přicházie od otcóv; ale žena múdrá zvláště od boha.“ Cožť sem tuto mužóm mluvil, právěť se též na panny neb na vdovy chýlí, ješto přieliš kvapně v tělesné žádosti žádají mužóv, hlediec na ně bezpřémně a vždy myslé o nich, vždy o nich mluvie, vždy se jim strojie, rúchem, skoky, žádajíc se jim slíbiti smilně. Protož často, když mní některá, by měla dobré bydlo mieti s mužem, naliť se jí nahodí snad kostkář, opilec, cizoložník, mrhák aneb jiných některých zlých obyčejóv. A protož, ktož chtie v manželstvo, mají to dobře obmysliti, že tak brzo potká je lopot jako rozkoš a že j’ nikakž nelze se jim do života rozlúčiti. Protož řiekají, když se chléb neudá: „Chlébť se snie a pivoť se vypie, ale běda, komužť se žena neudá!“ A když jest nelze zbýti manželstva; kdy zamysléc, dobré se jest na manželskú práci rozmysliti, aby člověk neřekl: „Nevěděl sem, by to tak bylo,“ když ho potká, a trpěl tiem pokornějie. I slušie se pilně střieci s obú stranú, ktož chtie v manželstvo, všech těch příčin, z nichž by svár a nemilost mohla býti mezi mužem a ženú v manželstvě aneb duši nebezpečenstvie, jehož by potom nebylo snadno popraviti; a zvláště pěti.
Najprvé slušie se střieci tovařiše k manželstvu nebohobojného. Protož slušie se ptáti po lidech pokorných a počestných, múdrých a bohobojných, jichž by dietě k manželstvu pojal. Nebť to bývá, kteréhož starší přietelé jsú obyčeje, po témžť často i mlazší táhnú. Mnohokrát v svatém písmě bóh zapoviedal svým, aby některého rodu nepojímali; a když jsú toho nesdrželi, zle se jim zvedlo. A to j’ byla jedna příčina obecné potopy, že synové z rodu Setova pojímali dcery z prokletého rodu Kainova, vidúc, že byly krásné, i postúpili po jich smilstvě, až buoh i potopil veš svět. Právěť jest též ještě i dnes, mnozí pojmú dcery hrdých lidí, nebohobojných, lakomých, smilných neb obžerných, zpravovačóv, i zučie se od nich témuž. Múdrý Šalomún však postúpil po obyčejích svých žen protiv bohu, i ztratil proto boží
