ale | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

ale partik. a konj.

k a a le

1. partik. adjunkt.; též „nu aleale, nu; vyjadřuje odstup mluvčího od dosavadního tématu (nesouhlas, přechod k jinému tématu ap.)

2. partik. adjunkt. ale; vyjadřuje začátek nového tématu

3. partik. adjunkt. a („pak“ 5, „proto“ 5); vyjadřuje obsah věty jako navazující (následný děj, pokračující výčet ap.) na předchozí sdělení

4. jakož – ale partik. adjunkt. jako – (pak) také; vyjadřuje obsah věty jako souřadný k předchozímu sdělení

5. partik. adjunkt.; též ale však“ (a)však; vyjadřuje obsah věty jako nový (potenciálně protikladný) prvek sdělení

6. partik. adjunkt.-recipr.; též ale však“, s imp., zvl. v záporu ale; vyjadřuje požadavek vůči adresátovi, jímž mluvčí podmiňuje uskutečnění předchozího děje

7. part. adjunkt. ale, jenže; vyjadřuje námitku proti smyslu děje ap.

8. partik. dotvrz.-vytýk.; též ale spieše“, ale viece“ ba (co více), po záporu (ba) naopak; vyjadřuje přesvědčení mluvčího o nepochybné platnosti sdělení vzhledem k platnosti předchozího sdělení

9. partik. konkluz. tedy, pak; připojuje větu vyjadřující východisko z děje předchozího

10. partik. konkluz. zvl. po záporu tehdy, pak (tedy), v tom případě, nuže („pak“ 7); hodnotí obsah věty jako řešení vzhledem k omezující podmínce vyjádřené předchozím sdělením

11. partik. konkluz.-limit. alespoň; vyjadřuje obsah věty jako částečnou náhradu překážky vyjádřené předchozím sdělením

12. ojed. partik. konkluz. teprve, až; vyjadřuje děj, který přináší očekávaný výsledek oproti ději předchozímu

13. ojed. partik. vytýk.-limit. jen, leda; hodnotí obsah věty jako nezbytnou podmínku platnosti předchozího sdělení

14. ojed. partik. vytýk.-limit. po záporu jen, leda; hodnotí obsah věty jako výjimku, při níž neplatí předchozí sdělení

15. ve funkci adv.; též ale však“ přesto, přece („přědsě“ 3, sr. StčS s. v. „přěsto“ 5), stejně ale (hovor.); vyjadřuje rozpor se smyslem předchozího sdělení

16. konj. kopul.; též ale i“ a (také); připojuje souřadný člen věty n. souvětí s obsahem, který rozšiřuje předchozí sdělení

17. konj. kopul. „ne – aleani; připojuje souřadný člen věty n. souvětí, který vylučuje jinou možnost, než která je vyloučena v předchozím sdělení

18. konj. kopul.-adverz. ale; připojuje souřadný člen věty n. souvětí s obsahem, který rozšiřuje předchozí sdělení o nové údaje

19. netolik – ale, netolik – ale i, netolik – ale brž i, netolik – ale také, po záporu netolik – ani, netoliko – ale i, ne li – ale ap. konj. grad. nejen(om) – ale i, netoliko – ale i

20. konj. adverz.; též ale brž“, „ale však“ ap. ale, (a)však; připojuje souřadný člen věty n. souvětí s obsahem, který je protikladný k předchozímu sdělení

21. konj. adverz.-konfront. ale, kdežto, zatímco, naproti tomu; připojuje souřadný člen věty n. souvětí, jehož subjekt jedná ap. protikladně vzhledem k rovnocennému subjektu předchozího sdělení

22. konj. adverz. „ne – ale“, „ne – alebrž“, „ne – ale nébrž“, „ne – ale ovšěm“ ap. ale, nýbrž; připojuje souřadný člen věty n. souvětí s obsahem, který uvádí na pravou míru, co bylo předchozím sdělením popřeno

23. konj. adverz. ale ne“ ale ne, nikoli však; připojuje souřadný člen věty, jehož obsah je vzhledem k předchozímu sdělení popřen jako neplatný

24. konj. adverz.-limit.; též ale však“ ale, ovšem, jen(om)že, leč (sr. StčS s. v. „ovšem“ II/8); připojuje souřadný člen věty n. souvětí obsahující překážku pro bezvýhradnou platnost nebo předpokládaný důsledek předchozího sdělení

25. konj. adverz.-limit. ale (jen), ovšem, jen(om)že, leč; připojuje souřadný člen věty n. souvětí obsahující výhradu k platnosti předchozího sdělení

26. konj. adverz.-konces. ale, ovšem, přesto, nicméně; připojuje souřadný člen věty n. souvětí omezující platnost předchozího sdělení

27. konj. kauz. totiž, vždyť, neboť („nebo²“ 1); připojuje větu vysvětlující smysl předchozího sdělení

28. ve funkci interj. ach, běda; vyjadřuje nepříjemný pocit

29. ojed. ve funkci interj. hle, například; vyjadřuje upozornění n. náhodný výběr (?)

Dolož. též ve funkci metajazykové (aby mohl někaké „ale“ přičiniti k chvále ŠtítSvátA 137a). – Hranice mezi slovnědruhovou funkcí není vždy jednoznačná, zvl. v souvislosti s volnou formou zápisu syntaktických celků (nelze se vždy jednoznačně orientovat v jejich struktuře a hranicích). Obecně ve významech stále přetrvává jako relikt původní funkce partikule – signál přechodu k dalšímu tématu výpovědi (slučovací vztah, navazovací funkce), z níž se později vyvinula funkce konfrontační, kontrastivní a adverzativní. – Některá užití (kauzální, časová aj., sr. takže sú shledáni v nepravdě, ale vymyšlené básně sepsavše TrojK 78a) jsou důsledkem nedokonalého překladu složitějších latinských syntaktických konstrukcí nebo volného překladu (Ale Antenor s Eneášem odjidechu TrojK 153b propter quod). V některých zdánlivě kauzálních užitích předpokládáme redundantní užití vzniklé opakováním z předchozí věty, které nahrazuje asyndetické spojení (Ale toho všickni nepravie, ale jsú druzí dobří a šlechetní a druzí změtení ArchČ 14, 4, 1430). – Potřeba podrobnějšího pohledu přesahuje možnosti stanoveného zpracování slovníku; pro další informace lexikologicko-syntaktické viz zvl. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, s. 63–66 a F. Kopečný, Etymologický slovník slovanských jazyků 2, Praha 1980, s. 46–50

Autor: Petr Nejedlý

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.17, citován stav ze dne 19. 4. 2021).

 


ale, conj., z a a le, v. t. Bývá ve své větě z pravidla na místě prvním; zřídka na místě druhém, a to zejména v překladech za lat. autem, tedy patrně vlivem cizím. — Připojuje ve smyslu odporovacím sed, autem, aber, sondern. Ijedna netvárnost, ale budú ľudé podobni andělóm HomOp. 154a. Jež (tělo) jest pohrebeno, ale jest vzkriešeno Kunh. 149a. Ne ten je pirvý, ale jenž jest nábožného života Túl. 28b. Ľubušě nic neotpovědě, ale valný snem zapovědě DalHr. 3. Přijímajě tiché, ale ponižijě hřiešné humilians autem ŽWittb. 131,18. (Komonstvo) kopie majě neruzené barbú od cinobra vzatú, ale vlastně rudú, zlatú AlxH. 3, 37. (Alexander) chtě sě za moře bráti, netolik s tiem bojevati, jenž jeho zemi ochudil, ale tak sě bieše vzbudil wſyem kralem vzdávajě přietu AlxV. 515. Jie (ženy helmbrechtné) tu snad vóči pochválí někto; a potom o ní nic dobrého nepovědie, ale něčímť ji i přitvořie Štít. uč. 57a. Když tvé srdce netoliko dobrovolno, ale lakomo jest umřieti za bližnieho Kruml. 227b. Tomáš viery neměl, ale vida tělestně člověka, boha věrú vyznal HusE. 1, 4. Netolik nepřátelé, ale i také přátelé Apoll. 132b. Ale ſtupuyucie v dluhy declinantes autem ŽGloss. 124, 5. Ale ktož miluje nepravedlnost qui autem ŽWittb. 10, 6; ale na ňemž vzektve svatost super ipsum autem t. 131, 18; pravý ale co učinil iustus autem t. 10, 4; hospodin ale přijal mě jest Dominus autem assumpsit t. 26, 10; sluha ale tvój svykal servus autem t. 118, 23; ale kto miluje zlost qui autem ŽKlem. 10, 6; ale pravý co učinil iustus autem t. 10, 4; onať jest sobě volna, jáť sem ale vězeň tvój Tkadl. 6a. — Zpodstatnělé: (závistník) někakéž »ale« přičiní nebo »než« kchvále každého ŠtítMus.74b. — Význam odporovací je sesílen v ale-všako, ale-však sed tamen, verumtamen: všickni okolo ňeho stachu, ale wſako ti najblíže, požité rytierstvo, jiže vši zemskú věc (opráviechu) AlxV. 328; dobřě bě umyslil tako, ale wſak sě sta jinako t. 1445; (ty, světe) ochoten jsi na počátce, ale wſak velmi (na) krátcě t. 1944; ale wſſak sě nepřiblížie verumtamen non approximabunt ŽWittb. 31, 6; líto mi, Jezukriste, tebe, ale wſak rač to naplniti, pro ňež atd. Hrad. 80a; kto jest tento, jmaje obraz jako králóv, ale wſſak sluhy zavrženého naplněn hanby? Štít. ř. 165a; oni přijeti odpověděli (odřekli) jsú, ale wſſak přijeli jsú Pulk. 125b; (Ježíš, tázán, sluší-li daň dávati císaři) nikteréž strany nepoložil jest zjevně, ale však jest odpověděl tak, že nemohli jsú mieti z řeči, by křivdu ciesaři neb jim učinil HusE. 2, 400; ale wſſak zawierne pravi vám verumtamen dico vobis Koř. Mat. 26, 64. — Rovněž sesílen je význam odporovací v ale-brže, ale-brž sed potius, vlastně sed citius: aby žádný (z čeledi) neřekl v závisti: »proč on jest pán mój?« ale brz to věz, že velím kratší cěstu mají do nebes poddaní jiným, nežli atd. Štít. uč. 63a; ale brzye krále vzývati budú regem potius invocabunt Pror. Isa. 34, 12; (člověk hříšníka) nemá pro požitek tělestný milovati, ale brž v nenávisti mieti HusE. 1, 156; netoliko že ji (duši, ponořenou v pravé milování boha) mrzí všeliké utěšenie, ale brzze hledá smutka Kruml. 228a, ale brze hledá smutka Alb. 103a (místo stejné); ale brzz viz sed potius Ol. 1. Reg. 24, 12; mnichuom slušie nic na to nemieti péče, jehož jim lze nenie s sebú vzéti, ale brzo toho slušie dobývati, ješto atd. illud potius expetere Otc. 14a; ale brzz pověz sed magis Ol. 4. Reg. 9, 12; (ten) tě jest nevrátil s cěsty přeškaredé, ale brzz opak učinil sed e contrario t. 3. Reg. 13, 33: ale brz hanbú sú sě nezahanbili imo Pror. Jer. 8, 11. — Někdy připojuje prostě ve smyslu slučovacím et atp.: Zhynula pamět jich, ale hospodin u věky ostane et Dominus ŽKlem. 9, 8. Nebo jen prostě přiřazuje, větu další uvozuje. (Nero) vece: ale tdy chciu tomu, by (vy) mi lékařstva dobyli, jímž atd. ApD. b. Ale svatý Václav sestru mějieše DalH. 31 (smyslu odporovacího v kontextu není, v DalC. bez ‘ale’). V OD. začíná se § 8 slovy: Ale o zástavách též trój póhon. Také v Túl. 25b jest ‘ale’ za lat. atque; tu však je překlad nesprávný. — Z toho vyvinul se v pojetí umělejším význam tedy, igitur, also. Pak-li (pohnaný) sě zmešká, póhonu odpierati, ale tehda póhon prošel Rožmb. 30. Pak-li oni (svědci) by nevyznali, by jim komorník co osvědčieval, ale póhon ten jistý sšél t. 22. By to kněz dal za pokánie, téci takýmž skokem (t. jakým lidé tancují), ale by vstonal (ten, kdo by takové pokání dostal) Hrad. 96b. Pak-li dlúho neuslyšíš, ale zvrtřem Modl. 9b. A chce-li (vdova) ráda bez hluku býti na modlitvách, ale zavři se v svém pokoji Štít. uč. 50a. Pak-li bude tvrdé hrúdie, ale (oráč) ztluče je t. 53b. Ač sě jim jedno ohoryčí, ale mnie, by v jiném mohli útěchu jmieti Štít. ř. 180b Podle řádu měl by kněz křtíti; nenie-li kněz, ale muž některý; a nebylo-li by při tom muže, ale žena ŠtítMus. 149b. A kdyby (kto) většem pomohl, ale zbyl by tolik pomsty onoho světa, jako atd. t. 163b; a kdyby viec pomohl, ale zbyl by tolik pokuty onoho světa atd. ŠtítOp. 291a. Některá (ženská) bude-liť nízká, ale naplátí ť se holčuchami; bude-li mieti krátké vlasy, ale nafalšuje ť je vacúnem dlúhým t. 13a. (Člověk) nepozná-li co statečného, ale obrátí milost k nestatečnému ŠtítBud. 4. Jakož budu zbaven vládanie, ale přijmú mě EvSeitst. Luk. 16,4. Pak-li by ſte vždy chtěli (projíti mou zemí), ale chci proti vám mocně vyjíti Comest. 96a. — ale as-a = tedy aspoň, v. asi-a. Odtud je význam pozdější: ale adv. = aspoň, saltem. Ó mój milý synu, ozvi se ale jedinú, viem atd. Kat. v. 755. My činímy, co činiti máme, hleď ty ale sám o sobě Tkadl. 42a. Srov. z jazyka pozdějšího: kdybychom mohli ale doma býti ČernZuz. 183; voda se do sklepu táhne, aby ale struhu pro vejpad vody udělati dal KolN. 86b (1703). — Významy rozdílné igitur a saltem nevystupují vždy dosti zřetelně, někdy může bývati pojetí rozdílné: a pak-li kto neželé hřéchóv, ale želej toho neželenie ŠtítOp. 281a, tedy želej, n. aspoň želej; (kdo se narodil na blížencích) nemá činiti velikých chodeb, pak-li učiní, alle varuj sě vod ChirB. 21b. — V ŽKlem. Ann. 8 čte se: Ale božie sú stežejě země Domini enim sunt cardines; překlad volný. — Psáno alé: alee svodí zástupy EvZimn. 36; alee vyniká nade vše práva ML. 66b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


ale, interj., euge. Již řiekají mně: ale! ale! euge, euge ŽPod. 39, 16.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


ale (zř. též ali) spoj. ale, avšak; zesíl. alebrž(e), alevšak; ale že, alež jenže; adv.tedy, aspoň; interj.s významem podivu, překvapení ap.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


ale conj. a adv. = nicméně, však; aspoň; tedy, než; kdežto
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).