; rozptýleno j’ kamenie svatyně y sem y tam 76a; neb y nynie y vždy chce jim (přikázaním) Kristus od každého 158a; krev (Kristova) očišťuje nás od každého hřiechu, y od větčieho y od menšieho 194b; dnes hi živ hi mirtv budeš 3, 7, proti : vitae tibi terminus ista lux erit aut illis 6, 497; za tiem povezú pardusy, lvy hi mnohé velé štrusy hi což jiné ptačie sběři hi přeľúté divie zvěři 5, 21—24; to dřěvo (strom) z kořen padlo a tu y chrám y modla y oltář, vše tiem dřěvem, když padlo, zetřěno 468; (kněží nepraví) kohož chopie, an Kristovu pravdu upřiemo vyznává, toho klnú, pohonie, vypoviedají i mučie i žalařují i mrtvie 2, 9. — Sesílením i pak: hi plakáním hi pak tščiciú byla všě plet jeho zpráhla 156; (sta sě) veliká ztráta tomu králi pohanskému hi geho pak ľudu všemu 3, 38; svým oděním i svým ščítem, ypak přědrahým kuršitem 3, 30; pro tak protivnú příhodu i pak toho města škodu 2095. — Jest významu vytýkavého = et, etiam, a bývá tu blízko při výraze vytýkaném. Bývá to ve větách kladných i záporných. 1. Ve větách kladných: (bůh k Mojžíšovi) tak jasně mluvieše, jakž y poslední rozumieše 57b; jehož (odložení zrady) hy sám čstný kmet poži 5, 3; že j’ y z negednoho zlého vystřěhl nás buoh 105b; gdež spadne ta přěvada ve čsti od svých vlastních ľudí, tu hi každá mysl zablúdí 7, 31; (Alexander) daři y každého podlé práva královského 1011; (lhář) jest hoří než yzadny zloděj 23a (horší než který, jakýkoli zloděj); múdrost jest dražši než yzadne zbožie ; (marní lidé) viece ústa kálejí, než yzadny jiný úd 30a; ani pro strach ani pro yzadny užitek 24a; smútil (sem) y žádného afflixerim quempiam 16a (doklad kusý, proto nedosti jasný); to ť jest zlé v súdiech, že pro jedinú opověd má kto ztratiti všicknu svú při, ač jest y práv 82b; nechž ť jest y vinen 93a; tehdy (Alexander) ľudem y rozkáza a chtě s nimi k šturmu téci 2120; (měsiec) by svú světlost velmi (řědě), až pak ovšem y pobledě 10, 21; až ť ráno y usvetne dum mane illucescat 1. Reg. 14, 36; jakž sě jest hi stalo PilA. 8; dotud budú tací (mužský a ženská) spolu šeptati, až se došepcí toho, že o nich bude y mluweno 332a; nejeden Indien hirdý by přěvrácen yſwelbludem 1, 14 i s velblúdem; co do toho, ač bychvě myslila y déle 1, 13; neb tak sě y ješče stává, že čest nravy proměňává 6, 27, neb sě y ješťe to stává 1935 (místa stejná); jak sě y dnes v Litvě děje 7, 41; y dnes tomu miestu Šárka dějú 13; tehdy i po malém časě králi zlá příhoda sta sě 94; když y v kněžiech jest nemoc, pro niž nemohú právě zpoviedati, tiem 161b. — 2. Ve větách záporných. Tu vytýká se spojkou i ten pojem, jehož do minima vyvrácením kvantitativním boří se příslušné tvrzení kladné; zápor kvalitativní se tím sesiluje. Zápor je tu způsobu I (1883, 246), i-jeden nevie ; způsob ten je významu effektivně téhož, jako způsob III, ni-jeden nevie, oboje = nemo scit; když pak i-jeden nevie bylo effektivně = ni-jeden nevie, bralo se také i-jeden za = ni-jeden, a vůbec i- za ni-. Vytýkavé i je slovo samostatné a právem píše se o sobě; ale ve spojení s -jeden a -žadný bývá mnohdy psáno také spojeně: ijeden, ižadný Příklady: na Vlastu y geden sě nevráti 10, i-jeden, vlastně = et ullus, vzato za ni-jeden = nec ullus, nullus, nemo; by tu tak bliz les nebyl, ygeden z mužóv živ by nebyl ; neumře ygeden v. 495; a igeden z nich neostal 105, 11; ygeden múdrý neraď sě s cizími 4; nejsem ť y geden mistr 158b; dievky proti mužóm jako kámen bychu, ygedna přátel nebránieše 10; tehdy igedna žena mužem jista nebieše 2; ygedna nahota 154a; ygednoho nikdiež nenie bezpečenstvie 30b; ydednoho neposúditi 24a i-jednoho; neby igednyech nedostatkóv 16a; (Ježíš) igednoho strachu nejmieše 79b; mezi nima (manžely) ygedne přiekazy nenie 55a; z pekla nenie vykúpenie y gednomu 146b; tento (rytieř o druhém) pravieše, že nemá y gedne chyby do viery jeho 304a; (první Čechové) súdcě ygedneho nemějiechu, nebo ť sobě nekradiechu 2; z chlapieho řáda nikoli Igednoho v čest nevoli 213; zemené… rady ygedne nevzemše křikú 3; aspis (had)… nedbá ygednyech kúzel 221; Darius… nedbal ygednyech vojen 952; co na tobě (na světě) kde přěbývá, Iwgedny čsti nebývá 1960, i v jedný = v i jednéj, v ni-jednéj; — bohu yzadna offěra nenie tak vzácna 25b, i-žádný, vlastně = et desiderabilis, vzato za ni-žádný = nec desiderabilis, ne desiderabilis quidem, nullus, nemo; když nenie izadneho, jenž by cum sit nemo qui 14lb; pro yzadnu věc 136a; yzazadneho ť nepójdu muže, než ť jej ohledaji a to na ňem znamenaji, že jest všeho světa kraší v. 346, i za žádného = za i žádného, za nižádného; aby yzadnemu neškodil 30a; mezi všiem národem (stvořením) živým nepožičil bóh yzadnemu úst k mluvení, jediné člověku 29b; — aby téj panny (své dcery Kateřiny, matka) nedávala yzaducziemu jinému v. 201, i-žadúcí, vlastně = et desiderabilis, vzato za ni-žádúcí = nullus, nemo; — podobně i-kto, vlastně = et quis, vzato za ni-kto = nemo, kto; — však yczlowyeka na ňem (na hradě) nebieše 38, i člověka, vzato za ni člověka (a podobně v příkladech následujících); neulevím ť ikroſſie 128b; (Benedicht) y rafijky své vlastnie nedá jmieti 74a; Margaretě za věno nedachu yluczy 91, i lúči; (Kateřina, podaného pokrmu) i kuſſa neokusila 221; nikde jemu y kuſka chleba nepodali 90a; metla bieše sucha, y kory na sobě nejmieše 43b; aby mu y kropye vody nepodali 77b; ýhowna juž nejmáš 95; smrt někdy y poſla svého (nemoc) nepošlíc sama buchne z nedojiepie 152b; lodí, ješto přejde přes vodu, jež (= že) y ſledu neostane 150b; tu Němci stáchu hlediece, i ſlowa nepromluviece 25b; v ňemž (= v čemž) si nezlišil hi hada 61; nechtěj y wrahu téj škodě 104a; yſbohem nemóžte mne z země vypuditi 76 i s bohem; že by y wmanzelſtwy neskryl se té práce 43b; nechtě se y s miesta hnúti 34; Viršovici to (popravu Kochanovu) vidiechu, y przimluwithi sě nesmiechu 40; (mníškové) zelíce za obyčěj jediechu…, masa, sýra, vajec i menovati nechtiechu 39 z L, Ff; jeho (prorádce) Ježíš gmenowaty y nechtyel 286, = i jmenovati nechtěl; o turnejích vědě, ež ta škodná kratochvíl nemá ſluty y kratochwyl 91b, = i slúti kratochvíl 91a. — Spojuje participium -s, -nt s následujícím slovesem finitním: ta noc byvši hi otjide 5, 32; ten den opět byv hi minu 6, 39; (Alexander) přijem kopie hi navirže 2, 11; až ho (Jidáš bratra) popad hi utopi 91; dav jim požehnánie i vzě ot nich otpuščenie 2lb; Petr pojem své učenníky y bral sě do toho ostrova 289; Petr sobě sžěliv y zaplaka ; Jidáš šed y oběsil sě 102b; matka podivivši sě y vece 23b; (Kateřina) padši na podlazě y usnu v. 715; komornicě třiebivši pšenici y usnula purgans obdormivit 2. Reg. 4, 5; (žena) přinesši múky y rozmiesila, a rozmiesivši a rozmočivši y navařila jišěle tollens commiscuit, liquefaciens coxit 2. Reg. 13, 8; obrátiv se k lidu y řekl 9b; zdvihše plátna větrná y pluli sme 23a; král… dobyv ho (města) i zbořil je 28a; šedše kupovat y zmeškali jsú 118b; (člověk) krátce pobyv y nebude 157b; (Origenes) vebrav se v přiebytky a v ta podobenstvie chodeb židovských jako u velikú tmu y kročil z nie ješťe u větčí tmu k dušem, které 158b; — (šťenec lvový) stana y počne tam (na stádo volóv) chtieti 191; hledajě kněz český cizieho oběda y utka jej jeho bieda 33; (mužie) mohúc to zlé slovem uhasiti y dachu zlému vzhóru jíti 8; král ohledujě meč y prokla třiesla jeho (Benedova) 50; nade vším světem vítězě y dáš sě popu přěmoci 391; abych pojmúc s sobú svá dva syny y brala sě preč 287; (jelen) přěběhna… i stavi sě nad tu skálu 6a; pústenník vida téj královny žádost y dosěže jednéj deščky v. 641; by ty nebesa rozdera y vstúpil k nám v. 1924; toho nemoha zbýti orel y jě sě mluviti 114; aby vzeptajíce sě té věci y sněli tu vinu s ňeho 90b; aby vsada na kóň i jel s ním 83a; vzdějíce věrnému křesťanu kacieř y upálé jej 29b; žena pijíci tu vodu y pozřě toho hada 380b; přijda ďábel y vezme slovo z srdce jich 70a; (doktorové) nemajíce zevného zákona Kristova, aby na ňem moc meče ustavili, y musili sú písma dojíti neupřímně 172a; jiní přijmúc pravdu y spí při tom 57a; moha se ohlásiti i nechtěl 40; Anna Duchková… jmaje (sic) takové peníze vyplniti… y oznámila KolČČ. 33b (1555).

Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

i, , pro výraz podivu. — I plakáše (Jeremiáš) a řka mezi jinú řečí: y, y, kak jest potuchlo zlato! 7la. hi.

i, hi a i, a; (spojuje přechodníkovou vazbu se slovesem určitým): ta noc byvši hi otjide; vsada na kóň i jel s ním; ani (při záporu): i člověka na něm (na hradě) nebieše ani člověka; i-jeden, i-žádný, i-kto (při záporu) nikdo, žádný; (na začátku věty): i učiněn jest Hospodin útočiště chudých; i, také, rovněž, dokonce (s funkcí vytýkací)

Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

I. Jedenáctá hláska obecné abecedy české, = ii, i. Bývá krátká a dlouhá. Píše se v textech staropísmých velmi často a v době starší z pravidla bez označení rozdílu kvantitativního, a to literou i, uiduci vidúcí 146b, bylinu czinigiczi siemě činijící Gen. 1, 11 , — nebo y, když czynyſſ almužnu činíš 39b, proti czynygyczym zlost činijícím 93, 16. ; — s označením kvantity psáno dlouhé í literami a spřežkami: ĭ, zzbosĭm sbožím 122, w lowiſſczĭch v loviščích PilB., — y̆, po widyeny̆ 92, — ý, zdeyſſý praczý zdejší prací 83a, — ii, íí, v takém veſſelii 5, 31, u prostřěd políí 31a, — ij, mužie krwij sanguinum 138, 19, w ſrdczijch 9a, — yy, ýý, welyczyy 65a, zemýý 26b, — yí, pleczyí plecí 35b, — ýj, na pohorzýj 22b, — ig, wipigmi vypímy 30, druzig druzí , — yg, gyg jí 164, — í v pravopise Husovu, a podle toho i v — O psaní j́, j za í a jak v písmě proniká rozdíl mezi měkkým i, í a tvrdým y, ý, viz na příslušných místech HistMluv. I.

	Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 10 měsíci a 19 dny; verze dat: 1.1.25
	Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062 (LINDAT/CLARIAH-CZ).