potřebné a užitečné obecně lidem taká myšlenie jmieti v srdcích a zlým sě brániti. Neb ktož chce nabrati vody dobré, musí prvé ze čbánka zlú vyprázdniti.
A jakož srdcem máte sě vždy táhnúti k Bohu, takéž usty, ať sě vrovná řeč dobrá mysli dobré! A protož střezte sě řeči nekázané a šeredné tak pílně, jakož hořké a příkré krmě, shnilé a nezdravé střěhú sě múdří! Neb řeč peská, nekázaná ovšem jest nezdravá duši. I tak těmi usty bude kto chváliti Boha, ješto jsú plna zlé řeči mrzké, ohavné, břidké a šeredného lání a poklínanie sebe neb družce svého, aneb věrú dobytčete? Ohyzdnú řečí ohyzdnať jsú ústa a šeredna. Jakž by pak v šerednéj čieši, mrzkéj a ohavnéj, ješto by jí lajna a jinú šerednost kydali, bylo lahodné i dobré pitie, kdyby nebyla aspoň umyta dobře prvé? Takéžť z šeredných ust, ješto jsú srdce pramen šeredného, i chvála Božie nenie vzácna; neb což jest v srdci jako v studnici, to z ust jde jako potokem z něho. A praví svatý Jakub k této řeči, o zlém jazyku mluvě: I muož li studnice jedniem pramenem pojednú dáti sladkú vodu i hořkú? A protož velmi hyzdí jazyk prostý, zlý, nestydatý; neb mnoho zlého pro zlý jazyk bývá. Jest příslovie latíně obecné, že jazyk nemaje kostí, lámá kosti. A Čechové řiekají: Jazyk hlavě nepřeje. A ovšem jest to předivné, že mnozí tak rádi šeredně mluvie. Ale snad to jest znamenie antikritovo aneb ať řku ďáblovo, ješto jest dal svým to heslo, ješto slušejí k království jeho, aby po tom znali sě spolu, ano po řeči jest znáti, kto jest z Rakús, kto z Čech, kto z Moravy: Takéž po řeči pozná člověk, kto jest z ďáblova královstvie a kto z Božieho. A protož, milé dietky, odvykajte zlé řeči, vynděte z královstvie ďáblova neřádného a nezpuosobného, k království Božiemu obrátiec sě! Lži také pílně sě střezte; psánoť jest: Usta, kterážť lžie, zabíjejíť duši. A lež činí, že často lidé nevěřie pravdě, a velmě v lidech tratí milost; a jaká
