vzkřiešenie, i otázali sú jeho L20,28 řkúce: „Mistře, Mojžieš napsal jest nám, když bratr něčí umřel by maje ženu a ten bez synóv byl by, aby pojal ji bratr jeho za ženu a vzbudil by siemě bratra svého. L20,29 Sedm pak bratróv bieše a první pojal jest ženu a umřel jest bez dětí. L20,30 A druhý pojal jest ji i ten umřel jest bez syna. L20,31 A třetí pojal jest ji, též i všech sedm, a neostavili sú sěmene a zemřeli sú. L20,32 Najposlé všech i žena umřela jest. L20,33 Protož u vzkřiešení čie z těch bude žena, nebo sedm mělo jest jich ji za ženu?“ L20,34 I vece jim Ježíš: „Synové světa tohoto pojímají se a vydávají sě k svatbám, L20,35 ale oni, kteříž hodni jměni budú v světě onom a u vzkřiešení z mrtvých, ani vydávati se budú, ani pojímati budú žen, L20,36 ani viece zemřieti moci budú, nebo spolurovni anjelóm sú a synové sú boží, když byli by synové vzkřiešenie. L20,37 Ale že vstali by mrtví, i Mojžieš ukazuje podlé kře, jakož praví pána boha Abrahamova a boha Izákova a boha Jákobova. L20,38 Buoh pak nenie mrtvých, ale živých, nebo všickni živi sú jemu.“ L20,39 Odpověděvše pak někteří z mistróv, řekli sú: „Mistře, dobře řekl si.“ L20,40 A viece nesmějiechu ničehož otázati jeho.

L20,41 Vece pak k nim: „Kterak pravie Krista synem Davidovým býti? L20,42 A on David die v Knize žalmóv: Řekl jest pán pánu mému: Sěď na pravici mé, L20,43 doniž nepoložím nepřátel tvých podnož noh tvých. L20,44 Protož David pánem jeho nazývá, a kterak syn jeho jest?“ L20,45 Slyšícieho pak všeho lidu, řekl jest učedlníkóm svým: L20,46 „Vystřiehajte se od mistróv, kteříž chtie choditi v školách a v rúše stkvostném a milují pozdravovánie na tržišti a prvnie stolice v sbořiech a prvnie seděnie na hodech, L20,47 kteříž sžerují domy vdovské, podobajíce dlúhú modlitbu, tiť vezmú potupenie většie.“

XXI.

L21,1 Vzezřev pak viděl jest, kteříž metáchu dary své do pokladnice, bohaté. L21,2 Uzřel jest pak některakú vdovu chudičkú, púštějíci dva měděná šarty, L21,3 a řekl jest: „Jistě pravím vám, že vdova tato chudá viece nežli všickni vpustila jest. L21,4 Nebo všickni tito ze zbývajícieho jim vpustili sú v dary božie, tato pak z toho, jenž nedostáváše sě jie, všecko živenie své, kteréž měla jest, vpustila jest.“

L21,5 A některým řkúcím o chrámu, že kamením dobrým a dary okrášlen byl by, řekl jest: L21,6 „Toto, což vidíte, přijdúť dnové, v nichžto nebude ostaven kámen na kameni, kterýž nebyl by zkažen.“ L21,7 Otázali sú pak jeho řkúce: „Přikazateli, kdy toto bude a které znamenie, když býti počalo by?“ L21,8 Jenž vece: „Vizte, abyšte nebyli svedeni, nebo mnozí přijdú ve jméno mé řkúce, že já sem a čas přiblíži se, protož neroďte jíti po nich. L21,9 Když pak viděli byšte boje a svády, neroďte strachovati se, neboť musí toto najprvé býti, ale neještě ihned konec.“

L21,10 Tehda vece jim: „Vstaneť lid proti lidu a královstvie proti království L21,11 a země hnutie veliká budú po miestech a morové a hladové a hrózy z nebe a znamenie veliká budú.“

L21,12 „Ale před těmito všemi uvrhúť na vás ruce svoji a puditi budú, vydávajíce do sboróv a stráží, táhnúce k králóm a vladařóm pro jméno mé. L21,13 Přihodíť se pak vám na svědečstvie. L21,14 Protož položte v srdcích vašich nerozmyšlovati se, kterak odpoviedali byšte, L21,15 neboť já dám vám usta a múdrost, jiežto nebudú moci odolati a odmlúvati všickni protivníci vaši. L21,16 Zrazováni budete pak od rodičóv a bratróv a příbuzných a přátel a smrtí zamútie vás. L21,17 A budete v nenávisti všem lidem pro jméno mé. L21,18 A vlas s hlavy vašie nezahyne. L21,19 V trpělivosti vašie vládnúti budete dušemi vašimi.“

L21,20 „Když pak uzřeli byšte obklíčen býti od zástupu