Vyhledávání [by]

by konj.

1. obsahová oznamovací že, že by, že prý, aby; vyjadřuje děj, k jehož reálnosti má mluvčí nějakou výhradu (děj nejistý, pochybný, nemožný, nepravdivý, popřený ap.)

2. obsahová žádací zvl. po slovesech záporných a vyjadřujících obavu aby, ať

3. příčinná po řídící větě s odkazovacím „ne proto“ že by

4. účelová též po řídící větě s odkazovacími výrazy „proto“, „k tomu“ ap. aby (sr. StčS s. v. „proto adv.“ 2)

5. účinková zvl. po větě záporné, aby; vyjadřuje nereálný účinek žádoucí n. nežádoucí

6. podmínková též „byť“, „bychť“ ap. jako součást tvaru kondicionálu přítomného n. minulého po řídící větě s kondicionálem, zř. s indikativem kdyby, by (kniž.)

7. podmínkově přípustková též „byť“, „by i“, „a by“ i kdyby, byť

Podoba spojovacího výrazu se mění podle osoby slovesa ve větě (tvar kondicionálu z pův. spojení aoristu pomocného slovesa býti a příčestí minulého činného na -l významového slovesa): 1. sg. bych, 2. a 3. sg. by (tvar „abys“ je pozdní, ve staré češtině není!), 1. pl. bychom, bychme ap., 2. pl. byste, byšte, 3. pl. by, 1. du. bychově, bychvě, 2. a 3. du. bysta, byšta, též by

K původu, významu a vývoji spojovacího výrazu sr. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, zvl. s. 150n., 173n., 281n., 291, 300n., 317n. a 326.

Ve většině významů dochází ke konkurenci se spojkou aby (sr. Bauer, o. c., zvl. s. 147, 176, 353, 358.

Sr. aby

Autor: Milada Homolková

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).

by bych.

Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

Dědibabi, -by Dědibaby, -bab, , jm. místní: Diedibabi 178, 1406, de Diedibab TomZ. 1430 st 134, ze spřežky pl., nom. z děd a baba; Dědibaby, Jedibaby

Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

Hrobi, -by Hroby, Hrob (?), -óv, , jm. místní: de Hrob III, 1320, v Hrobiech 6; mlynáře z hrobow KolB. 89a (1498), rolé proti hrobuom 111b (1498). — -bský hrobský: z mlýna hrobſkeho KolB. 3a (1479).

Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

ké, -ž kéž, -ž-ť kéž-ť; -by kéby. Vlastně ké = k ký, ; tedy = které, welches. Bývá kladeno absolutivně, absolutivum jež, ješto za jenž, jěž a co za který, -á ; a z absolutiva vyvinuly se významy jiné, příslovečné a spojkové. — A bývá ť to, že keezt jsú najhorší, ješto ť by tvé chudině učinili zádav, ti ť je (úřady) najspieš zakupují 82b, ké absolutivum, který, kteří Ke jest čistčie (čiščšie) viera 402. Zda-li vie kto, ke j’ jeho otec, než věrú? 7a, ké j’…, kdo jest…; zda-li kto vie jinak, ke otec jeho nebo máti, jen ež věří? 78a. Rád bych o hřiešiech tuto promluvil, kee jest smrtelný a ke všední 132a, ké, který, co. Majě poznánie, ke je zle a ke je dobřě 94b. Tam teprv zřědlně viděti jest vóli boží…, kee jest, ješto dobrá slove, kee, ješto sě dobře líbí, kee svrchovaná 104, ké jest, ješto…, co (to) jest, že… A tak budu zevena mnohých srdec myšlenie, ke hrdá, ke pokorná, ke ku pravdě boží pochýlená a ke zatvrdilá 78a, ké-ké…, jednakjednak… — Kéz povstanú (bohové)! Ubi sunt dii eorum…? surgant et opitulentur vobis! Deut. 32, 38, ké, kéž, nechť, utinam, spojeno s indikativem jest perifrasí za mírný imperativ. Ty s’ jiným pomáhal z nemocí, ke sobě nynie móžeš spomoci! 90a. Čbáne, ke sě modlíš! 130a. Maria vece: Mój synu žádúcí, ke svéj choti (Kateřině) dáš vítanie! však vieš, ež jest… to vše naplnila, což s’ jiej kolvěk rozkázal v. 1017. — A keby zpřiemily (sě cesty)…utinam dirigantur 118, 5, ké-by-, ké s kondicionálem, kéž by-, utinam. — Junochu! proč s’ mi ty lámal ščěpy…? Jest-li to čie rozkázanie, ten mi v tom násilé čini! a kěs mi to činie jiní? 96, ké = zda-li při otázce se žádanou odpovědí zápornou, = nikoli, ne! Slýchal-li s’ Aristotile (táže se duše těla) a Horáce a Virgile, jich ctná slova i dnes nova, kéž sě jich kto smrti schova? Augustin, Jan, Beda… sami psali i písmo znali, kéž jsú sě smrti schovali? Spor duše (I, 366). Voda vece proti vínu… řkúc: Kéž Naman byl zdráv vínem, proto, ž’ ho měl dosti plným činem? kéž ť jest zbaven malomoci? …kéž jeho jest víno uzdravilo, malomocenstvie jeho zbavilo? Svár vody (I, 934). Často sú našě sluhy tobě veliké přiekořizny činily, ke s’ nám toho kdy požaloval, ale vše s’ pokorně trpěl 326, ké s’ kdy požaloval, (domysliti a tedy =) nikdy s’ nepožaloval. Základ zákona starého položen najprvé vlastnie dva bratry; řekl hospodin Mojžiešovi: Pojmi Aarona, bratra svého! kez jest řekl: pojmi jiného! A náš spasitel základ nového zákona… položil opět dva bratry…, svatého Petra a svatého Ondřeje 27a, kéž jest řekl, (domysliti a tedy =) neřekl. — V 4. Reg. 2, 14 psáno: kezz jest buoh, omylem kdež…, Vulg.: ubi est Deus.

Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

by bych

Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

	Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.24
	Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062 (LINDAT/CLARIAH-CZ).