hoditi času. Svatý Jan Zlatoustý pokládá jeden příklad, že kdyby kto měl helmbrechtnú ženu, nemóž jí všeho pojednú zapověděti, aby se jí nespříkřilo; ale najprv těch věcí, ještoť jsú jako najhrubějšie, odmlúvaj jí. Líčí liť se, mluv před ní o tom, kak jest to stydká věc, tak šeředně mazati se aneb cizie vlasy na se cpáti. A kak také často v hanbě bude proto, chtiec čest mieti. Když to do nie uzřie múdří, za bláznici budú ji mieti; a jiné panie, ješto snad závidie, by ji chválily, pronesú na ni a budú jí smiech váleti. A často své vlastnie čeledi mosí se krýti, stydiec se jie v tom. Chtiec také mlada se zdáti, skoro se sstará těmi ličidly. A když již toho odvedeš, ač dobrotú nemóžeš, ale nikakež zlého věda nepřehlédaj. Opět po chvíli dobrotivě prav jí, kakť jí dobře slušie počestné rúcho a pokorné, kakť jest milejší, než když se jako bohyně přistrojí, kak se všem múdrým a počestným lidem do žen dobře to líbí, když svým rúchem neukazují lehké myslce a nečisté aneb hrdé; kak by jí to buoh za dobré jměl, že by dobrý příklad dala svým súsedám, počestně chodiec, a proto v dobrém rúše, ale počestným krojem. A tak i ve všech jiných věcech lépe často zpósobí hospodář ponenáhlu a dobrotivě, nežli kvapně a ukrutně. Neb tak jest soběvolně hrda člověčie mysl, že snáze dá se naraditi, než bezděky přinutkati. Protož kdež kolivěk móž hospodář, tu buď dobrotiv k své čeledi a zvláště k své ženě. K tomu tě ponúká mnohé písmo. Svatý Petr, po boze první pastýř, i svatý Pavel téžměř ve všech svých epistolách velé mužóm, aby své ženy milovali a nebyli jim ukrutni. Velí pak zvláště otcóm svatý Pavel poně ve dvú epistolú, aby svých synóv nedráždili k hněvu, aby někak nebyli protiv nim lehké myslce a tak boha rozhněvali, jenž jest kázal otce ctíti; ale velí, aby je vedli v kázni k dobrým obyčejóm.
Pilně také každý hospodář má se střieci, by zle sbožie nedobýval; neb toho hřiechu najnesnáze se lidé kají. Tak jest tu veliké črtovo oslepenie, že by radějše almužny dávali
