toť interj. a partik.
totě interj. a partik.
toti interj. a partik.
k ten
upozor.; často ve spojení „aj toť“ hle; vyjadřuje upozornění
vybíz. nu, nuže; vyjadřuje pokyn k jednání
partik. přitakací ovšem, ano; vyjadřuje souhlas s předchozí výpovědí též
partik. explik. to (jak); vyjadřuje objasnění předchozího děje
partik. tázací zdalipak ne, což ne; vyjadřuje mírnou pochybnost o možnosti kladné odpovědi
partik. vytýkací; v apodozi (v hlavní větě postponované za větou vedlejší) tu, potom, pak; vyjadřuje návaznost na předchozí děj
ve funkci konj. kauz. neboť; připojuje výpověď navazující na předchozí kontext ve vztahu příčinném; v pozici příklonky totiž
ve funkci konj. konkluz. po ukončené výpovědi a proto, tedy; připojuje výpověď navazující na předchozí kontext ve vztahu důsledkovém
Sr. tož, toto, -ť
Autor: Petr Nejedlý