všem vjíti, ať se naplní dóm mój. L14,24 Ale pravi vám, že nižádný z mužóv těch, kteříž zváni sú, neokusí večeře mé.“
L14,25 I jidechu zástupové mnozí s ním, a obrátiv se, vece k nim: L14,26 „Ač kto příde ke mně a nenávidí otce svého i mateře i ženy i synóv i bratří i sestr, ještě i duše své, nemóž býti mój učedlník. L14,27 A kto nenese kříže svého a jde po mně, nemóž býti mój učedlník. L14,28 Neb kto [z vás]text doplněný editorem[476]z vás] ex vobis lat. chtě věži vzdělati, nepočítá dřéve sedě nákladóv, kteří potřebni sú, bude li mieti k dokonání, L14,29 aby když by položil základ a nemohl dokonati, všickni, jenž sú viděli, budú se posmievati jemu, L14,30 řkúce, že tento člověk počem stavěti, i nemohl dokonati? L14,31 Neb který král chce jíti v boj proti jinému králi, by dřéve sedě nepomyslil, moh li by z deseti tisíci potkati se s ním, jenž se dvanádcti jde tisíci proti němu? L14,32 Jinak an jistě daleko jest, pošle posly, prose za to, co jest ku pokoji. L14,33 Protož tak každý z vás, ktož se neotpovie všech věcí, kteréž má, nemóž býti mój učedlník. L14,34 Dobrá jest suol. Pakli suol zmisie, čím bude ozdobeno? L14,35 Ani v zemi, ani v záchodě užitečná jest, ale bude ven vyvržena. Kto má uši k slyšení, slyš.“
Kapitola patnádctá
L15,1 [A]text doplněný editorem biechu blížíce se k němu zjevníci [a]text doplněný editorem[481]zjevníci <a>] zgew<…> rkp., poškozeno rozmazáním hříšníci, aby jeho slyšeli. L15,2 A reptáchu zákonníci a mistři řkúce, [že]text doplněný editorem[483]řkúce, <že>] ṙ<…> rkp., poškozeno rozmazáním tento hřiešníky přijímá a jie s nimi. L15,3 I vece k nim podobenstvie toto řka: L15,4 „Kto z vás člověk, kterýž má sto ovec, a ztratí li jednu z nich, zdali neopustí devadesáti a devieti na púšti [a]text doplněný editorem pójde k té, kteráž jest byla zahynula, až ji nalezne? L15,5 A když ji nalezne, vloží ji na rámě své raduje se. L15,6 A přída domóv, svolá přátely a súsedy své řka jim: Radujte se spolu se mnú, neb sem nalezl ovci svú, jenž byla jest zahynula. L15,7 Pravi vám, že taká bude radost v nebi nad jedniem hřiešníkem pokánie činícím než nad devadesáti devieti spravedlivými, jenž nepotřebují pokánie.“
L15,8 „Aneb která žena, majíc deset peněz, a ztratí li jeden peniez, i zdali nerozže světla a nepřevrátí domu a hledá pilně, až i nalezne? L15,9 A když nalezne, svolá přietelnice a súsedy řkúc: Spoluradujte se se mnú, neb sem nalezla peniez, kterýž sem byla ztratila. L15,10 Tak, pravi vám, radost bude anjelóm božím nad jedniem hřiešníkem pokánie činícím.“
L15,11 I vece opět: „Člověk jeden měl dva syny. L15,12 I řekl jest mlazší z nich [otci]text doplněný editorem[493]otci] patri lat.: Otče, daj mi diel statku, kterýž mně příslušie. I rozděli jim statek. L15,13 A ne po mnohých dnech sebrav všecky věci mlazší syn, cestú bral se jest do daleké krajiny a tu jest rozptýlel statek svój, jsa živ smilně. L15,14 A když všecky věci dokonal, stal se jest hlad veliký v tom kraji a on poče núzi trpěti. L15,15 I otjide i přídržel se jednomu měštěnínovi té krajiny. I posla jeho do vsi své, aby pásl svině. L15,16 A žádáše břicho své naplniti mlátem, ješto svině jediechu, a nižádný jemu nedáváše. L15,17 Tehdy on navrátiv se sám k sobě, řekl jest: Co otrokóv v domu otce mého hojnost mají v chlebiech, a já zde hladem hynu! L15,18 Vstanu a pójdu k otci mému a diem jemu: Otče, shřešil sem proti nebi a před tebú L15,19 a již nejsem hoden slúti syn tvój, učiň mě jakožto jednoho z otrokóv tvých. L15,20 A vstav přišel jest k otci svému. A když ještě bieše daleko, uzře jej otec jeho a milosrdenstvím jest hnut, a běžev proti němu, pade na šíji jeho a políbil jest jej. L15,21 I vece jemu syn: Otče, shřěšil sem proti nebi a před tebú a již nejsem hoden slúti syn tvój. L15,22 I řekl jest otec sluhám svým: Brzo přineste rúcho prvnie a oblecte jej a dajte jemu prsten na jeho ruku a obuv na nohy L15,23 a přiveďte telce tučného a zabíte a budem jiesti a hodovati, L15,24 [neb tento syn mój umřel bieše, a ožil jest, zahynul bieše, a nalezen jest. I počechu hodovati.]text doplněný editorem[499]neb tento syn mój umřel bieše, a ožil jest, zahynul bieše, a nalezen jest. I počechu hodovati] quia hic filius meus mortuus erat, et revixit: perierat, et inventus est. Et coeperunt epulari lat. L15,25 A bieše syn jeho starší na poli. A když pojide a přibližováše se k domu, uslyše pišťbu a hudbu. L15,26 I přivola jednoho z sluh i otáza jeho, kteraké by to věci byly. L15,27 A ten vece jemu: Bratr tvój přišel a zabil otec tvój telce tlustého, neb jest zdráva jeho přijal. L15,28 A rozhněval se jest a nechtieše vjíti. Tehdy otec jeho vyšed, poče prositi jeho. L15,29 A on otpověděv, vece otci svému: Aj, toliko let slúžil sem tobě a nikdy sem nepřestúpil přikázanie tvého, a nikdys mi nedal kozelce, abych s přátely mými hodoval. L15,30 Ale když jest
