beránka, abychme jedli.“ L22,9 A oni vecechu: „Kde chceš, [ať]text doplněný editorem připravíme?“ L22,10 I řekl jest jim: „Aj, jdúcím vám do města, potká vás člověk jeden, čbán vody nesa. Jdětež po něm do domu, v kterýžť vejde, L22,11 a řcete hospodáři domu: Die tobě mistr: Kde jest sien, kde beránka s učedlníky mými jiesti budu? L22,12 A onť ukáže vám večeřadlo veliké, ostřené a tu připravte.“ L22,13 A šedše nalezli sú, jakož jim řekl Ježíš, i připravili sú beránka. L22,14 A když jest byla hodina, sedl jest za stuol a dvanádct učedlníkóv s ním. L22,15 I vece jim: „S žádostí žádal sem tento beránek jiesti s vámi, dřéve než trpěti budu. L22,16 Neboť pravi vám, že z toho nebudu jiesti jeho, dokud se nenaplní v králevství božiem.“ L22,17 A vzem kalich, dieky jest učinil a řekl: „Vezměte a rozdělte mezi se. L22,18 Neboť pravi vám, že nebudu píti z plodu vinného kořene, dokud králevstvie božie nepříde.“

L22,19 A vzem chléb, dieky jest učinil a rozlámal a dal jim řka: „Toť jest tělo mé, jenž za vás zrazeno bude, to čiňte na mé spolupamatovánie.“ L22,20 Takež i kalich, když byl večeřal, řka: „Tentoť jest kalich nového svědečstvie v mé krvi, kteráž za vás vylita bude. L22,21 Ale však aj, ruka zrazujícieho mne se mnú jest na stole. L22,22 A zajisté syn člověka podlé toho, jakž jest uloženo, jde, ale však běda člověku tomu, skrze kteréhož zrazen bude.“ L22,23 A oni počechu hledati mezi sebú, kto by byl z nich, jenž by to měl učiniti.

L22,24 Stal se jest pak i svár mezi nimi, kto by z nich zdál se větčí. L22,25 I vece jim: „Králové pohanští panují nad svými, a kteří [moc]text doplněný editorem[648]moc] potestatem lat. mají nad nimi, dobrodědci slovú. L22,26 Ale vy ne tak, ale ktož větčí jest mezi vámi, buď jako menší, a kto předchódce jest, buď jako služebník. L22,27 Neb kto větčí jest: ten li, který sedí, čili ten, kterýž slúží? Však ten, ješto sedí. Ale já mezi vámi sem jako ten, ješto slúží, L22,28 a vy ste, jenž ste zóstali se mnú v pokušeních mých. L22,29 A já zpósobuji vám, jakož mi jest zpósobil otec mój, králevstvie, L22,30 abyšte jedli a pili za stolem [mým]text doplněný editorem[650]mým] meam lat. v králevství mém a seděli na stolicech, súdiece XII pokolení izrahelských.“

L22,31 I vece pán Šimonovi: „Šimone, aj, šatan vyprostil vás, aby třiebil jako pšenici. L22,32 Ale já sem prosil za tě, aby nezahynula viera tvá, a ty někda obrácen sa, potvrzuj bratří tvých.“ L22,33 A on vece jemu: „Pane, s tebú hotov sem do žaláře i na smrt jíti.“ L22,34 A on řekl jest: „Pravi tobě, Petře, nezazpievá dvakrát dnes kokot, až třikrát zapříš, že mne neznáš.“ I vece jim: L22,35 „Když sem posielal vás bez pytlíka a bez tobolky a bez obuvi, zdali něco nedostávalo se vám?“ L22,36 A oni řekli sú: „Nic.“ Tehdy vece jim: „Ale nynie, kto má pytlík, vezmi také i tobolku, a ktož nemá, prodaj sukni svú a kup sobě meč. L22,37 Neb pravi vám, že ještě to, co psáno jest, musí se naplniti na mně: A s nepravými počten jest. A zajisté ty věci, kteréž psány sú o mně, konec mají.“ L22,38 Tehdy oni řekli sú: „Pane, aj, dva meče teď.“ A on řekl jim: „Dostiť jest.“

L22,39 A vyšed šel jest vedlé obyčeje na horu Olivetskú. I šli sú za ním [i]text doplněný editorem[659]i] et lat. učedlníci. L22,40 A když přijide k miestu, řekl jim: „Modlte se a nevejdete u pokušenie.“ L22,41 A on sám vzdáli se od nich, jako by lučil kamenem. A položiv kolena, modléše se L22,42 řka: „Otče, chceš li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vóle, ale tvá buď.“ L22,43 I ukáza se jemu anděl z nebe posiluje jeho. A učiněn sa na sotných, déle se modléše. L22,44 I stal se jest pot jeho jako krópě krve, tekúcie na zemi. L22,45 A když vstal od modlitby, přišel k učedlníkóm svým, naleze [je]text doplněný editorem[661]je] eos lat., ani spie pro zámutek. L22,46 I vece jim: „Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyšte nevešli u pokušenie.“

L22,47 Když on ještě mluvieše, aj, zástup, a ješto slul Jidáš, jeden ze dvanádcti, jdieše před nimi a přiblíži se [k Ježíšovi]text doplněný editorem[663]k Ježíšovi] Iesu lat., aby jej políbil. L22,48 Ale Ježíš vece jemu: „Jidáši, políbením syna člověka zrazuješ?“ L22,49 A vidúce ti, ješto při něm biechu, co budúcieho bieše, řekli sú jemu: „Pane, budem li bíti mečem?“ L22,50 I udeři jeden z nich sluhu kniežete kněžského a uťal ucho jeho pravé. L22,51 A odpověděv Ježíš, vece: „Ponechte až dotudto.“ A když se dotče ucha jeho, uzdravi jej. L22,52 I vece k těm Ježíš, ješto biechu [k němu]text doplněný editorem[664]k němu] ad se lat. přišli, k kniežatóm kněžským a k mistróm chrámu a k starším: „Jako k lotru vyšli ste ke mně s meči a s dřievím, L22,53 ačkoli s vámi na každý den byl sem