L2,47 Diviechu sě pak všickni, kteříž jeho slyšiechu, nad opatrností a odpovědmi jeho. L2,48 A vidúce divili sú sě. I vece máti jeho k němu: „Synu, co učinil si nám tak? Aj, já a otec tvój bolestiece hledali sme tebe.“ L2,49 I vece k nim: „Což jest, že hledali ste mne? Nevěděli ste, že v těch, kteréž otcě mého sú, musím já býti?“ L2,50 A oni neurozuměli sú slovu, kteréž mluvil jest k nim. L2,51 A sstúpil jest s nimi a přišel jest do Nazareta a bieše poddán jim. A máti jeho zachováváše všecka slova tato, snášejíci v srdci svém. L2,52 A Ježíš prospieváše věkem a múdrostí a milostí u boha i lidí.
III.
L3,1 Léta patnádctého ciesařstvie Tiberia ciesaře, vládnúcieho pontského Piláta Židovstvem, čtvrtáka pak galilejského Herodesa, Filipa pak bratra jeho čtvrtáka Ithuree a trakonidské vlasti a Lisamy trakonidského a abilimského čtvrtáka, L3,2 pod kniežaty kněžskými Annášem a Kaifášem, stalo sě jest slovo páně na Jana, Zachariášova syna, na púšti. L3,3 A přišel jest do všie krajiny jordánské, káže křest pokánie na odpuštěnie hřiechóv, L3,4 jakož psáno jest v knize řečí Izaiáše proroka: Hlas volajícieho na púšti: Připravujte cestu páně, pravé čiňte stezky jeho! L3,5 Každý údol naplněn bude a každá hora a pahorek ponížen bude a budú křivé v pravé a ostré v cesty hladké L3,6 a uzří všeliké tělo spasenie boha našeho.
L3,7 Vece pak k zástupóm, kteříž vycháziechu, aby křstěni byli od něho: „Ksencové vřětenničí, kto ukázal jest vám utiekati od přijištieho hněvu? L3,8 Protož čiňte ovoce hodné pokánie a nepočínajte řéci: Otcě máme Abrahama. Nebo pravím vám, že mocen jest buoh z kamenie tohoto vzbuditi syny Abrahamovy. L3,9 Nebo již sekyra k kořeni stromu přiložena jest. Protož všeliký strom, nečině ovoce dobrého, vyřezán bude a v oheň puštěn.“ L3,10 I otázachu jeho zástupové řkúce: „Což pak činiti budeme?“ L3,11 Odpověděv pak vece jim: „Kto má dvě sukni, daj jednu nemajíciemu, a ktož má pokrmy, též učiň.“ L3,12 Přišli sú pak i zjevní hřiešníci, aby křstěni byli, a řekli sú k němu: „Mistře, co učiníme?“ L3,13 A on vece k nim: „Nic viece, jediné což ustaveno jest vám, učiňte.“ L3,14 Otázachu pak jeho i rytieři řkúce: „Co učiníme my?“ I vece jim: „Nižádného nepotlačujte ani utištěnie učiňte, ale dosti mějte na žoldech vašich.“ L3,15 Domnievajícieho sě pak lidu, myslícím všem v srdcích svých o Janovi, aby snad nebyl on Kristus, L3,16 odpověděl jest Jan řka všem: „Já zajisté vodú křstím vás, přijdeť pak silnější mne po mně, jehož nejsem hoden rozvázati řeménka obuvi jeho. Ten vás křstíti bude v duchu svatém a ohni, L3,17 jehožto věječka v ruce jeho, a učistí mlatebnici svú a shromaždí pšenici do stodoly své, plevy pak spálí ohněm neuhasitedlným.“ L3,18 Mnohé zajisté i jiné napomínaje zvěstováše lidu.
L3,19 Herodes pak čtvrták, když tresktán bieše od něho o Herodiadě, ženě bratra jeho, a o všech zlých, kteréž činil jest Herodes, L3,20 přidal jest i toto nade všecko, zavřel jest Jana v žaláři.
L3,21 Stalo sě jest pak, když křstieše sě vešken lid, i Ježíše křtěného a modlícieho sě, otevřěno jest nebe L3,22 a sstúpil jest duch svatý v tělestné osobě jakožto holubice na něho a hlas stal se jest z nebe: „Ty jsi syn mój milý, v tobě zalíbil sem mně.“ L3,23 A on Ježíš bieše počínaje jakožto let třidceti a domnieván bieše synem Jozefovým, jenž byl jest Heli, jenž byl jest Matatuov, L3,24 jenž byl jest Levin, jenž byl jest Melchi, jenž byl jest Jamne, jenž byl jest Jozefóv, L3,25 jenž byl jest Matatiášóv, jenž byl jest Amosóv, jenž byl jest Naum, jenž byl jest Heli, jenž byl jest Nagge, L3,26 jenž byl jest Mathatóv, jenž byl jest Mathatiášóv, jenž byl jest Semei, jenž byl jest Jozefóv, jenž byl jest Judóv, L3,27 jenž byl jest Johannóv, jenž byl jest Resuov, jenž byl jest Zorobabelóv, jenž byl jest Salatielóv, jenž byl jest Nerióv, L3,28 jenž byl jest Melchi, jenž byl jest Abdi, jenž byl jest Chosanóv, jenž byl jest Helmadanóv, jenž byl jest
