|
|
i interj., partik. a konj. též hi² interj., partik. a konj. též í interj. I. c itoslovce 1. emocionální ó (hle), ach (hle); s upozorněním na překvapivou, nečekanou skutečnost vyjadřuje různé osobní pocity (lítost, radost ap.); před zvolací větou zdůrazňuje citové vzrušení nad vytčenou skutečností 2. kontaktové s vokativem hej, hola (?) II. část ice 1. tázací zvl. v řečnické otázce cožpak 2. navazovací v čele otázky před tázacím zájmenem n. částicí i, a, pak; „i kto“ kdopak, „i zda(li)“, „i … li“ zdalipak ap. 3. vytýkací i, v záporné větě ani, dokonce i (n. ani), nakonec i (n. ani); vytýká obsah vyjádření jako přiřazený se závažnější platností vzhledem k jinému kontextově souřadnému obsahu (jako jeho následek, krajní důsledek ap.); v záporné větě ve spojení s výrazy krajních číselných hodnot se mění v předponu (sr. ESSČ s. v. „ijeden“, „ižádný“) 4. vytýkací i, třeba(s i), byť i, aťsi, po záporu ani; vytýká obsah vyjádření jako přiřazenou eventualitu z možností kontextem připuštěných 5. vytýkací i, v záporné větě ani, také, též, rovněž; vytýká obsah vyjádření jako přiřazený se stejnou platností k jinému kontextově souřadnému obsahu; jako(ž) i stejně jako 6. navazovací i, u vztahu důsledkového a (tak), tedy, u vztahu odporovacího však, u vztahu časové následnosti pak; přiřazuje sdělení obsahově spjaté s předchozím kontextem, zvl. navazující na obsah sdělení jako jeho (překvapivé, nečekané) pokračování, následek, důsledek ap.; v apodozi po vedlejší větě a po přechodníku se v nč. nevyjadřuje 7. přitakací zvl. před jiným výrazem souhlasu („i ovšem“, „i toť“ ap.) ano, s výhradou k předchozímu výroku inu III. spojka 1. slučovací a (také), v těsném n. zdůrazněném spojení slučovacím, též antonymním i; v záporné větě ani; připojuje větu n. (častěji) větný člen (často několikanásobný), zvl. obsahově návazný (rozvíjející obsah předchozího vyjádření, vyjadřující složku téže události ap. ); i –i (– i – i) i –i ap.; zdůrazňuje platnost všech spojených výrazů; buď(to) – i jak – tak; netoliko – i nejen(om) – ale i, nejen(om) – ale také 2. odporovací ale, ve spojení omezovacím avšak, v přípustkovém a přece; ač – i ačkoli –přece 3. důsledková (a) proto, i (kniž.), tedy, tudíž; připojuje větu s obsahem vyplývajícím z obsahu předchozí souřadné věty jako jeho důsledek Jako citoslovce též opakované i i. Ve své vytýkací funkci přistupuje v těsné nebo vzdálenější postpozici k podmínkově přípustkovým spojkám ač a by a k srovnávacímu jak, jako(ž), v těsné postpozici k přípustkové spojce ač a k časové a účinkové spojce až. V postpozici přistupuje také k spojkám a spojovacím výrazům slučovacím (a, nebo, pak, potom ap.), stupňovacím (ano, ne, nie, nébrž ap.), odporovacím (a, ale ap.), důsledkovým (tak, tudiež ap.). S některými výrazy spoluutváří složenou spojku gradační (netoliko – a i n. ale i n. jelikož i n. nébrž i, neřku – ale i ap.) a slučovací (jakož – takož i ap.). Vzhledem k společnému etymologickému východisku, těsnému sepětí všech vytčených funkcí a četným přechodovým jevům lze staročeský výraz i hodnotit jako jednu polysémní lexikální jednotku se širokým méně diferencovaným funkčněvýznamovým spektrem, které při stanoveném způsobu zpracování nelze v ESSČ do všech podrobností postihnout. K původu, významu a vývoji spojovacího výrazu sr. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, zvl. s. 34n., 58n., 80n., 83n., 103n., 326n., 332, 346n. Sr. a, ač, ale, ani, ano, ba, buď, by, ini, jako, ne, nie, nébrž, netoliko, ni, nu, ovšem, pak, proto, tak, také, toť Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 4. 12. 2024).
i, conj., et, und, auch; stsl. i et. — Svět y moře AlxH. 2, 1. Potok hí řěka PilA. 10. Hory hy̆ skály PilC. Lid s kostny y s kopími ML. 109b. Tobě hi všěm ApŠ. 19. U bubně y v kóřě ŽWittb. 150, 4. Stane sě nám čest hi chvála AlxB. 3, 11. Tú řěčiú hi tiem zámutkem LMar. 39. V tom střielení hi v téj sěči AlxB. 2, 4. Mladí i dievky iuvenes et virgines ŽKlem. 148, 12. Dietě mladé i staré ABoh. 111b. Hřecké y pohanské vojě AlxH. 4, 28. Nábožného y svatého života Túl. 28b. Ľútoscivý y milostivý HomOp. 152a. Pilny ulicě radosci také hi sicie AlxB. 5, 36. Tak hi sice t. 3, 22. Juž sem sěm y tam přěvážen AlxŠ. 8, 4. Zimě y letye ML. 47b. Mlád sem byl i sstaral sem sě ŽKlem. 36, 25. Jáz sem spal y zespal sem sě ŽWittb. 3, 6. Jidáš Krista prodal y proradil ML. 96a. Vyšle slovo své y ro(z)pustí jě et liquefaciet ŽWittb. 147, 18. — I učiňen jest hospodin útočišče chudých Et factus est ŽKlem. 9, 10, i na začátku věty; i vzbydlíš v nich et habitabis t. 5, 12; Y vzveselé sě Et laetentur ŽWittb. 5, 12; Y vzchválé sě et gloriabuntur tamt.; y proč sě hněváš? Quare Mus. Gen. 4, 6; y kto ť ukázal tobě? Quis enim t. Gen 3, 11. — Časem spojka i et ustupuje spojce a et. Dokladem toho poučným je ŽGloss., kde za lat. et je vždycky i, v. ČČMus. 1879, 413, kdežto v žaltářích pozdějších na stejných místech bývá již častěji a. Na př. ŽGloss. 146, 9: y dětem vranovým qui dat iumentis escam ipsorum et pullis corvorum, a naproti tom tamt. v ŽWittb.: a dětem vranovým, v ŽKlem.: a kuřencóm vranovým, v ŽPod.: a ptáčátkóm havraním; — v ŽGloss. 50, 9: i budu sněha (bělejí) et super nivem dealbabor, v ŽWittb.: y budu atd., a v ŽKlem.: a nad snieh oběl(e)jiu, v ŽPod.: a nad snieh oběleji; — v ŽGloss. 121, 7: y hoj et abundantia, a v ŽWittb.: a hoj, v ŽKlem.: a obiženstvie, v ŽPod.: a mnostvie; — v ŽGloss. 82, 7: (stanové) idumščí i ismahelitovščí tabernacula Idumeorum et Ismahelitae, a v ŽWittb.: stanové idumščí a i(s)mahelitovščí, v ŽPod.: idomščí a ismahelitščí, v ŽKlem.: schrany idumské a izmahelitské; — v ŽGloss. 77, 47: y morskú jahodu et moros, a v ŽWittb.: a mořskú jahodu, v ŽPod.: a morskú jahodu, v ŽKlem.: a ovocě jich; — v ŽGloss. 104, 31: y mšicě et cynifes, a v ŽWittb.: a mšicě, v ŽPod.: a… mšicě, v ŽKlem.: a stěnicě; — v ŽGloss. 104, 33: y pihvy et ficulneas, a v ŽWittb.: a pihwy, v ŽPod.: a fíky; atd. — Bývá opakováno i-i, = et-et, někdy též i-i-i: y ľúbezného y túžebného sě boju Túl. 30b; hy jáz hi má rodina AlxBM. 3, 16; protož oboji znamenajte…, y ti, ješto hyzdie knihy české, y ti, ješto bych rád, aby čtli písmo svaté Štít. uč. 5b; y dnem y nocí AlxV. 1351; y ve dne y v noci Mill. 59a; rozptýleno j’ kamenie svatyně y sem y tam Štít. uč. 76a; neb y nynie y vždy chce jim (přikázaním) Kristus od každého ChelčPař. 158a; krev (Kristova) očišťuje nás od každého hřiechu, y od větčieho y od menšieho t. 194b; dnes hi živ hi mirtv budeš AlxBM. 3, 7, proti lat.: vitae tibi terminus ista lux erit aut illis Gualth. 6, 497; za tiem povezú pardusy, lvy hi mnohé velé štrusy hi což jiné ptačie sběři hi přeľúté divie zvěři AlxB. 5, 21—24; to dřěvo (strom) z kořen padlo a tu y chrám y modla y oltář, vše tiem dřěvem, když padlo, zetřěno Pass. 468; (kněží nepraví) kohož chopie, an Kristovu pravdu upřiemo vyznává, toho klnú, pohonie, vypoviedají i mučie i žalařují i mrtvie HusE. 2, 9. — Sesílením i pak: hi plakáním hi pak tščiciú byla všě plet jeho zpráhla ApŠ. 156; (sta sě) veliká ztráta tomu králi pohanskému hi geho pak ľudu všemu AlxB. 3, 38; svým oděním i svým ščítem, ypak přědrahým kuršitem AlxH. 3, 30; pro tak protivnú příhodu i pak toho města škodu AlxV. 2095. — Jest významu vytýkavého = et, etiam, a bývá tu blízko při výraze vytýkaném. Bývá to ve větách kladných i záporných. 1. Ve větách kladných: (bůh k Mojžíšovi) tak jasně mluvieše, jakž y poslední rozumieše ML. 57b; jehož (odložení zrady) hy sám čstný kmet poži AlxBM. 5, 3; že j’ y z negednoho zlého vystřěhl nás buoh Štít. uč. 105b; gdež spadne ta přěvada ve čsti od svých vlastních ľudí, tu hi každá mysl zablúdí AlxBM. 7, 31; (Alexander) daři y každého podlé práva královského AlxV. 1011; (lhář) jest hoří než yzadny zloděj Alb. 23a (horší než který, jakýkoli zloděj); múdrost jest dražši než yzadne zbožie tamt.; (marní lidé) viece ústa kálejí, než yzadny jiný úd t. 30a; ani pro strach ani pro yzadny užitek t. 24a; smútil (sem) y žádného afflixerim quempiam MamA. 16a (doklad kusý, proto nedosti jasný); to ť jest zlé v súdiech, že pro jedinú opověd má kto ztratiti všicknu svú při, ač jest y práv Štít. uč. 82b; nechž ť jest y vinen t. 93a; tehdy (Alexander) ľudem y rozkáza a chtě s nimi k šturmu téci AlxV. 2120; (měsiec) by svú světlost velmi (řědě), až pak ovšem y pobledě AlxH. 10, 21; až ť ráno y usvetne dum mane illucescat Ol. 1. Reg. 14, 36; jakž sě jest hi stalo PilA. 8; dotud budú tací (mužský a ženská) spolu šeptati, až se došepcí toho, že o nich bude y mluweno ŠtítOp. 332a; nejeden Indien hirdý by přěvrácen yſwelbludem AlxŠ. 1, 14 t. j. i s velblúdem; co do toho, ač bychvě myslila y déle AlxBM. 1, 13; neb tak sě y ješče stává, že čest nravy proměňává AlxH. 6, 27, neb sě y ješťe to stává AlxV. 1935 (místa stejná); jak sě y dnes v Litvě děje AlxH. 7, 41; y dnes tomu miestu Šárka dějú DalC. 13; tehdy i po malém časě králi zlá příhoda sta sě AlxV. 94; když y v kněžiech jest nemoc, pro niž nemohú právě zpoviedati, tiem atd. ChelčPař. 161b. — 2. Ve větách záporných. Tu vytýká se spojkou i ten pojem, jehož do minima vyvrácením kvantitativním boří se příslušné tvrzení kladné; zápor kvalitativní se tím sesiluje. Zápor je tu způsobu I (v. Listy filol. 1883, 246), i-jeden nevie atp.; způsob ten je významu effektivně téhož, jako způsob III, ni-jeden nevie, oboje = nemo scit; když pak i-jeden nevie bylo effektivně = ni-jeden nevie, bralo se také i-jeden za = ni-jeden, a vůbec i- za ni-. Vytýkavé i je slovo samostatné a právem píše se o sobě; ale ve spojení s -jeden a -žadný bývá mnohdy psáno také spojeně: ijeden, ižadný atp. Příklady: na Vlastu y geden sě nevráti DalC. 10, i-jeden, vlastně = et ullus, vzato za ni-jeden = nec ullus, nullus, nemo; by tu tak bliz les nebyl, ygeden z mužóv živ by nebyl tamt.; neumře ygeden Kat. v. 495; a igeden z nich neostal ŽKlem. 105, 11; ygeden múdrý neraď sě s cizími DalC. 4; nejsem ť y geden mistr Štít. uč. 158b; dievky proti mužóm jako kámen bychu, ygedna přátel nebránieše DalC. 10; tehdy igedna žena mužem jista nebieše t. 2; ygedna nahota HomOp. 154a; ygednoho nikdiež nenie bezpečenstvie Túl. 30b; ydednoho neposúditi t. 24a m. i-jednoho; neby igednyech nedostatkóv Hrad. 16a; (Ježíš) igednoho strachu nejmieše t. 79b; mezi nima (manžely) ygedne přiekazy nenie Štít. uč. 55a; z pekla nenie vykúpenie y gednomu t. 146b; tento (rytieř o druhém) pravieše, že nemá y gedne chyby do viery jeho Šach. 304a; (první Čechové) súdcě ygedneho nemějiechu, nebo ť sobě nekradiechu DalC. 2; z chlapieho řáda nikoli Igednoho v čest nevoli AlxV. 213; zemené… rady ygedne nevzemše křikú atd. DalC. 3; aspis (had)… nedbá ygednyech kúzel AlxV. 221; Darius… nedbal ygednyech vojen t. 952; co na tobě (t. na světě) kde přěbývá, Iwgedny čsti nebývá t. 1960, t. j. i v jedný = v i jednéj, v ni-jednéj; — bohu yzadna offěra nenie tak vzácna Alb. 25b, i-žádný, vlastně = et desiderabilis, vzato za ni-žádný = nec desiderabilis, ne desiderabilis quidem, nullus, nemo; když nenie izadneho, jenž by atd. cum sit nemo qui ŽKlem. 14lb; pro yzadnu věc Štít. uč. 136a; yzazadneho ť nepójdu muže, než ť jej ohledaji a to na ňem znamenaji, že jest všeho světa kraší atd. Kat. v. 346, t. j. i za žádného = za i žádného, za nižádného; aby yzadnemu neškodil Alb. 30a; mezi všiem národem (stvořením) živým nepožičil bóh yzadnemu úst k mluvení, jediné člověku t. 29b; — aby téj panny (své dcery Kateřiny, matka) nedávala yzaducziemu jinému Kat. v. 201, i-žadúcí, vlastně = et desiderabilis, vzato za ni-žádúcí = nullus, nemo; — podobně i-kto, vlastně = et quis, vzato za ni-kto = nemo, v. kto; — však yczlowyeka na ňem (t. na hradě) nebieše DalC. 38, i člověka, vzato za ni člověka (a podobně v příkladech následujících); neulevím ť ikroſſie Hrad. 128b; (sv. Benedicht) y rafijky své vlastnie nedá jmieti Štít. uč. 74a; Margaretě za věno nedachu yluczy DalC. 91, t. j. i lúči; (Kateřina, podaného pokrmu) i kuſſa neokusila KatBrn. 221; nikde jemu y kuſka chleba nepodali ML. 90a; metla bieše sucha, y kory na sobě nejmieše t. 43b; aby mu y kropye vody nepodali Krist. 77b; ýhowna juž nejmáš Mast. 95; smrt někdy y poſla svého (t. nemoc) nepošlíc sama buchne z nedojiepie Štít. uč. 152b; lodí, ješto přejde přes vodu, jež (= že) y ſledu neostane t. 150b; tu Němci stáchu hlediece, i ſlowa nepromluviece Hrad. 25b; v ňemž (= v čemž) si nezlišil hi hada LMar. 61; nechtěj y wrahu téj škodě Hrad. 104a; yſbohem nemóžte mne z země vypuditi DalC. 76 t. j. i s bohem; že by y wmanzelſtwy neskryl se té práce Štít. uč. 43b; nechtě se y s miesta hnúti Baw. 34; Viršovici to (t. popravu Kochanovu) vidiechu, y przimluwithi sě nesmiechu DalH. 40; (mníškové) zelíce za obyčěj jediechu…, masa, sýra, vajec i menovati nechtiechu DalJ. 39 z rkp. L, Ff; jeho (prorádce) Ježíš gmenowaty y nechtyel Pass. 286, = i jmenovati nechtěl; o turnejích vědě, ež ta škodná kratochvíl nemá ſluty y kratochwyl Štít. uč. 91b, = i slúti kratochvíl Štít. uč. 91a. — Spojuje participium -s, -nt s následujícím slovesem finitním: ta noc byvši hi otjide AlxBM. 5, 32; ten den opět byv hi minu t. 6, 39; (Alexander) přijem kopie hi navirže AlxB. 2, 11; až ho (Jidáš bratra) popad hi utopi JidDrk. 91; dav jim požehnánie i vzě ot nich otpuščenie Hrad. 2lb; sv. Petr pojem své učenníky y bral sě do toho ostrova Pass. 289; sv. Petr sobě sžěliv y zaplaka tamt.; Jidáš šed y oběsil sě ML. 102b; matka podivivši sě y vece t. 23b; (Kateřina) padši na podlazě y usnu Kat. v. 715; komornicě třiebivši pšenici y usnula purgans obdormivit Ol. 2. Reg. 4, 5; (žena) přinesši múky y rozmiesila, a rozmiesivši a rozmočivši y navařila jišěle tollens commiscuit, liquefaciens coxit t. 2. Reg. 13, 8; obrátiv se k lidu y řekl Lobk. 9b; zdvihše plátna větrná y pluli sme t. 23a; král… dobyv ho (města) i zbořil je t. 28a; šedše kupovat y zmeškali jsú ChelčPost. 118b; (člověk) krátce pobyv y nebude t. 157b; (Origenes) vebrav se v přiebytky a v ta podobenstvie chodeb židovských jako u velikú tmu y kročil z nie ješťe u větčí tmu k dušem, které atd. ChelčPař. 158b; — (šťenec lvový) stana y počne tam (na stádo volóv) chtieti AlxV. 191; hledajě kněz český cizieho oběda y utka jej jeho bieda DalC. 33; (mužie) mohúc to zlé slovem uhasiti y dachu zlému vzhóru jíti t. 8; král ohledujě meč y prokla třiesla jeho (Benedova) t. 50; nade vším světem vítězě y dáš sě popu přěmoci Pass. 391; abych pojmúc s sobú svá dva syny y brala sě preč t. 287; (jelen) přěběhna… i stavi sě nad tu skálu Hrad. 6a; pústenník vida téj královny žádost y dosěže jednéj deščky Kat. v. 641; by ty nebesa rozdera y vstúpil k nám t. v. 1924; toho nemoha zbýti orel y jě sě mluviti NRada 114; aby vzeptajíce sě té věci y sněli tu vinu s ňeho Pulk. 90b; aby vsada na kóň i jel s ním t. 83a; vzdějíce věrnému křesťanu kacieř y upálé jej HusPost. 29b; žena pijíci tu vodu y pozřě toho hada Otc. 380b; přijda ďábel y vezme slovo z srdce jich ChelčPost. 70a; (doktorové) nemajíce zevného zákona Kristova, aby na ňem moc meče ustavili, y musili sú písma dojíti neupřímně ChelčPař. 172a; jiní přijmúc pravdu y spí při tom t. 57a; moha se ohlásiti i nechtěl VšehJ. 40; Anna Duchková… jmaje (sic) takové peníze vyplniti… y oznámila KolČČ. 33b (1555). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
i, interj., pro výraz podivu. — I plakáše (Jeremiáš) a řka mezi jinú řečí: y, y, kak jest potuchlo zlato! Štít. uč. 7la. Srov. interj. hi. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
i, hi spoj. a část. i, a; (spojuje přechodníkovou vazbu se slovesem určitým): ta noc byvši hi otjide; vsada na kóň i jel s ním; ani (při záporu): i člověka na něm (na hradě) nebieše ani člověka; i-jeden, i-žádný, i-kto (při záporu) nikdo, žádný; (na začátku věty): i učiněn jest Hospodin útočiště chudých; i, také, rovněž, dokonce (s funkcí vytýkací) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
I. Jedenáctá hláska obecné abecedy české, = cyr. ii, i. Bývá krátká a dlouhá. Píše se v textech staropísmých velmi často a v době starší z pravidla bez označení rozdílu kvantitativního, a to literou i, na př. uiduci t. j. vidúcí Kunh. 146b, bylinu czinigiczi siemě t. j. činijící Ol. Gen. 1, 11 atd., — nebo y, na př. když czynyſſ almužnu t. j. činíš Krist. 39b, proti czynygyczym zlost t. j. činijícím ŽKap. 93, 16. atd.; — s označením kvantity psáno dlouhé í literami a spřežkami: ĭ, na př. zzbosĭm t. j. sbožím Jid. 122, w lowiſſczĭch t. j. v loviščích PilB., — y̆, na př. po widyeny̆ svD. 92, — ý, na př. zdeyſſý praczý t. j. zdejší prací Štít. uč. 83a, — ii, íí, na př. v takém veſſelii AlxB. 5, 31, u prostřěd políí Pror. 31a, — ij, na př. mužie krwij sanguinum ŽKlem. 138, 19, w ſrdczijch Štít. ř. 9a, — yy, ýý, na př. welyczyy Pror. 65a, zemýý t. 26b, — yí, na př. pleczyí t. j. plecí Pror. 35b, — ýj, na př. na pohorzýj Pror. 22b, — ig, na př. wipigmi t. j. vypímy DalH. 30, druzig t. j. druzí tamt., — yg, na př. gyg t. j. jí ROtcPetr. 164, — í v pravopise Husovu, a podle toho i v nč. — O psaní j́, j za í a jak v písmě proniká rozdíl mezi měkkým i, í a tvrdým y, ý, viz na příslušných místech HistMluv. I. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|