nevypustiti, pláče mnoho slyšeti od nich? Pakli která sama nechová dietěte svého, nejednať ji nesnadnost pro to od dojek potká; a někdy se jie nedostane, tak ež vždy má lopoti dosti tak veliké, že by jsúc v klášteře velím snáze na jitřní vstala. A odchovajíc tak nesnadně, kto je vie, kak se polúčie na smysle? Kto je vie, bude li s nimi býti v nemilosti, když dorostú? Pakli které nemocno bude, hrozná núze; aneb když z manželú na jednoho buoh přepustí nemoc dlúhú. A protož mýléť se ty panny neb jinochové, ješto mniec se mdlými, a něco k bohu milosti jmajíc, i vstúpie v stav manželský, jako by jej snáze snesli než panenský aneb vdoví, nerozmysléc se, co práce a lopoti přídrží se toho stavu; ano nelze bez pomoci božie, právě jako vdovieho neb panenského, a ještě mi se zdá nesnáze; neb i sám se i ženu i děti mosí člověk přemoci v dobrém, a z toho veliké úsilé, ješto v panenství, když sám se přemóž, vše jest přemohl. Nechciť tiem manželstva ohyzditi, jako by zlé bylo, žeť vypravuji některá jeho nesnadenstvie; ale chtěl bych, aby lidé srozuměli, že, ač se zdá práce, sdržeti se, jsúc v těle, od skutku tělesného pannám neb vdovám, však i v manželstvu nadejdú práci, a snad tězší, aneb několik jich miesto jedné. A protož svobodně řku s svatým Pavlem, žeť ne proto manželské práce vypravuji, abych na vy osidlo vzděl; neb chtěl li by kto, nečistě živ jsa, báti se manželské práce, zleť by činil; jakožť sem i dřéve řekl „nečistíť nebudú v královstvu božiem;“ ale protoť to činím, žeť bych vás rád podnietil k tomu stavu, ješto jest ctný, a ješto j’ veliká příčina a snadnost v něm, vším srdcem nerozdvojeným hledati boha a býti snažnu a ústavnu na modlitvách. Protož razi těm pannám, kteréž chtie za muž, aby se na obé rozmyslily, i na práci, jež manžely potykuje, i na duostojenstvie a čest stavu panenského. A nemohú li tiem obým své mysli ustanoviti, aby svój život v panenském stavu až do smrti zachovaly, lépeť se jest vdáti, než tak, myslí kochajíc se v tom tajném smilstvě, vždy žediti [sě]text doplněný editorem