1. vybíz. u vokativu n. imperativu po ukončené výpovědi nu, nuže (kniž.), tedy, tak (hovor.); uvádí příkaz n. dotaz, jak jednat vzhledem k situaci zmíněné v předchozí výpovědi: vlásti jimi budeš v prutu železném a jako sud hrnčieřóv ztepeš je. A nuz králové, urozumějte, učte sě súditi země ŽaltPod 2,10 (již ~Wittb, BiblLit, nynie ŽaltKlem, ~Kap, BiblOl, ~Pad, ~Praž) nunc; ty jsi všěch bludných cěsta… Nuz my hřiešní, nebozatka, toť jest náš otec i matka! HradZdráv 123a; dobřě s učinil, že s sě modlil, Nvze již vstaň a pojěz OtcB 98a modo ergo; nuže zbaviž mě té núze TristB 30b so; svatý Jakub také ukazuje, kak jest škodné [bohatství], řka: Nuz bohatci, plačte a huhlete v svém hubenství ŠtítBojVyš 9a nunc; tehdy Bruncvík stoje poče mysliti a řka takto: Nuż milý bože, kterémuž pomoci? BruncBaw 4b; Nuze věřtež potom bohóm pohanským TrojK 161b; tak také musí býti v tvém srdci ostrý meč bolesti… Nuž nynie vezmi potěšenie, dobrotivá matko i královno HusSvátB 150b; ale Judáš, diábel zatracený, přijav knězstvie svaté, že vedl lakomstvie prokleté, má mi v paměti býti… Nv kněže, prodada spasitele svého lacinějé než Jidáš, chlub sě HusVýklB 76b; agite a protož aut nuzie MamKapR 156b (Ja 5,1 agite nunc: čiňte nynie BiblDrážď, ~Ol, ~Pad, již ~Praž); tento [syn] žádal mláta jako svině a nemohl mieti, neb šiel od otce. Nu viz, odešli li sme my od boha Otce RokLukA 317a; Nu mnedle, vy matery, velmi li ste toho pilny? RokPostA 55a; nu s milým bohem, čehož žádáme, konajme HynRozpr 116a nun; osy aniž, eya nuže, deinde odtud SlovKlem 3a; že se jemu od otce tvého ta smrt… nešlechetně stala. Nuže bezectný lháři, byšte se uměli styděti, máte zač ArchČ 20,556 (1468); ║ mniše, nuż JakVikl 185a (marg.) hle, dávej pozor; [na začátku kapitoly:] Nvze milí křesťané, povím vám dobrou novinu RokPostK 29b slyšte — zesíleno anteponovanou interj. „ej“ („aj“): aby pyšný nepřičinil člověk honositi sě viec nad zemí…Pro něžto, ej nu moji milí synáčkové,…pokorní buďte JeronM 9a; máť býti znamenie míru mezi mnú [Bohem] a mezi zemí. Ej nv hleď již, nebeský otče OrlojK 372; sama k sobě řekla: Aj nu podívaj se, co bych byla skůro učinila HynRozpr 133a awe mir, secht nür vida!

2. konkluz. po ukončené výpovědi nu, nuže (kniž.), tedy, tak tedy; uvádí výpověď, která navazuje na předchozí kontext ve volnějším vztahu důsledkovém, důvodovém n. vysvětlovacím: poklady činí, a nevie komu, a nevie, kto shromáždí je. A nuz, které jest čekánie mé? ŽaltPod 38,8 (a juž ~Wittb, BiblPraž, a nenie ŽaltKlem, a nynie ~Kap, BiblOl, ~Pad) et nunc; a tak velikým dielem zemdli své tělo, že již nemožieše viece dělati. I vecě sám k sobě: Nvze, však již nemuožeš dělati OtcB 47a quia; sedm let jest budúcieho hladu, ježto sě tiemto řádem naplnie. Nuž aj přijde sedm let velikého žiznu (ziżnu rkp) BiblOl Gn 41,29 (aj ~Card, ~Pad, toť ~Praž) ecce; ot pravého řádu (zradu rkp) lásky: Nv již já tobě chci vykládati HodKlem 58a; modo, filii mi, sic est spiritualiter intelligendum Nuzze milí bratřie, tento jest rozum duchovní PostGlosMuz 214b; však mé srdce při tom bylo, když jest člověk vrátil se s vozu svého proti tobě. nv již s vzal střiebro a vzal s rúcho HusSvatokup 121a; Priapus… a feminis pro deo habitus est, nuze kurvy, váš buoh tiští VýklKruml 75a (srov. 2 Par 15,16); prosí za múdrost, aby dal [Bůh] jemu srdce múdré. A pán bóh die: Nu, že si neprosil, aby dlúho živ byl ani aby zbožie měl, ale za múdrost, dám tobě múdrost RokJanK 294b; neloučíme [děti] jakož ode křtu, tak i od tohoto [svátosti oltářní]. Mistr: Nu ale co dieš o modlení a klanění, má li tu býti tělu božímu? AktaBratr 1,348a — ve spojení s „pak“: pro něžto obój zákon proti tobě přěd bohem svědečstvie vydá, na tě žaluje. Nuz pak což o těch budu mluviti, ješto kamenie hromazdie JeronM 17a ergo; u milosti a u přietelství měkce alechce jakžto žena vás jsem zpravovala. Nuz pak nynie muže kněze budete jmieti PulkB 5 nunc autem; Nuzz pak duchovně takto GestaB 83b (v nadpise); ba, dajte se již odvázati, oslové, oslice! Nu, tyto pak ženy pyšné, hrdé, kto je na to navede, aby ony své pýchy nechaly? RokPostB 10; aby lid… k sobě přitáhli, ne z prostého křesťanského milování, ale k své chloubě… Nu pak o lásce…, kde jest ta v jich učení a kázaní? AktaBratr 2,153a

3. ve funkci partik. přitakací po ukončené výpovědi inu, ovšem, zajisté; připojuje k předchozí výpovědi souhlasné konstatování, zpravidla spojené s výhradou: jáť [havran] toliko málo, to, což sem se naučil, mluviti umiem…A ona štěbedná [žába] řkla jest: nuzze ty mluvíš, komuž prodáváš Čtver 34a modo; někteří… napravili se, a kteříž se nenapravili, ti zpohaněli. Nu milí mistři, to viete lépe nežli já KorMan 2a; Nuže, chcme li dobře znamenati, uzříme, že velmě v nebezpečném světě bydlíme PasKal A1b; odpověděl jí [Deboře] Barach: Puojdeš li se mnú, tehdyť puojdu, pakli nechceš jíti, nepuojduť. Kterážto vece k němu: nu, puojduť s tebú BiblPraž Jdc 4,9 (toť již pójdu s tebú ~Card, ~Ol, ~Lit, pójdu zajisté s tebú ~Pad) ibo quidem tecum

4. ve funkci přísudku (expr.?) kam, odkud honem (hovor.), hybaj (expr.); naznačuje rychlý příchod n. odchod: viz pak lidi trhové, jest li co lži mezi nimi a věrovánie, a to pro žádosti a pro nasycenie břicha; a s těmi usty nuz k tělu božiemu RokJanK 90a; aby nebyla [modlitba] krátká jako okamženie, vběhna do kostela, nuz hned zase RokLukA 233b; když teď knězi pošepceš, nuż s tím k tělu božímu, i chceš hodně přijímati RokPostB 3; na chvíli se vrazí do kostela, nuż hned rouče z kostela RokPostB 51; ║ tu jej velikými křiky obsuchu několiko tisíc. Opět Bruncvík vece: Nuż dvadcet mužóv, nuż třidcet, nuż sto tisíc hlavy dolóv! BruncBaw 14a hned dvaceti mužům, hned třiceti… hlavy dolů! ♦ nuž se, nuž sě ve funkci přísudku po vazbě participiální kam, proti komu vzhůru, hrr (expr.); naznačuje rychlou akci, zpravidla spojenou s větším úsilím (útok, útěk ap.): znamenavše to Vlaši, že nahoře žádného necítiti, nuz sě tam s řebříky, chtiece hrad zlésti MartKronA 88b; ale Neptolomus ubod kuoň, nuz se proti němu [králi], a hned ho s koně (-uo- rkp) srazi TrojA 159b; nenalezše jeho [chána] na tom miestě…, nuzz sě do háje, hledajíce jeho po křoví CestMandA 206b (jidechu ~D); a on [Hašek] s svými obrátiv koně, nuž se pryč, a oni po něm LetKřižA 78 ed.; ano jim krev zbitých na sudliciech, nuz se k oltáři k tělu božiemu ChelčPař 157a; řemeslníci nechajíc řemesla, nuz se v šantroky a v přemykánie kupectví RokJanK 28a

5. ve funkci adv. honem (hovor.), hned, hned nato: nejeden bude jeden den smilniti,…týž den někoho oklamá, přisáhne, nuž zpřísahá, zvěruje RokPostA 24a; poněvadž počna o nejednom, nuz o jiném vtrúšeno daleko od prvnieho KorMan 8a; ║ co by bylo, žeť vzal sukni, a ty mu to odpustil, vzal by potom snad i plášť, nuz i peřinu RokLukA 343a ba i, třebas i ♦ nu – nu, nuž – nuž (– nuž n. nu), jednak – nuž ve funkci korel. spojky kopul. hned – hned, hned – zase, tu – tu: anť jednak zlaje, jednak se zsměje, nuz se opie utrhá bližniemu, že hned hromadu napáše hřiechuov jednoho dne RokLukA 193b; a vyjdouce z kostela, Nuz v rozpustilosti, nuz v řeči smilné, oplzlé, zatrhavé, Nuz v obžerství, v lakotu, Nu v tance, nu v smíchy, v chechty RokPostK 97a; jednak jedné cesty, nuż druhé se přídrží AktaBratr 1,234b