ani | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

ani konj.

též aniť konj.

též aniž konj.

též anižť konj.

též anižto konj.

k a a ni

1. kopul. po kladné větě a ne, aniž

2. kopul. po záporné větě ani ne, aniž

3. kopul. po kladném členu v záporné větě ani, a také ne

4. aniani – (ani), ani – ni ap. kopul. aniani – (ani)

5. než – ani ap. přirovn. než – i, než – a

6. netoliko – ale ani grad. nejen – ale ani

7. ve funkci partik. vytýk. ani

K významu sr. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, zvl. s. 39n., 58.

Sr. i, ini, StčS ne² 4, než

Autor: Kateřina Voleková

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.17, citován stav ze dne 19. 4. 2021).

 


an, sing. masc., z a-on; k tomu fem. ana = a-ona, neutr. ano = a-ono, plur. masc. ani = a-oni atd. Významu je původně souřadicího, jednak slučovacího = et is, jednak odporovacího = sed is; ale pojetím podřadicím vtištěno ve význam relativní = qui. Kdy v příkladech daných význam původní se ještě drží a kdy nový již ovládl, není vždycky zřetelno, možno je často pojetí oboje. — Sing. masc. an: poznán bude hospodin, an súdy činí iudicia faciens ŽWittb. 9, 17; (Jidáš) počě rozprávěti, an (Pilat) pak nechtěv doslyšěti vecě Jid. 108; (Filota) na Mazea pomieni, An sě stvě v zlatém odění AlxV. 1607; některého (panoše) svój pán volá, An dřiemě leze pod kola t. 2445; mnoho sto koní uvazú v onom piescě, an sě múti t. 2185; volám, an mi neotpovie Hrad. 37a t. j. a on, Kristus; voláš jeho, ant neslyší, modlíš sě, ant neuslyší t. 32a t. j. a onť, Kristus; pověděchu Labanovi, že ušel Jakub, an pojem syny i stíha ho Comest. 40a; kdyby kto nevěřil ničemuž, an by se nemohl i mluviti naučiti Štít. uč. 7a, an z a-on, tedy on; — sing. fem. ana: daj věděti nám (praví císař Kateřině), kto ten, po ňemž ty túžíš; Ana odpovědě řkúc Kat. v. 1284; (Noe) opět vypusti ji (holubici), ana se nevrátí Comest. 19b; — sing. neutr. ano: (Kalef) nadjide (město), ano ohrazeno Comest. 115b; ano pak, radost… et ecce, gaudium et laetitia Pror. Isa. 22,13, překlad volný; — du. ana, aně: (Darius) hna preč …, Ana (dva zrádcové), což o ňem ukladla, v tom jima mysl nic núpadla AlxBM. 2, 14; uzřěl dvě lodí, anye stojíta v téj vodě Krist. 34b; — plur. ani, any, ana: Ježíš k svým sě apostolóm vráti, any již počěli spáti t. j. ani Hrad. 80a; nalez své apostoly, any zesnuli t. j. ani ML. 123b; (vrabec) sedí vábě vrábata, ana křičiece vzdvihajiú sě LMar. 42. — K odporovacímu an atd., z a-on = sed is, přidaný kompt. adv. brže, brž sesiluje význam odporovací: an-brž = is vero, vlastně sed is potius. An brz chce, aby Hug. 74. Ana brz nerada jest poslušna t. 146. Ana (cierkev) jest brż hrozná (tak v rkp.) nepřátelóm HusŠal. 142b. — Relativní an atd. kladeno absolutivně a dostává význam spojky podřadicí= když, že atp. V době staré bývá to jen při neutr. ano; v textech pozdějších také při masc. an, ovšem bez povědomí, že by to bylo masc. Pak-li opověděl (žalobník škodu), ano ješče čas (k) jistině vyněti Rožmb. 227, a ono ještě čas, když ještě čas. Uda sě j’mu to viděti, ano mistr učí děti DětJež. 2b. Mluvieše hospodin s Mojžiešem, ano všickni vidiechu cernentibus universis Ol. Ex. 33, 10. (Kristus) všel, ano zavřěny dvéře, k apoštolóm Štít. ř. 183b. (Vóle naše) zajde jak ſ czijeſty, ano sě jí jiné skytú libostné věci t. 56a. Svatý Petr uzřě, ano Jezukrist proti ňemu jde Pass. 298. Symforianus uzřěv, ano pohani veliký hod činie t. 455. Timotheus uzřěl, ano nebesa otevřěna t. 454. Vida, ano chudí hlad mrú t. 404 (Josef) vida, ano oba (šenk a pekař) smutna, i otáza jich Comest. 45b. (Mojžíš) uzře tele, ano tancují okolo ňeho t. 76b. Když uzříte, ano ty věci se dějí ChelčP. 4a. Vida pán Ježíš, ano ti židé se chlubí t. 103a — (David) vjide v stan králóv, an všickni spie Comest. 138a..Viděli smy ženu, an vzhlédala HrubLobk.77b. Viděl Hospodin, an se rozmnożuje zlost videns quod multa esset malitia Br. Gen. 6,5; (Isák) uzřeł, an velbłaudové jdau t. 24, 63; když by (král) uzřeł, an válka nastává si vidisset bella consurgere t. Ex. 13, 17. — Absolutivní ano spojeno s kompt. brže, brž dává spojku ano-brž, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


ani, conj., z a-ni = et non, neque, nec, auch-nicht. Spojuje souřadně a záporně. A to jednak členy větné druhu stejného, t. podměty, přísudky atd., když jich ve větě jest po několika, jednak věty; a bývá tu ani buď jen při členech připojovaných, anebo také při členech prvních, ke kterým jiné se připojují. Negace kvalitativní nespolu s ani někdy bývá, někdy nebývá; toto je způsob starší, ono mladší. — Nijeden hrad tak nesnaden any město jest dobyti AlxM. 1, 6. Že mu i žádná hróza any zlá mysl móž překážěti Alb. 104b. Abych já any náměstkové moji toho zapierali Pulk. 143a. Já (osel) ani strýci moji nikdy smy k tomu nezváni NRada 998. Ani otec ani matka nebývá při křtu ŠtítMus. 151a, ani-ani, neque-neque, weder-noch. Nenie bořenie any přielaz any vep ŽWittb. 143, 14. (Poklady v nebi) ani rez ani mol zkazí Koř. Mat. 6, 20. Any který hlad, ani která žiezest, ani která mdlost, any která netvárnost (bude) HomOp. 154a. Nebieše kto hromad bořě Any křovie kto kopajě AlxV. 2255. Ve vsi, kdež any kázanie bývá any nešpora Štít. uč. 4a. Neostávaj mne any potupuj mne ŽWittb. 26, 9. Co z tohoto mládenečka bude, an sě any učí, any sě k čemu vede Krist. 31a. O nížto (radosti) any čtla any slýchala Kat. v. 1045. By nic kráše nesvítalo any v květu prokvítalo Kat. v. 220. Nic tvých rokuov nehledaji any odvlaky žádaji t. v. 3239. (Lidé) jsú tomu ani rozuměli ani věřili ChelčP. 148a. Ani odplaty ani pomsty ani cti boží váží lidé nemúdří t. 145a. Když jest rozum slep, ani zlému ani dobrému móž rozuměti t. 243b. (Neúfaj) do roda velikého, anhi do smysla hlubokého DalH. 40. (Sukně) any tkána any šita bieše Hrad. 89b. Any prosta, any svázána mne vésti moci budete Pass. 361. (Strážce) nebude dřiemati any spáti ŽWittb. 120, 4. Sprostný člověk ani ústy ani skutky nikomu neškodí Alb. 30b. Nesmysl taký, jenžto any mezi ptáky, any je při hlúpém zvěřiu ApD. a. Jest ta země (Libye) všě bez vody, Any kde v ní ptáček zpievá, Any kde viděti dřěva AlxV. 2157. Ani vědě, co jest to, ani toho mluviti mohu Pass. 359. Ani sě budu tvým bohóm modliti, ani budu cizí nečistotú pohaněna Pass. 104. Neb jest ani oko vidělo, ani ucho slyšelo, ani na srdce člověka vstúpilo to dobré ChelčP. 172a. Any jest buoh, any jest čemu sě modliti, any jest od které moci vyššie předjednánie Pass. 291. — Any ty wedie v lučišče úſati budu non enim in arcu sperabo ŽWittb. 43, 7, přeložení odchyluje se od Vulgaty. — Vzato za adverbium významu záporného a vytýkavého, ani = ne-quidem. Ale jest-liť ten, ješto bratr slove, takový zlý, s tiem ani pokrmu beřte Štít Mus. 26b. Každá nečistota aniž bud jmenována mezi vámi Hug. 26 ne nominetur quidem, nč. žádná nečistota ani jmenována nebuď.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


ani = a oni atd., v. an.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


an (ana, ano, pl.ani, any, ana) spojovací výraz a on, ale on; zájm.který, jenž; často absolutivně, zvl.v podobě ano, a to jako spoj. a, avšak, vždyť, neboť, zatímco, když, že, nebo adv.jak, kterak; anť, anoť; ano-brž v. t.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


ani, aniž spoj. a část. ani; v stč.často při slovese kladném: bez vuole boží aniž vrabec padne na zemi; kdež ani kázanie bývá, ani nešpora; s tiem ani pokrmu beřte; ani a oni v.an
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


ani po komparativě s „než“ = a než, dokonce i než; — aniani = ani ne — ani ne
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).