slyšeti odpovědi jinak, než řkú: „Rci, vinen, neb nevinen?“ vše na pospěch chtiec odbyti. Velím by to upřiemnějšie bylo, aby tento odpověděl onoho řečí; a súdce přeslyšiec oboje, i nalezli mezi nima. Neb často v některém by se jeden poznal, a druhého by zapřel, jímž nenie vinen; a to oba budeta před bohem kříva, i onen, žaluje křivě, přimiesiv snad ku pravdě křivdy; i tento, řka: „Nevinen jsem vším,“ a jsa snad něvčem vinen; a tak spolu jsú všickni křívi. Kak opět chváliti svědečstvo, ješto svědčie na penězích, a nevědúc, co svědčie?
Velím lépe jest to v duchovniem právě, ješto každého svědka přinutie, aby svědčil, což vie o té při, a pod přísahú pověděl pravdu, což mu jest známo, a kak to vie, jakož jeho potom tieží; a pak súdce podlé toho svědečstvie súdí. Ale snadno li by tu práci svykli úředníci, ani řiekají jako z klamu, ale poň na pravdu chýlé, řkúc: „Pro bóhť tuto nesedíme, sedímeť pro penieze.“ I kam ste svój smysl děli, nebožátka, kak boží zpósob převraciete? Bóh ustavil, aby súdce súdili lid, aby pokoj měli lidé mezi sebú, a vy pak proto súdíte, aby penieze jměli lidské; a proto úřady zakupujete den ode dne, a drážež, drážež! Téť kúpě nikakež já vám nechválím, když proto chcete súditi, aby brali penieze lidské, a neskrovně, a jimi se vzmohli. Jiné by bylo, kdyby súdiec pro bóh a pro obecné dobré, nezakupujíc, ale aby mohli nésti práci a náklad úřadu svého, od úřadu pomoc skrovně berúc a s milosrdenstvím, a najviec od sprostných; ale kupčiti v súdiech a ziskóv hledati v nich, nikakež to dobré nenie! Veď lakomstvoť i múdré lidi oslepuje. Aniť chválím tiem prodavačóv ješto úřady súdové prodávají; neb nečinie snad, jako j’ rada byla dána Mojžiešovi, aby obral ze všeho lidu múdré muže, ješto by boha sě báli a lakomstva nenáviděli, ať by ti súdili lid. Praví svatý Tomáš z Akvině k jedné hrabině: „Nepodobné jest takové věci zaprodávati; neb často, ješto by se hodili k těm úřadóm tobě i tvé chudině, ti aneb sú chudí, že nemohú jich zakúpiti, aneb nechtie, že jsú dobří a nestojie
