člověk zlé neb dobré oblíbiti neb neoblíbiti. Volí li dobré s pomocí daru Božieho a zlé odvrže, chválu a čest z své vuole bude jmieti; a pakli po zlém pójdem, zle zlého uživem. A tak položil Bóh zlé i dobré před člověka, požehnánie i prokletie; vezmi, kteréž chceš! A jaká by chvála byla po Bohu jíti, po Bohu sě obrátiti, by nemohl také protivného tomu člověk? A tak die svatý Jeronym: I to jest nám dobré, že muožem, chcem li, zlé voliti. Neb ta svobodnost dobrého stranu učiní nám lepší. V tom rozcestí, že muož člověk zlé neb dobré oblíbiti, záleží čest rozumné duše. Z toho dobří zaslúží chvály, že mohše zlé voliti, volili dobré; mohše nestatečné oblíbiti, ješto sě jest lahodné zdálo, to zavrhše, statečného chytili sě, ač jest bylo tělesné žádosti i protivné.
Třetie v tom slovu, že die: A přiď!, znamenajme, žeť nás k sobě Hospodin zove! A jakž koli mluvil sem na svatého Ondřeje o tom volání k sobě od světa, ješto nás Syn Boží zove, však, jakož sem to řekl nedávno, Písmo má ten obyčej, že túž věc jednu sic i onak mluví, ač jedniem činem nevonie komu, aby zda druhým voňalo lépe. Protož, že pak dnes čteno jest, že velikým hlasem volal Ježíš, k sobě chtě jako vzbuditi všecky, aby šli k němu, jenž svrchní jest pravda, mluviv, což sem mohl, o vzbuzení a že máme svobodnost vóle, chci řéci také něco o volání k sobě té svrchní pravdy. I nalézáme ve čtení zde i onde, jak v spravedlivém řádu volá nás k sobě.
Že jest najprvé potřebí poznati pravdu, prvniem zvániem volá Kristus k sobě řka: Poďte a vizte! To jest byl vyřekl k oněma mlazšiema svatého Jana Křtitele, když tázala jeho, kde by bydlil, z nichž byl jeden svatý Ondřej. Že pak poznajíc a vzvědúc pravdu sluší jíti po pravdě, druhým zvániem řekl Kristus: Poďte po mně! A to jest k svatému Petru řekl s svatým Ondřejem. A že jest těžko nám v porušeném již přirozenie jíti
