|
|
|
buď partik. a konj. buďto partik. a konj. buďže partik. a konj. k býti (imper. buď) I. partik.1. výčtová například, ať už, ať je to; signalizuje první člen výčtu 2. vytýkací ve spojení se vztažným výrazem -koli, ať, buď; vyjadřuje libovolnost, zvl. při výběru z celku; buď ktož buď ap. kdokoliv, buď čsož buď ap. cokoliv, buď číž buď ap. číkoliv, buď jakýž buď ap. jakýkoliv, buď jakž buď ap. jakkoliv 3. ve spojení se zájmenem n. příslovcem -koli, ať; vyjadřuje libovolnost; čso buď, čsos buď ap. něco, cokoliv; buď ktožkolivěk kdokoliv, jakýkoliv člověk; buď to jako například, třeba 4. přitakací n. dotvrzovací ano, pak ano; vyjadřuje kladnou odpověď na předchozí výrok a jeho potvrzení 5. rektifikační nebo, ovšem; připojuje další eventualitu; buďto i nebo i, nebo také, případně 6. emocionální buďto dejme tomu, klidně, budiž; ale buďto tak ať, no tak ať, aťsi 7. ve funkci konj. koncesivní „buď že“, „buďto že“ ap. i kdyby, třebaže (by) II. konj.1. disjunktivní buď (– nebo), jak (– tak), ať (– ať); s další spojkou spojuje dva n. více členských, zř. větných výrazů, které vyjadřují různé eventuality; spojení umožňuje platnost libovolné z eventualit, popř. i platnost více z nich zároveň; buď(to) – buď(to) ap. buď – nebo, ať – ať, jak – tak; buď(to) – i ap. jak – tak, ať – ať; buď(to) – leč ap. jak – tak, ať – ať; buď(to) – aneb, buď(to) – nebo ap. buď – nebo, jak – tak; leč buď – leč ap. jak – tak 2. disjunktivní buď (– nebo), buďto (– nebo); s další spojkou spojuje opozita (výrazy protikladných eventualit), která mohou platit všechna zároveň; buď(to) – buď(to), buď(to) – nebo, buď(to) – aneb, leč buď – leč ap. buď – nebo, buď – anebo; buď muž, buď žena, buď muž, nebo žena ap. kdokoliv, každý člověk, všichni lidé; jur. buďto za zdravého života, aneb na smrtelné posteli (o sepsání závěti) kdykoli za života Hranice mezi slovnědruhovou funkcí není vždy jednoznačná, existuje plynulý přechod od slovesného imper. k partik. a od partik. k spojce (postupná gramatikalizace). Ve významech přetrvává jako relikt původní funkce imperativu slovesa býti (sr. slovesné buď ‚ať je‘ proti ustrnulému cos buď ‚(ať je to) cokoliv‘. K II/1: Eventuality (stejně jako opozita v bodě II/2) bývají členy logického celku, vymezitelného významového pole. Libovolnost při výběru z tohoto celku se zdůrazňuje postavením neurčitého či totalizujícího zájmene či příslovce na místo posledního členu výčtu (sr. I/2, I/3) a spojením dvou či více slov obdobného významu, sr. buď(to) – nebo jinde/jindy/jinde, buď(to) na – nebo na (kterýchžkoli) jiných věcech ap. Sr. ESSČ býti, GbSlov leč, StčS nebo¹, nechajť. V. též J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, s. 92–93, 99–101 a 323–324, F. Kopečný, Etymologický slovník slovanských jazyků 2, Praha 1980, s. 96–98, P. Kosek, Spojovací prostředky v češtině období baroka, Ostrava 2003, s. 117–126, J. Alexová, Vývoj českého barokního souvětí souřadného, Praha 2009, s. 160–162. Autor: František Martínek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024). 
buď, budi, plur. buďte atd., impt. z budu, v. býti. — Ve významu adverb. buď asi, etwa: vezmi toho prachu ḃudto se lžíci ChirB. 47b. — V čso s’ buď, cosbuď něco, quidpiam, aliquid, v. čso. — buď-buď spojeno relativem = koli: přěvedeš hlízu nebo bud czoz bud kam budeš chtieti Chir. 137b, cokoliv; ta voda každú poskvrnu s tváři žene bud yakaz bud t. 330b; všecko zajímati, bud cżież bud VšehK. 217b; — ve významu conj. sive-sive: bud od czyrta bud od chlapa Mast. 186. — buď-nebo entweder-oder: pravie oni, že ďábel to řekl, a já diem, že buď anjel boží neb ďábel, vždyť jest pravdu pověděl HusE. 2, 81; aby člověk u mysli své zlých skutkuov neměl za zlé, buďte papežovi neb jiného t. 1, 49. — leč-buď v. leč. — Význam vlastní sit, jakkoli tu zastřen, přece vždy patrně proniká. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
buď (pův. imper. slovesa býti) spoj. a část. asi, buď; buď – buď; buď od čirta, buď od chlapa; ať – ať, ať – nebo; všecko zajímati, bud čiež buď ať je to číkoli Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
buď conj.; buď—buď = ať—ať Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|