sám sě dal jí přída, sám sebú jí útěchu učině, sám ji objal, sám ji svých ust políbil políbením. O tak milovné duši Boha mluvie mnoho kníhy kantik, jemužť hrubí nerozumějí. O téť žádosti die svatý Bernart: Musíť žhavost žádosti prvé tu duši roznietiti, v kterúž Hospodin má přijíti, aby oheň té žhavosti sňal rez všeliké poškvrny a miesto připravil Hospodinu. A tu muož číti duše, že jest bliz Hospodin, když učije, že jest tiem ohněm zapálena. A v té žádosti okusí nějak, jak jest pochotný Hospodin. A když sě opět k sobě vrátí, zadrží vuoně té pochotnosti v své paměti. A to učiní, že viec jen samého Boha bude žádati na jiném dobrém, ješto on sám nenie, nemajíc dosti. Takť žádost veliká a plamenná přitahuje milého choti, že navštieví někdy divnú útěchú zbožnú duši, aby okusiec jeho pochotnosti, táhla sě po něm. Jehož nám všem dopomáhej.
O svaté Hátě tato řeč jest
Dievka a nevdaná myslí to, což k Bohu sluší, aby tělem i duchem svata byla. Svatý Pavel těmito slovy ukazuje i duostojnost i užitek panen Božích. Že jest duostojnost veliká, jinde sem psal o tom, ktož věrně drží své panenstvo. Ale však řku, že tu svatý Pavel ukazuje duostojnost panen, když to myslé, což k Bohu sluší, ne aby sě líbily světu v své marnosti, v svejch rozličných přípravách, i krásu svú falšujíc někdy, ale hlédají li sě slíbiti Bohu. To jest čest, to jest duostojnost, menší minúc i líbiti sě najvyššiemu, najvyššie následujíc královny nebes, paní všeho světa, ješto jest první čistotu Bohu zalíbila, svým příkladem mnoho čistých panen jako svých družic do nebes přivedla, a jsú po ní dány Bohu v obět tomu králi najvyššiemu. Tu pak ukazuje jich užitek, když die: Aby tělem i duchem byly svaty. Kto nemuož věděti toho, že jest svatu býti užitečnějie, než šerednu? Užitečnějie jmieti Boží milost vláští s svatosti těla i mysli, než tělem i myslí šerednu býti a Pánu čistému, Bohu, ne tak mílu? Ktožť v smole sě párá, jak by sě nezlepil a nezšeredil od smoly? Takéž ktož sě světem viece obvieže,
