v těžké muky, aneb jest bez užitka a nenie hoden, by vzácen byl Bohu. Ale cos to i rozděluji neužitečný život od hřiešného? Však die pravda: Každé dřevo, ješto nenese ovoce dobrého, vyrúbeno bude a uvrženo v oheň. I jest mé duši túžebno mým životem; hanba mě tak nestatečně živu býti a strach umřieti. Což pak hřiešnému učiniti, jen po všecky dni života svého plakati všech dní života svého? Ale i to jest hubenstvo mé duše: ne tak želé svého zlého, jakož zná, jak by velmě želeti měla, ale tak jest v jakéms netbání, jako by, co má trpěti, nevěděla. I co hnieš spiec, hřiešná duše? Jdeť den súdný, blížť jest veliký den Pána Boha, v zápětí jest a brzo přijde. A zdali malú věc mníš hřiech některý? Ano každý hřiech, že vóli Boží přestupuje, jako by činil nečest Bohu. Kto pak muož řéci který hřiech malý? Kdy malá věc nectiti Boha? Pomysl, co zač máš vzieti: činil li s mnoho zlého, mnoho pyč; nemuožeš sě velmi radovati, nečinil li s dobrého mnoho. Potřebieť bude od tebe počtu ze všeho času až do okamženie, kterýť jest dán živu býti, jak s jej ztrávil. Všeť bude odsúzeno, což bude v tobě nalezeno vuoli Boží protivného, a ješto nenie k Boží vuoli pořiezeno. Á, co jest těch hřiechuov, jichž nevidíš nynie, vyskočí jako z nedojiepie proti tobě! A ješto nemníš nynie, by zlé bylo, hruoza a tesknost udeří na hřiešného, když stanú s ním hřieši jeho, nad ním súdce s upřiemým súdem, a pod ním horúcie peklo. Skrýti sě bude nelze, a jak sě bude ukázati! Ó, kohožť nevzbudí hrom tak hrozný, nespíť, ale mrtevť jest!
Druhé v tom slovu, že die: Moc svú máme znamenati, že máme svobodnost, chcem li jíti po Bohu nebo nechcem. To jest pravda, stratili jsme sílu, již jsúc v přirození porušeném, sami bez pomoci Božie spasenie nedojdem; ale ostala jest nám svobodnost vuole, že muož člověk
