boha. A všecka obec, když uzřela jest, dala jest chválu bohu.

XIX.

L19,1 A vyšed Ježíš, přecházieše Jericho. L19,2 A aj, muž jménem Zacheus, a ten bieše knieže zjevných hřiešníkóv a on bohatý L19,3 a hledáše viděti Ježíše, kto byl by, a nemožieše pro zástup, nebo postavú maličký bieše. L19,4 A předběh vstúpil jest na strom jalového fíku, aby viděl jeho, nebo tudy mějieše jíti. L19,5 A když přišel bieše k miestu, vzhléd Ježíš uzřel jest jeho a řekl jest jemu: „Zachee, pospiechaje sstup, nebo dnes v domu tvém musím býti.“ L19,6 A pospiechaje sstúpil jest a přijal jest jeho raduje sě. L19,7 A když viděli biechu všickni, reptáchu, že k člověku hřiešnému obrátil by se. L19,8 Stoje pak Zacheus, vece ku pánu: „Aj, polovici dobrého mého, pane, dávám chudým. A ač co koho oklamal sem, navracuji čtvero.“ L19,9 Vece Ježíš k němu: „Nebo dnes spasenie tomuto domu učiněno jest, protože i on syn byl by Abrahamóv. L19,10 Nebo přišel jest syn člověka hledati a spasiti, což zahynulo bieše.“

L19,11 Toto jich slyšících, přidav pověděl jest příslovie, protože bieše blízko Jeruzaléma a domnievali by se, že ihned královstvie božie zjevilo by sě. L19,12 Protož řekl jest: „Člověk některaký šlechtic odšel jest do krajiny daleké přijieti sobě královstvie a navrátiti se. L19,13 Zavolav pak desieti slúh svých, dal jest jim desět hřiven a řekl jest k nim: Kupčetež, doniž nepřijdu. L19,14 Měščené pak jeho nenávidiechu jeho a poslali sú poselstvie po něm řkúce: Nechceme kralovati tohoto nad námi. L19,15 A stalo se jest, když navrátil se bieše přijem královstvie, kázal jest zavolati slúh, kterýmž dal bieše penieze, aby zvěděl, co jeden každý vykupčil by. L19,16 Přišel jest pak první řka: Pane, hřivna tvá desět hřiven dobyla jest. L19,17 I vece jemu: Méhodiek, sluho dobrý, že v maličku byl jsi věrný, budeš moc maje nad desieti městy. L19,18 A druhý přišel jest řka: Pane, hřivna tvá učinila jest pět hřiven. L19,19 A tomu vece: A ty budeš nad pěti městy. L19,20 A třetí přišel jest řka: Pane, aj, hřivna tvá, kterúž měl sem položenú v potnici, L19,21 nebo bál sem se tebe, že člověk ukrutný jsi, béřeš, čehož nepoložil si, a žneš, kdež nesěl si. L19,22 Vece jemu: Z úst tvých tě súdím, sluho zlosynu! Věděl si, že já člověk ukrutný sem, bera, čehož nepoložil sem, a žna, čehož nesěl sem, L19,23 a proč nedal si peněz mých k stolu, a já přijda s lichvami zajisté požádal bych jich? L19,24 A přístojícím řekl jest: Otejměte od něho hřivnu a dajte tomu, kterýž desět hřiven má. L19,25 I řekli sú jemu: Pane, desět hřiven má. L19,26 Pravím pak vám, že každému majíciemu dáno bude a rozhojnie se. A od toho pak, kterýž nemá, i což má, odjato bude od něho. L19,27 Ale však nepřátely mé, ty, kteříž nechtěli sú mne kralovati nad sebú, přiveďte sem a zbíte přede mnú.“ L19,28 A toto řek, předcházieše, vstupuje do Jeruzaléma.

L19,29 A stalo se jest, když přibližováše se Ježíš k Bethfage a Betaní, k hoře, jenž slove Olivová, poslal jest dva učedlníky svá L19,30 řka: „Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, do kteréhož vejdúce, naleznete oslátko od oslice přivázané, na kterémž nikda nižádný lidí neseděl jest. Rozvěžtež je a přiveďte. L19,31 A ač kto vás otázal by, proč rozvazujete, takto diete jemu: Nebo pán potřeby jeho žádá.“ L19,32 A odešli sú pak, kteříž posláni biechu, a nalezli sú, jakož řekl jest jim, stojície oslátko. L19,33 Rozvazujícím pak jim oslátko, řekli sú páni jeho k nim: „Co rozvazujete oslátko?“ L19,34 A oni řekli sú: „Nebo pán jeho potřebie má.“ L19,35 I přivedli sú je k Ježíšovi. A mecíce rúcha svá na oslátko, vsadili sú Ježíše. L19,36 Jdúcieho pak jeho, podstělováchu rúcha svá na cestu. L19,37 A když již přibližováše sě k sstupování hory Olivové, počali sú všickni zástupové sstupujícíchsstupujících]