zahynulo.
L19,11 A když oni ty věci uslyšechu, přičiniv řekl jest podobenstvie, protože bieše bliz od Jeruzaléma a že mnějiechu, by se inhed králevstvie božie zjevilo. L19,12 Proto řekl jest: „Člověk jeden šlechtic odšel do vlasti daleké přijieti sobě králevstvie a navrátiti se. L19,13 A zavolav k sobě deset slúh svých, dal jest jim deset hřiven a řekl jim: Těžte, dokud nepřídu. L19,14 Ale měštěné jeho nenávidiechu ho i poslali sú poselstvie po něm řkúce: Nechceme, by tento kraloval nad námi. L19,15 I stalo se jest, když se jest vrátil přijem králevstvie, i kázal slúh zavolati, kterýmžto dal penieze, aby zvěděl, kterak by mnoho kto utěžel. L19,16 I přijide první řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala jest. L19,17 I vece jemu: Méhodiek, sluho dobrý, že si u mále věren byl, budeš mieti moc nad deseti městy. L19,18 A druhý přijide řka: Pane, hřivna tvá utěžala jest pět hřiven. L19,19 I tomu vece: A ty budeš nad pěti městy. L19,20 A třetí přijide řka: Pane, [aj]text doplněný editorem[588]aj] ecce lat., hřivna tvá, kterú sem měl položenu v opasku, L19,21 neb sem se bál tebe, že si člověk ukrutný, béřeš, což nepoložíš, a žneš to, cos nesál. L19,22 Vece jemu: Z úst tvých tě súdím, sluho zlosynu! Věděls, že já člověk ukrutný sem, bera, co sem nepoložil, a žna, co sem nesál, L19,23 i proč si nedal peněz mých na stól, abych i já přída s lichvami zajisté vzal je? L19,24 A těm, ješto tu stáchu, řekl jest: Vezměte ot něho hřivnu a dajte tomu, ješto má deset hřiven. L19,25 I řekli sú jemu: Pane, má deset hřiven. L19,26 Protož pravi vám, že každému majíciemu bude dáno [a bude obiznost mieti]text doplněný editorem[592]a bude obiznost mieti] et abundabit lat.. Ale od toho, kterýž nemá, i což má, bude vzato ot něho. L19,27 Ale však nepřátely mé, ty, kteříž sú nechtěli, bych já kraloval nad nimi, přiveďte sem a zabíte přede mnú.“ L19,28 A ty věci praviv, přechodieše, vstupuje do Jeruzaléma.
L19,29 I stalo se jest, když se přibližováše k Bethfage a k Betaní, k hoře, jenž slove Olivetská, posla dva učedlníky [svá]text doplněný editorem[593]svá] suos lat. L19,30 řka: „Jděta do kaštela, kterýž proti vám jest, do něhožto vejdúce, naleznete oslátko osličie přivázáno, na kterémž žádný člověk nikdy neseděl. Odvěžte je a přiveďte. L19,31 A ač kto [vás]text doplněný editorem[594]vás] vos lat. otieže, proč odvazujete, tak povězte jemu: Nebo pán jeho práce žádá.“ L19,32 I otpověděchu ti, ješto biechu posláni, a nalezli sú, jakž jim pověděl, oslátko stojiece. L19,33 A když otvázachu oslátko, řekli sú páni toho oslátka k nim: „Co odvazujete oslátko?“ L19,34 Tehdy oni řekli sú: „Neb pán jeho potřebuje.“ L19,35 I vedli sú je k Ježíšovi. A vmetavše rúcho své na oslátko, vsadili sú Ježíše. L19,36 A když ono jdieše, prostieráchu rúcho své na cestě. L19,37 A když se již blížieše k údolí hory Olivetské, počechu všickni zástupové, sstupujíc s hory, radujíce se chváliti boha velikým hlasem ze všech mocí, kteréž biechu viděli, L19,38 řkúce: „Požehnaný král, jenž se béře ve jméno božie! Pokoj na zemi a sláva na výsosti!“ L19,39 A někteří zákonníci z zástupóv řekli sú k němu: „Mistře, potreskci učedlníkóv svých!“ L19,40 Jimžto on vece: „Pravi vám, že ač by tito mlčeli, kamenie bude volati.“
L19,41 A když se přiblíži, uzřev město, plakal jest nad ním řka: L19,42 „Neb by poznalo, i ty by, a jistě v tomto dni tvém, jenž jest ku pokoji tobě, ale nynie skryto jest od očí tvých. L19,43 Neb přídú dnové na tě a obklíčie tě nepřietelé tvoji valem a obklíčie tě a súžie tě všudy L19,44 a k zemi porazie tě i syny tvé, jenž v tobě sú. A neostane v tobě kamene na kameni, protože si nepoznalo času navštievenie tvého.“ L19,45 A všed do chrámu, je se ven vymietati prodavače a kupce [v něm]text doplněný editorem[603]v něm] in illo lat. L19,46 řka [jim]text doplněný editorem[604]jim] illis lat.: „Psáno jest: Dóm mój dóm modlitebný nazván bude, ale vy ste jej učinili peleší lotrovskú.“ L19,47 I bieše na každý den uče v chrámě. Ale kniežata kněžská a mistři a kniežata obce hledáchu ho zatratiti, L19,48 i nenalezechu, co by učinili jemu, nebo vešken lid pozdvižen bieše myslí k bohu poslúchaje jeho.
Kapitola dvadcátá
L20,1 I stalo se jest v jeden den, když on učieše [lid]text doplněný editorem[607]lid] populum lat. v chrámě a kázáše čtenie, sjidechu se kniežata kněžská a mistři s staršími L20,2 i pověděchu, řkúce k němu: „Pověz nám, v které moci toto činíš aneb kto jest, jenž jest dal tobě tu moc?“ L20,3 A otpověděv vece k nim: „Otieži i já vás jednoho slova. Odpovězte mi:
