ale samy na se plačte a na syny své. L23,29 Neb aj, přídú dnové, v kterýchžto budú řéci: Blahoslavené bezdětkyně a břichové, jenž sú neporodili, a prsi, ješto sú nekrmily! L23,30 Tehdy počnú řéci horám: Padněte na ny, a pahrbkóm: Přikrýte ny! L23,31 Nebo poňavadž na zeleném dřevě to činie, na uschlém co bude?“ L23,32 I biešta uvedena i jiná dva zlosyny s ním, aby zabiti byli.
L23,33 A když přijidechu na miesto, jenž slove Popravné, tu sú ukřižovali ho i lotry, jednoho na pravici a druhého na levici. L23,34 Ale Ježíš pravieše: „Otče, odpusť jim, nebť nevědie, co činie.“ A rozdělivše rúcho jeho, pustili sú losy. L23,35 I stáše lid čekaje jeho. A posmieváchu se jemu kniežata kněžská s nimi řkúce: „Jiné jest zdrávy činil, sám se zdráva učiň, jest li on Kristus, boží vyvolený!“ L23,36 Posmieváchu se i rytieři jemu přistúpivše a ocet dáváchu jemu L23,37 řkúce: „Jsi li ty král židovský, učiň se spasena!“ L23,38 A bieše i nápis psaný nad nimi čtenami řeckými, latinskými i židovskými: Tento jest Ježíš, král židovský. L23,39 A jeden z těch lotróv, ješto visiešta, porúháše se jemu řka: „Jsi li ty Kristus, uzdrav se samého i nás!“ L23,40 [A]text doplněný editorem[687]A] autem lat. odpověděv druhý lajieše jemu řka: „Ani ty se bojíš boha, že si v témž potupení? L23,41 A my zajisté spravedlivě, [neb]text doplněný editorem[688]neb] nam lat. hodné věci za skutky béřeme, ale tento nic jest zlého neučinil.“ L23,42 I mluvieše k Ježíšovi: „Pane, zpomeň na mě, když přídeš do králevstvie svého.“ L23,43 I řekl jest jemu Ježíš: „Věrně pravi tobě, dnes se mnú budeš v ráji.“
L23,44 A bieše jakžto hodina šestá a tmy učinichu se po vší zemi až do deváté hodiny. L23,45 A zatmělo se jest slunce a opona chrámu roztrhla se napoly. L23,46 A zvolav hlasem velikým Ježíš, vece: „Otče, v tvoji ruce porúčiem duch mój.“ A to pověděv, zdechl jest. L23,47 A uzřev centurio, co se bieše stalo, chváléše boha řka: „Věrně tento člověk spravedlivý bieše.“ L23,48 A vešken zástup těch, ješto spolu biechu u té odivy a diviechu se, co se dějieše, tepúce prsi své, navracováchu se. L23,49 A stáchu všickni známí jeho zdaleka a ženy, které biechu šly za ním od Galilee, to vidúce.
L23,50 A aj, muž jménem Jozef, [jenž bieše]text doplněný editorem[689]jenž bieše] qui erat lat. dvořenín, muž dobrý a spravedlivý, L23,51 ten bieše nepřivolil radě a skutkóm jich, z Aromatie, města židovského, jenž čakáše i on králevstvie božieho, L23,52 ten přistúpi k Pilátovi [i]text doplněný editorem[690]i]et lat. uprosi tělo Ježíšovo. L23,53 A složiv obinu v plátno i položi jej v hrob vytesaný, v němžto ještě žádný nebieše položen. L23,54 [A ten den bieše pátek, a na sobotu sě chýléše.]text doplněný editorem[691]A ten den bieše pátek, a na sobotu sě chýléše] Et dies erat parasceves, et sabbatum illucescebat lat. L23,55 [Pak]text doplněný editorem[692]Pak] autem lat. přišedše ženy, kteréž s ním biechu přišly z Galilee, ohledachu hrob, a kterak bieše položeno tělo jeho. L23,56 A vrátivše se, připravichu vonné masti, a v sobotu jistě umlčechu vedlé přikázanie.
XXIIII.
L24,1 Pak v jednu sobotu velmi ráno přišly sú k hrobu, nesúce masti, kteréž biechu připravily, L24,2 i nalezly sú kámen odvalený od hrobu. L24,3 A všedše nenalezly sú tělo Ježíšovo. L24,4 I stalo se jest, když se biechu z toho na své mysli užasly, aj, dva muže stála sta podlé nich v rúše stkvúciem. L24,5 A když se báchu a klániechu tvář k zemi, řekli sú k nim: „Co hledáte živého s mrtvými? L24,6 Nenieť zde, [ale]text doplněný editorem[696]ale] sed lat. vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak jest mluvil vám, když ještě v Galilee bieše, L24,7 řka, že musí syn člověka zrazen býti v ruce lidí hřiešných a ukřižován býti a třetí den z mrtvých vstáti.“ L24,8 I rozpomanuchu se na jeho slova. L24,9 A vrátivše se od hrobu, zvěstovaly sú tyto všecky věci oněm jedenádcti i jiným všem. L24,10 A bieše Maria Magdalena a Johanna a Maria Jakubova a jiné, ješto s nimi biechu, kteréžto praviechu k apoštolóm tyto věci. L24,11 I zdáchu se před nimi ta slova nesmyslná věc a nejistá a nevěřiechu jim. L24,12 Ale Petr vstav, běžal jest k hrobu a schýliv se uzřel jest sama prostěradla položena. I odjide, sám v sobě divě se, co se [bíše]text doplněný editorem stalo.
L24,13 A aj, dva z nich jdiešta toho dne do kaštelu, jenž bieše vzdáli honóv šedesát od Jeruzaléma, jménem Emaus. L24,14 I ona mluviešta spolu o těch věcech všech, které se biechu přihodily. L24,15 I stalo se jest, když sta sobě bála a mezi sebú tázala, a on Ježíš přiblíživ se, jdieše s nimi, L24,16 ale oči jich biešta držěně, aby ho nepoznali. L24,17 I vece k nima: „Které sú to řeči, kteréž spolu mluvíte chodiece a jste smutni?“ L24,18 A odpověděv jeden, jemuž
