ba interj. a partik.
I. citoslovce
1. aj; vyjadřuje citové vzrušení nad překvapivou skutečností
2. vybízecí zvl. u vokativu n. imperativu nu, nuže, tedy
II. částice
1. jistotní ba, věru, zajisté, ovšem
2. přitakací ba, ano, ovšem(že)
3. zdůrazňovací ba, ba dokonce, ano i
4. ve funkci konj. gradační ba, ba dokonce, ano i
Sr. aj, ano, nébrž, ovšem
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
ba, adv., traun. — Ba vy nevěrní Němci Hrad. 26a. Ba i kto vy je sěm poslal? t. 25b. Řka: Ba boží mocí kazuji vem t. 26a. Ba co příš? t. 84b. Řkúc: ba hubenče hubený t. 126a. A řkúc: Tvorče, ba ba co činíš? Vít. 17a (ba omylem dvakrát). Chceš mně býti lékařem, ba se mnú hledaj lékarstvie HusPost. 75b; ba zajisté pravi (praes.) HusW. 95b; ba nehneť sě ten dóm tamt. Již vše (náboženství) minulo, ba již jim to nevoní RokycKl. 166a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ba adv. a spoj. ba, zajisté, ba dokonce; tedy, tak tedy
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ba adv. = však spíše, zajisté
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.