biskupství jeho tu moc, jakož mají; a některé hřiechy ostavil jest sobě, aby jich biskupi nerozhřešovali. A biskupi dali svým farářóm, a také sobě některé zóstavivše, jichž obecně nemohú faráři rozhřešiti; a ti sú poručili, aby vláští jich zpovědníci těch rozhřešovali, jakož na Praze vídáte. A faráři pak mohú svým třiedníkóm, aneb jiným kněžím, také dáti moc nad svú osadú, aneb svému osadniemu, aby sobě obral zpovědníka podobného.
Pak mnozí bratřie zákonní také pravie, by měli moc rozhřešovati. Já jim toho neodjímám, ktož mají, mějte! Ale to vědě, že jsú měli dřéve od mnohých papežóv, jako od Benedikta jedenádctého, neb od jiných; to jsú potom jiní papeži zbořili, jako i mnohé věci jiné, ješto oni i ještě pravie, by jměli z práva, ješto j’ protiv jich zákonu. Ale mají jmenem obrati starších několik z kláštera, a okázati je biskupu, a prositi od biskupa, aby jim dal moc zpoviedati a rozhřešovati v svém biskupství; a když jim dá, tehdy mají; pakli kterého zavrže, že j’ snad mlád, aneb pro jiné něco, ale miesto toho jiného mají ukázati. A pakli by beze všie viny jich jen tak hrdostí aneb nepřiezní biskup nechtěl jim té moci dáti, tehdy ji mají jmenem a dáním papežovým, když jsú učinili poslušenstvie, ale však ne větší proto, než jiní kněžie obecní.
A to také vědě, že j’ přikázáno každému asa jednú v rok ukázati se se zpovědí svému knězi vlastniemu; a protož dobro j’ se držeti bezpečného. Nechce li se kto pro některú věc svému faráři zpoviedati, aneb komuž jest on poručil, ale s jeho odpuštěním obeř sobě zpovědníka múdrého, a onť má z práva odpustiti; pakliť by on neodpustil, ale vezmi od jeho vyššieho odpuštěnie, aneb se zpoviedaj vyššiemu jeho. Pravie také mnozí, že móž sě i neknězi v potřebu, když nemá kněze, zpoviedati. Dobře jest podobné, že jest k něčemu dobrá ta pokora; ale mně se nezdá, by mohl nekněz rozhřešiti hřiecha smrtelného, tak ež by potom, z toho nebezpečenstvie vyjdúc,
