sedieše uče. A biechu zákonníci sediece a zákona učitelové, kteříž přišli biechu z každého hrádku galilejského a Židovstva a Jeruzaléma, a moc páně bieše k uzdravování nemocných. L5,18 A aj, mužové, nesúce na loži člověka, jenž bieše dnú zlámaný, a hledáchu jeho vnésti a položiti před ním. L5,19 A nenalezše, kterú stranú jeho vnesli by pro zástup, vstúpili sú na střechu a skrze šindely spustili sú jeho s ložem v prostředek před Ježíše. L5,20 Jichžto vieru když uzřel jest Ježíš, řekl jest: „Člověče, odpúštějí se tobě hřiechové tvoji.“ L5,21 I počali sú mysliti mistři a zákonníci řkúce: „Kto jest tento, jenž mluví rúhanie? Kto móže odpustiti hřiechy, jediné sám bóh?“ L5,22 Když poznal jest pak Ježíš myšlenie jich, odpověděv řekl jest k nim: „Co myslíte zlé v srdcích vašich? L5,23 Co jest snáze řéci: Odpúštějí sě tobě hřiechové, čili řéci: Vstaň a choď? L5,24 Abyšte věděli pak, že syn člověka má moc na zemi odpúštěti hřiechy,“ vece dnú zlámanému: „Tobě pravím, vstaň, vezmi lože tvé a jdi do domu tvého.“ L5,25 A ihned povstav před nimi, vzal jest lože, na kterémž ležieše, a odšel jest do domu svého velebě boha. L5,26 A strach pochvátil jest všecky a velebiechu boha a naplněni sú bázní řkúce, že viděli sme divy dnes.
L5,27 A potom vyšel jest i uzřel jest Ježíš zjevného hřiešníka jménem Levi, sedícieho na mýtě, i vece jemu: „Následuj mě!“ L5,28 A opustiv všecko, vstav následoval jest jeho. L5,29 I učinil jest jemu hody veliké Levi v domu svém a bieše zástup veliký zjevných hřiešníkóv i jiných, s nimi sediece. L5,30 I reptáchu zákonníci a mistři jejich, řkúce k učedlníkóm jeho: „Proč s zjevníky a s hřiešníky jiete a piete?“ L5,31 A odpověděv Ježíš, vece k nim: „Nepotřebují, kteříž zdraví sú, lékaře, ale kteříž zle mají sě. L5,32 Nepřišel sem volati spravedlivých, ale hřiešných ku pokání.“
L5,33 A oni řekli sú k němu: „Proč učedlníci Janovi postie sě často a prosbu činie, též i zákonníci, tvoji pak jedie a pijí?“ L5,34 Kterýmž on vece: „Zdali móžete synóm ženichovým, když s nimi jest ženich, kázati postiti se? L5,35 Přijdúť pak dnové, když odjat byl by od nich ženich, tehda postiti sě budú v těch dnech.“ L5,36 Povědě pak i podobenstvie k nim, že žádný záplaty od rúcha nového nevpúštie v rúcho vetché, jinak i nové zděruje, a vetchému nepříslušie záplata od nového. L5,37 A žádný nevpúštie vína nového do lahvic vetchých, jinak zlámá víno nové lahvice a samo vylé sě a lahvice zahynú. L5,38 Ale víno nové do lahvic nových puštěno má býti a oboje zachováno bude. L5,39 A nižádný pije vetché, ihned chce nového, nebo řieká: Vetché lepšie jest.
VI.
L6,1 Stalo sě jest pak v svátek druhý, najprvé když jdieše přes osenie, trháchu učedlníci jeho klasy a jediechu vymínajíce rukama. L6,2 Někteří pak z zákonníkóv vecechu jim: „Co činíte, jenž neslušie v svátky?“ L6,3 A odpověděv Ježíš k nim, vece: „Ani toho čtli ste, co učinil jest David, když lačněl jest on, i kteříž s ním biechu? L6,4 Kterak všel jest do domu božieho a chleby posvátné vzal jest a jedl jest a dal jest těm, kteříž s ním biechu, kterýchžto neslušieše jiesti, jediné samým toliko kněžím?“ L6,5 I vece jim, že pán jest syn člověka také svátku.
L6,6 Stalo sě jest pak v jiný svátek, když všel bieše do sboru a učil by, a bieše tu člověk a ruka jeho pravá bieše suchá. L6,7 Zachováváchu pak mistři a zákonníci, ač v svátek uzdravoval by, aby nalezli, odkud obžalovali by jeho. L6,8 Ale on vědieše myšlenie jich i vece člověku, kterýž mějieše ruku suchú: „Vstaň a stój v prostředce!“ A vstal stál jest. L6,9 Vece pak k nim Ježíš: „Tieži vás, slušie li v svátky dobře činiti, čili zle, duši spasenu
