milost. A jakožť jest muži třeba ženy bohobojné, takéžť jest třeba ženě, aby muže nebohobojného nepojímala. Ale však jest jedno nemúdré bohobojenstvie, a lépe jest bláznovstvie řékati tomu, když jest v manželství; ješto mají za veliký hřiech, spolu se utěšiti; i dopustie se horšieho, že ukrutni sobě budú; aneb dopustí se snad muž z toho cizoložstva, když jemu žena v tom nebude chtieti ochotna býti. Těmť by slušalo nevstúpati v stav manželský, aby se vystřieci mohli těch tělesných poškvrn. Nebť to dobře vědě, zkusiv toho, že snáze jest těch poškvrn prázdnu býti, ješto překážejí čistotě panenské aneb vdoví, jsúc v panenském stavu nebo ve vdovském, než jsúc v manželství, býti bez poškvrn takových, jakož by slušalo manželskú čistotu zachovati. Protož ne takť nemúdře bohobojného muže, neb ženy muži hledati velím: ktožť jde v manželstvo, tenť andělského života nemyslí vésti.
Druhé jest potřebné, ktož chtie k manželstvu, aby každý sobě hledal rovně, aby nerovnost nebyla příčina jich kramolu a nemilosti. Jest li mladý, střez se starého, a urozený hledaj urozeného; neb nejedno zlé pocházie z té nesvornosti, když se spolu velmě nerovní senmú. Pojme li starý mladého, vždy se vzstýchá, zdali ho snad mladý nemiluje, a tak, boje se za to sám, plné k němu milosti nemá; neb kdež jest zlé domněnie, tu nemóž býti plná milost. A také j’ to, že se mladých vášně starým nerady líbie, a starých mladým. Jako j’ byl ktos řekl, a pravú pravdu: „Když běch mlád, staří mi se nelíbiechu; a již sem stár, opět mi se nelíbie mladí.“ A byť mladú ženu starý muž nemrzal, že by snad tak dobrá byla; ale klamóvť zlých lidí nebude prázdna, ano se zle přimlúvají škodným klamem, řkúc: „Í, kak máš muže starého, anť se k ničemuž nehodí, a ty se s ním nemóžeš shřieti!“ A tak zlí lidé, svú vóli pasúc, i piesni o nich zpievati budú, ano jich črt ponúká k tomu, chtě zkaziti dobrú ženu, ješto by se nedomyslila toho k mysli připustiti, aby se z toho roztúžila. A mladému muži s starú ženú právěť jest též; anoť dějí
