[485r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcemě poslal jest. Nebo ktož menší jest mezi vámi všemi, tenť větší jest.“
L9,49 Odpověděv[104]Odpověděv] + autem lat. Jan vece: „Přikazateli, viděli sme některakého ve jméno tvé diábelstvie vymietajícieho a bránili sme jemu, nebo nenásleduje tebe[105]tebe] navíc oproti lat., + te var. s námi.“ L9,50 I vece k němu Ježíš: „Neroďte brániti, nebo ktož nenie proti nám[106]nám] vos lat., s námiť[107]námiť] vobis lat. jest.“
L9,51 Stalo sě jest pak, když naplnili sě biechu dnové přijetie jeho, a on tvář svú utvrdil jest, aby šel do Jeruzaléma. L9,52 A poslal jest posly před viděním svým a šedše vešli sú do města Samaritánských, aby připravili jemu. L9,53 A nepřijali sú jeho, nebo tvář jeho bieše jdúcieho do Jeruzaléma. L9,54 Když uzřeli biechu pak učedlníci jeho Jakub a Jan, řekli sú: „Pane, ač chceš, dieme, aby oheň sstúpil s nebe a požřel by je, jakožto Heliáš učinil jest[108]jakožto Heliáš učinil jest] navíc oproti lat., sicut Helias fecit var.?“ L9,55 A obrátiv sě, káral jest je řka: „Neviete, čieho duchu jste. L9,56 Syn zajisté[109]zajisté] navíc oproti lat., + enim var. člověka nepřišel jest duší zatracovati lidských[110]lidských] navíc oproti lat., + hominum var., ale spašovati.“ A odešli sú do jiného hrádku.
L9,57 Stalo se jest pak, jdúcieho jeho[111]jdúcieho jeho] ambulantibus illis lat. na cestě, řekl jest některaký k němu: „Následovati budu tebe, kamž kolivěk šel by.“ L9,58 I[112]I] navíc oproti lat., + Et var. vece jemu Ježíš: „Lišky dúpata mají a ptáci nebeští hniezda, syn pak člověka nemá, kde hlavu svú[113]svú] navíc oproti lat., + suum var. sklonil by.“ L9,59 Vece pak k druhému: „Následuj mne!“ On pak vece: „Pane, odpusť mě najprvé jíti a pohrabati otcě mého.“ L9,60 I vece jemu Ježíš: „Nechaj, ať mrtví pohrabávají mrtvé své, ty pak jdi a zvěstuj královstvie božie.“ L9,61 I vece jiný: „Následovati budu tebe, pane, ale najprvé odpusť mě odpověděti těm, kteříž doma jsú.“ L9,62 Vece k němu Ježíš: „Nižádný ztahuje ruku svú na pluh a ohlédaje sě zpět, hotov jest království božiemu.“
X.
L10,1 Potom pak znamenal jest Ježíš[114]Ježíš] Dominus lat. i jiných sedmdesát dva a poslal jest je po dvú před tváří svú do každého města a miesta, kamž on bieše přijiští. L10,2 A vece jim: „Žeň zajisté mnohá, dělníkóv pak málo. Protož proste pána žni, ať pošle dělníky na žeň svú. L10,3 Jdětež, aj, já [b]označení sloupceposielám vás jakožto berany mezi vlky. L10,4 Neroďte nésti pytlíka ani tobolky ani obuvi a nižádného po cestě nepozdravujte. L10,5 Do kteréhož kolivěk domu vešli byšte, najprv řcete: Pokoj tomuto domu, L10,6 a ač tu byl by syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš. Pakli nic, k vám navrátí sě. L10,7 V tom pak domu bydlete jedúce a pijíce, což u nich jest, nebo hoden jest dělník mzdy své. Neroďte choditi z domu do domu. L10,8 A do kteréhož kolivěk města vešli byšte a přijali by vás, jezte, což přikládá sě vám, L10,9 a uzdravujte nemocné, kteříž v něm sú, a řcete jim: Přiblížilo se jest v vás královstvie božie. L10,10 Do kteréhož kolivěk města vešli byšte a nepřijali by vás, vycházejíce na širokostech jeho, řcete: L10,11 Také prach, kterýž přidržel sě jest nás z města vašeho, vytieráme na vás, však toto vězte, že přiblíží sě[115]přiblíží sě] appropinquavit lat., appropinquabit var. var. královstvie božie. L10,12 Pravím vám, že Sodomským v den ten odpustitedlnějie bude nežli tomu městu.“
L10,13 „Běda tobě, Korozaime, běda tobě, Betsaido! Nebo by v Tyru a v Sidoně učiněny byly moci, kteréž v vás učiněny sú, někdy v žíni a v popele sediece, káli by sě. L10,14 Ale však Tyru a Sidonu odpustitedlnějie bude v súdu nežli vám. L10,15 A ty, Kafarnaum, až k nebi povýšený, až k peklu pohřížíš sě. L10,16 Kto vás slyší, měť slyší, a ktož vámi vzhrdá, mnúť vzhrdá, a ktoť mnú vzhrdá, vzhrdáť tiem, kterýž mě poslal jest.“
L10,17 A navrátili sú sě pak sedmdesát dva s radostí řkúce: „Pane, také diábelstvie poddávají sě nám ve jménu tvém.“ L10,18 I vece jim: „Vidiech satana jakožto blesk s nebe padajícieho. L10,19 Aj, dal sem vám moc stúpati na hady a na štíry a na všicku moc nepřietele, a nic vám škoditi bude. L10,20 Ale však v tom neroďte radovati sě, že duchové poddávají se vám, radujte sě pak, že jména vaše psána sú v nebesiech.“
L10,21 V tu hodinu radoval sě jest v duchu svatém a řekl jest: „Vyznávám sě tobě, otče, pane nebe i země, jenž skryl si toto od múdrých a opatrných a zjevil si je maličkým.