bylo panně neb paní s příslovím se s ním často obierati; ta dobrá vóle, že by ráda se zpoviedala, bylať by užitečna před bohem. A to také, že by střiehla se zlého slova paní neb panna, a nedala do sebe zlého domněnie, bylo by vážnějšé, než zpověd bezpřémně nemúdrá. Veď takových věcí obecných a v takú příhodu zvláště móž sě člověk před bohem na však den zpoviedati na své mysli, rozpomínaje se na své hřiechy a želeje jich; jako j’ psáno: „Rozpomenuť se na všechna léta má v hořkosti mé duše.“ Ano kakž kolivěk když kto vzpomene, že j’ shřešil smrtelně, má inhed mieti skrúšenie a úmysl, aby se zpoviedal; však nezpoviedá li sě inhed, nehřeší tiem smrtelně; neb z kostelnieho přikázanie jen jednú v rok a na smrtelné posteli dlužen jest každý se zpoviedati. A ktož se asa jednú v rok nezpoviedá, tiem netbáním kostelnieho přikázanie hřeší smrtelně.
Ale aby také věděl, k komu se slušie zpoviedati, což moha, to povědě. I vieme to, že j’ Kristus plnú moc dal svatému Petru a náměstkóm jeho, svázati i rozvázati, svázati ku pokání zdejšiemu, a rozvázati od věčných muk. A pakli by kto, ne z potupy kostelnie, ale někakú příhodú jinú nesplnil pokánie, k němuž by byl přivázán kostelním klíčem, jenž jest dán svatému Petru, proto by byl zbaven pekla tiem rozvázaním; ale k mukám v čistci byl by přivázán. A kakž kolivěk řekl jest syn boží ke všem apostolóm: „Přijměte ducha svatého, komuž hřiechy odpustíte, tomuť budú odpuštěny,“ všakž jest jen samému svatému Petru řekl: „Tobě dám klíče královstvie nebeského.“ Protož kakž kolivěk kněžský úřad má moc hřiechy odpustiti, však papež sám zvláště, jenž drží miesto svatého Petra, má moc svázati a rozvázati; točíš, komuž chce, móž zadržeti tu moc, aby nemohl hřiechóv odpustiti, a komuž chce, móž ji dáti. A tak sám najprv má moc nad každým člověkem, že každého móž rozhřešiti všech hřiechóv, kterýchž kto želé. A pak dal jest biskupóm každému v biskupství
