jsa v panenském stavu Adam, s Evú vyšla jsta z ráje; a jistá j’ to věc, jakož svatý Augustin pokládá, že by tam byli se plodili lidé ne tak z přieliš bezpřémné žádosti nečistotú. A protož znám se, že nemohu duostojenstvie toho stavu panenského vypraviti. A slyšal sem, že byli svatého Řehoře prosili, aby něco napsal k chvále čistoty svaté Mařie. An pomysliv o tom, nic viece neřekl, než ono zpievánie, ješto zpievají na hodinách svaté Mařie a řka: „Svaté a nepoškvrněné panenstvo, i kterúť mohu chválu vzdáti, nevědě; poňovadž toho, jehož všecka nebesa nemohú obklíčiti, podala jsi nám svým lónem. Požehnána jsi ty mezi ženami, i požehnaný plod břicha tvého; neb jehož všecka nebesa nemohú obklíčiti, podala jsi nám svým lónem!“
Když stav manželský nebo vdoví musí truchleti, želeje svého porušenie a své křehkosti; ten jediný panenský stav zvláště móž sladkú myslí svého boha milovati, děkuje jemu, že j’ zbavil jej i vystřiehl té nečistoty v šeředné tělesné žádosti. Komu j’ viece dáno, jest li múdrý, jistě má viece vděčen býti. A čím se kto viece zde rozchutná v té čisté milosti k bohu, jeho dary v sobě znamenávaje, tiem i v nebesiech větší radost a duostojenstvie bude jmieti. Protož písmo obecnie praví, a jmenem svatý Jan, jenž jest viděl v tom tajném zevení, když jest buoh zevil jemu rozličné věci v zemi i v nebi, že panny jdú za beránkem, kamž koli on jde, a zpievajíc tak přesladce kakús divně rozkošnú piesen, jiež ižádný jiný zpievati nemóž, ani jí móž rozuměti, než ony samy. Ó, kaká chvála a kaká čest, býti v takém tovařiství a tak sladce, tak výborné zpievati piesni! Ó, kak by slušalo, ktož by smysl jměl chovati toho duostojenstvie; a neřku pro tak malú libóstku, jež mnohými hořkostmi jest otrušena; ale pro všichnu rozkoš, což jie móž tento svět jmieti, neslušalo by ho ztracovati, ale, ač by i s prací to mosilo býti, pilně jeho ostřéhati. Pakli mne tiežeš, kaká j’ to piesen? Jáť o ní mluviti neumiem, aniť já jí rozuměji. Kdyžť jí svatý Petr v nebesiech jsa nerozumie,
