jméno Kleofas, řekl jemu: „Ty si sám pútník v Jeruzalémě, a nepoznals, co se jest stalo v něm v těchto dnech?“ L24,19 Jimžto on vece: „Co?“ [I]text doplněný editorem[703]I] Et lat. praviechu jemu: „O Ježíši Nazaretském, jenž jest byl muž a prorok mocný v skutce [i]text doplněný editorem[706]i] et lat. v řeči před bohem i přede vším lidem. L24,20 A kterak sú ho dali najvyšší kněžie a kniežata naši na odsúzenie smrti i ukřižovali sú ho, L24,21 a my smy se nadáli, že on měl vykúpiti izrahelský lid. A nynie nadto nade všecko třetí den jest dnes, že ty věci staly se. L24,22 Ale i ženy některé z našich zstrašily sú nás, jenž sú byly před světem u hrobu, L24,23 a nenalezše těla jeho, přišly sú řkúce, že by také viděnie andělské viděly, kteřížto řkú, že jest živ. L24,24 I odešli sú někteří z našich k hrobu a tak sú nalezli, jakož sú ženy pravily, ale jeho sú nenalezli.“ L24,25 A on vece k nim: „Ó blázniví a zpozdilí srdcem k věření ve všech věcech, kteréž sú mluvili proroci! L24,26 Zdaliť jest nemusil Kristus trpěti a tak vjíti v oslavu svú?“ L24,27 A počav od Mojžieše i od všech prorokóv, vykládáše jim [všecko]text doplněný editorem[712]všecko] omnibus lat. písmo, ješto o něm bieše. L24,28 I přiblížichu se k kaštelu, do něhož jidechu. A on postavi se dále jíti. L24,29 I přinutkachu [ho]text doplněný editorem[713]ho] illum lat. řkúce: „Ostaň s námi, nebť se připožďuje a již se jest nachýlil den.“ I vjide s nimi. L24,30 I stalo se jest, když sedieše s nimi za stolem, vzal jest chléb i požehna i rozlomi i podáváše jim. L24,31 A otevřešta se oči jich i poznachu ho a on zmisal od očí jich. L24,32 I vecešta k sobě: „Zdaliť srdce naše nehořieše v nás, když mluvieše na cestě a odvieráše nám písmo?“ L24,33 A vstavše v tu hodinu, vrátila sta se do Jeruzaléma i nalezla sta sebraných jedenádcte i ty, ješto s nimi biechu, L24,34 praviece, že jest vstal pán zajisté a ukázal se Šimonovi. L24,35 A ona také praviešta, co se bieše stalo na cestě a kterak sú poznali ho v lámaní chleba.
L24,36 A když ty věci mluviechu, stál jest Ježíš mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám, jáť sem, neroďte se báti!“ L24,37 Ale oni súce zamúceni a zstrašeni, mnějiechu, by ducha viděli. L24,38 I vece jim: „Co ste smutni a myšlenie vstupují v srdce vaše? L24,39 Vizte ruce mé i nohy, žeť já týž sem. Šmakajte a vizte, žeť duch masa a kostí nemá, jakož mě vidíte mieti.“ L24,40 A když to povědě, ukáza jim ruce i nohy. L24,41 A když oni ještě nevěřiechu a pro radost diviechu se, řekl jest: „Máte li zde něco, ješto by se pojedlo?“ L24,42 Tehdy oni podachu jemu česti ryby pečené a plástu strdi. L24,43 A když pojedl před nimi, vzem ostatek dal jim.
L24,44 I vece k nim: „Toť sú slova, kteréž sem mluvil vám, když ještě biech s vámi, že musí to býti, aby se naplnilo všecko, což jest psáno v zákoně Mojžiešově a v prorociech a v žalmiech o mně.“ L24,45 Tehdy otevřel jim smysl, aby rozuměli písmu. L24,46 I řekl jest jim, že [tak]text doplněný editorem[715]tak] sic lat. psáno jest a tak jest musil Kristus trpěti a vstáti z mrtvých třetí den L24,47 a kázáno býti ve jméno jeho pokánie a odpuštěnie hřiechuov mezi všemi národy, počnúce od Jeruzaléma. L24,48 A vy ste svědkové těch věcí. L24,49 A já pošli zaslíbenie otce mého na vy, ale vy seďte u městě, dokud nebudete oblečeni mocí z vysokosti.
L24,50 I vyvede je ven do Betanie, a pozdvih rukú svú, požehna jich. L24,51 I stalo se jest, když jest požehnal jich, odjide od nich a nesen bieše do nebe. L24,52 A oni pomodlivše se, vrátichu se do Jeruzaléma s radostí velikú. L24,53 A biechu vždycky v chrámě, chváléce a velebiece boha.
