vyšla biechu, aby s ním byl. Pustil jest pak Ježíš jeho řka: L8,39 „Jdi do domu tvého a vypravuj, co učinil jest tobě bóh.“ A odšel jest po všem městě káže, co učinil bieše jemu Ježíš.
L8,40 Stalo se jest pak, když navrátil sě bieše Ježíš, přijal jest jeho zástup, nebo biechu všickni čekajíce jeho. L8,41 A aj, přišel jest muž, kterémuž jméno Jairus, a ten knieže sboru bieše, a padl jest k nohám Ježíšovým prose jeho, aby všel do domu jeho, L8,42 nebo dcera jediná bieše jemu jednak let dvanádcti, a ta umieráše. A přihodilo sě jest, když šel by, od zástupóv tištěn bieše. L8,43 A žena některaká bieše v toku krve od let dvanádcti, kteráž na lékaře vydala všicku podstatu svú, aniž od žádného možieše uzdravena býti, L8,44 ta přistúpila jest szadu a dotkla se jest podolka rúcha jeho a ihned stal jest tok krve jejie. L8,45 I vece Ježíš: „Kto jest, jenž mne dotekl sě jest?“ Zapierajících pak všech, řekl jest Petr, a kteříž s ním biechu: „Přikazateli, zástupové tě tisknú a trápie, a ty dieš: Kto mne dotekl se jest?“ L8,46 I vece Ježíš: „Dotekl se jest mne někto, nebo i já poznal sem moc ze mne vyjíti.“ L8,47 Vidúci pak žena, že netajilo se jest, třesúci se přišla jest a padla jest před nohy jeho, a pro kterú příčinu dotkla se bieše jeho, ukázala jest přede vším lidem, a kterak ihned uzdravena byla by. L8,48 A on vece jie: „Dcero, viera tvá tě zdrávu učinila jest, jdi v pokoji.“ L8,49 Ještě jeho mluvícieho, přišel jest některý ke kniežeti sboru řka jemu, že umřela jest dcera tvá, neroď truditi mistra. L8,50 Ježíš pak to uslyšev slovo, odpovědě otci dievky: „Neroď báti se, ale věř toliko a zdrávať bude.“ L8,51 A když přišel bieše do domu, nedopustil jest vjíti s sebú nižádnému, jediné Petrovi a Jakubovi a Janovi a otci a mateři děvečky. L8,52 Plakáchu pak všickni a kvieléchu jie. A on vece: „Neroďte plakati, neboť nenie mrtva děvečka, ale spíť.“ L8,53 A posmieváchu se jemu vědúce, že mrtva bieše. L8,54 On pak drže ruku její, volal jest řka: „Děvečko, vstaň!“ L8,55 A navrátil se jest duch její a vstala jest ihned. A kázal jest jie dáti jiesti. L8,56 A užasli sú sě rodičové její, kterýmž přikázal jest, aby nikomému nepravili, co stalo se bieše.
IX.
L9,1 Svolav pak Ježíš dvanádct apoštolóv, dal jest jim sílu a moc nade všemi diábelstvími, a aby neduhy uzdravovali. L9,2 A poslal jest je kázati královstvie božieho a uzdravovati nemocné. L9,3 I vece k nim: „Nic nebeřte na cestě: ani prutu, ani tobolky, ani chleba, ani peněz, ani dvú sukní mějte. L9,4 A do kteréhož kolivěk domu vešli byšte, tu ostaňte a odtud nevycházejte. L9,5 A kteříž kolivěk nepřijali by vás, vyndúce z města toho, také prach noh vašich vytřeste na svědečstvie na ně.“ L9,6 Vyšedše pak obcháziechu po hrádciech, kážíce a uzdravujíce všady.
L9,7 Uslyšal jest pak Herodes čtvrták všecko, co dějieše se od něho, i pochybováše, protože pravieše se L9,8 od některých, že Jan vstal z mrtvých, od některých pak, že Heliáš zjevil sě jest, od jiných pak, že prorok jeden z starých vstal jest. L9,9 I vece Herodes: „Jana já sťal sem Křstitele, kto jest pak tento, o němž já slyším takovéto?“ A hledáše viděti jeho.
L9,10 A navrátivše sě apoštolé, vypravili sú jemu, což kolivěk činili sú. A přijem je, odšel jest súkromě na miesto pusté, jenž jest betsaidské. L9,11 To když poznali biechu zástupové, následovali sú jeho a přijal jest je a mluvieše jim o království božiem. A ty, kteříž léčenie potřebováchu, uzdravováše. L9,12 Den pak nakloňovati se počal bieše, a přistúpivše dvanádct, řekli sú jemu: „Pusť zástupy, ať jdúce do hrádkóv a vsí, kteréž blízko sú, obrátie sě, aby nalezli pokrmy, nebo tuto na miestě pustém sme.“ L9,13 Vece pak k nim: „Vy dajte jim jiesti.“ A oni řekli sú: „Nenie nám viece nežli pět chlebóv a dvě rybě, leč snad my šli bychom a kúpili bychom na vešken tento zástup pokrmóv.“ L9,14 Bieše pak mužóv jakožto pět tisícóv. Vece pak k učedlníkóm svým: „Kažte jim siesti po hodováních a po
