sem já vás volil z světa. A tak mnozí zbožní pokrývají sě světského utěšenie, chtiec nebeskému, a mohú ti řéci s žaltářem: Nechtěla jest sě těšiti duše má, totiž v světském utěšenie. Pomněl sem na Bóh a utěšen sem. K tomu slovu die svatý Řehoř: Nechtěj sě utěšiti tvá duše v jiném, chce li sě v Božiech kochati utěšeních. Nebudeť duše Božiem navštievením utěšena, jeliž v světském utěšenie shola sě nebude těšiti chtieti. Aj, jakť die žaltářník, že, když sě jest nechtěla těšiti marně duše jeho, tehdy na Bóh pomněl a v Boze jměl utěšenie. Svatý Augustin die také k tomu: Hospodine, ty s všech zbožných utěšitel, ješto sě dáváš jedinké těm, ješto pro věčné utěšenie utěšením tohoto světa pohrdují. Neb ktož sě zde těší, totiž v marném, Božieho, statečného utěšenie nejsú hodni. Třetie pak bývá z toho dvého, že když bude kto dáliti sě světa a netbati svěckého utěšenie, že pak mysli své pozdvihne vzhóru. Tak i svatý Jan, když byl v bezbydlí na onom ostrovu, jednú v neděli byl v duchu mysl svú vzdvihl vzhóru, dal jemu Hospodin poznati tajné věci, jakož jsú skrze něj popsány v Apokalypsí k utěšenie kostelniemu a k napomenutie, aby jej hrozné věci od ustavičstva nerozpačily. Protož utiekajte od světa, netbajte utěšenie světského a tělesného a vzdvihněte mysl vzhóru! A Pán Hospodin potká vás svým utěšeniem, jehožť nevědie tohoto světa milovníci. A toho nám pomoz, Hospodine! Amen.
O svatém Šebestiánu a Fabiánu řeč
Spravedliví budú navěky živi. Pokládá svatý Augustin, že spravedlnost jest obecná šlechetnost, ješto jest v sobě všie duše pravost obklíčila. A to záleží v pravém zpořiezení člověka k Bohu a samého k sobě a k bližniemu. A z toho jest zřejmo, že vše, ješto jest právě dobré, jest pod jmenem spravedlnosti. A když jest tak veliká věc spravedlnost, velikú odplatu spravedlivým slibuje Písmo: věčný život. A k témuž jest i ono z žaltáře slovo, ješto prorok v duchu činí otázku řka: Hospodine, kto bude bydliti v tvém stanu? Pak odpoviedá: Ktož činí spravedlnost a jde
