mezi sebú, sezřete sě po znameních těchto, svatá li milost čili tělesná! A vizte, by búře tělesné, nečisté milosti nezahubila svaté milosti! A spí liť Ježíš v srdcích vašich, é, probuďte jej modlitbú, ať upokojí pokušenie a vyprostí z nebezpečenstvie všelikého a dovede nás tam, kdež bychom věčně v čisté, v pořádné, věrné milosti milovali sě v milosti jeho, a jej chváliec v bydle královstva nebeského, kdež kraluje s Otcem i s Duchem svatým v témž Božství jednom! Amen.
V pátú neděli po sviečkách
V dnešniem čtení volá k sobě Kristus řka: Poďte ke mně všichni, ješto jste obtieženi a pracujete! Pomním sě dlužníkem slíbiv, že bych chtěl o tom slovu druhým úmyslem řéci nětco, kdybych toho měl příčinu, ješto sem jím v adventní první neděli řeč počal řka: Vzbuď moc svú a přiď! Neb tehdy sem tak mluvil o tom, jakož jsú ta slova žádost Otcóv svatých ku příští na svět Spasitele ukazovala, a již sě jest dnes přitklo, abych o těch sloviech tak pomluvil, jako by k nám řekl je Hospodin: Vzbuď moc svú a přiď! Neb čtenie dnešní praví, jak jest velikým hlasem náš Spasitel volal všecky k sobě.
Přiďmež najprv sami k sobě! Zdali snad spíme, že die „vzbuď“? Ze snať vzbúzeji! Dřiemem i spíme; že dlí ženich nepřijda, rozmáhá sě nepravost, potuchá mnohých milost. É, probuďme sě a uzříme, ač procítíme, jak jsme leželi a jak ležie mnozí v otrapném snu; v lenosti rozmařelé nemeškajíc sě nebezpečně[…]text doplněný editorem. Ano netolik věčné chvály a radosti zbavuje nás lenost a nemúdré v netbání jakéms ubezpečenie, netolik nám cti ujímá v zaslúžení, ale táhne nás v svém obtiežení k věčné smrti a k hoři nekonečnému a k chudobě. Die mudřec: Šel sem přes rolí lénieho; anoť vše prorostlo kopřivami. Léní v svój čas orati nechce; i bude v chudobě. Potom hrozné otrápenie tohoto těžkého snu našeho. Svět vešken hoří; plamen hrdosti plápole vzhuoru, svadne všudy ohněm závisti, hněv vše pálí; oheň smilný
