tepúce jeho. L22,64 A zakryli sú jeho a tepiechu tvář jeho a otazovali sú jeho řkúce: „Prorokuj nám, Kriste, kto jest, jenž tě udeřil jest?“ L22,65 A mnohé jiné rúhajíce sě praviechu na něho.
L22,66 A když učiněn jest den, sešli sú sě starší lidu a kniežata kněžská a mistři a přivedli sú jeho do rady své řkúce: „Jsi li ty Kristus, pověz nám.“ L22,67 I vece jim: „Ač vám poviem, neuvěříte mně. L22,68 Ač pak otieži, neodpoviete mně ani pustíte. L22,69 Z tohotoť pak bude syn člověka sedě na pravici moci božie.“ L22,70 Vecechu pak všickni: „Tehda ty si syn boží?“ Jenž vece: „Vy pravíte, nebo já sem.“ L22,71 A oni vecechu: „Co ještě žádáme svědečstvie? Nebo sami slyšeli sme z úst jeho.“
XXIII.
L23,1 A vstav všecko množstvie jich, vedli sú jeho ku Pilátovi. L23,2 Počeli sú pak jeho obžalovávati řkúce: „Tohoto nalezli sme převracujícieho lid náš a bránícieho dani dávati ciesařovi a pravícieho sě Krista krále býti.“ L23,3 Pilát pak otázal jest jeho řka: „Ty li si král židovský?“ A on odpověděv, vece: „Ty dieš.“ L23,4 Vece pak Pilát ke kniežatóm kněžským a zástupóm: „Nic nenalézám viny na tomto člověku.“ L23,5 A oni rozmáháchu se řkúce: „Pohnul jest lidem, uče po všem Židovstvě, počev od Galilee až sěm.“ L23,6 Pilát pak uslyšev Galilei, otázal jest, zda člověk galilejský byl by. L23,7 A když poznal jest, že z Herodovy moci byl by, poslal jest jeho k Herodovi, nebo i on v Jeruzalémě bieše těch dní.
L23,8 Herodes pak uzřev Ježíše, radoval se jest velmi, nebo bieše z mnohého času žádaje viděti jeho, protože slyšel by mnohé o něm, a nadějieše sě znamenie některého viděti od něho státi sě. L23,9 Otazováše pak jeho mnohými řečmi, a on nic neodpověděl jest. L23,10 Stojiechu pak kniežata kněžská a mistři, ustavičně žalujíce na něho. L23,11 Vzhrdal jest pak jím Herodes s zástupem svým a posmieval sě jest oblečenému v rúcho bielé a poslal jest jeho ku Pilátovi. L23,12 A učiněni sú přietelé Herodes a Pilát v tom dni, nebo před tiem nepřietelé biechu vespolek.
L23,13 Pilát pak svolav kniežata kněžská a mudrce obce, L23,14 řekl jest k nim: „Dali ste mi tohoto člověka, jakožto převracujícieho lid, a aj, já před vámi otazuje, nižádné viny nenalezl sem na člověku tomto z toho, v čemž jeho viníte. L23,15 Nebo ani Herodes, nebo odeslal jest jeho k nám, a aj, nic hodného smrti nestalo se jest jemu. L23,16 Protož potresktaného jeho pustím.“ L23,17 Potřebie pak mějieše pustiti jim přes den sváteční jednoho. L23,18 Křikl jest pak vešken zástup spolu řka: „Vezmi tohoto a pusť nám Barrabáše,“ L23,19 kterýž bieše pro svádu některakú učiněnú v městě a vraždu puštěn do žaláře. L23,20 Opět pak Pilát mluvil jest k nim, chtě pustiti Ježíše. L23,21 Oni pak voláchu řkúce: „Ukřižuj, ukřižuj jeho!“ L23,22 On pak třetie vece k nim: „Co však zlého učinil jest tento? Nižádné viny smrti nenalézám na něm. Protož potreskci jeho a pustím.“ L23,23 A oni nastojiechu hlasy viece žádajíce, aby ukřižován byl, a rozmáháchu se hlasové jich.
L23,24 A Pilát přisúdil jest býti prosbu jich. L23,25 Pustil jest pak jim toho, kterýž pro vraždu a svádu puštěn bieše do žaláře, kteréhož prosiechu, ale Ježíše dal jest vóli jich. L23,26 A když vediechu jeho, pochopili sú Šimona některakého Cyrenejského, přicházejícieho ze vsi, a vzložili sú na něho kříž nésti po Ježíšovi. L23,27 Následováše pak jeho zástup veliký lidí a žen, kteréž plakáchu a kvieléchu jeho. L23,28 Obrátiv se pak k nim Ježíš, vece: „Dcery jeruzalémské, neroďte plakati na mě, ale na vás na samy plačte a na syny vaše. L23,29 Neboť aj, přijdú dnové, v kterýchž dějí: Blažené neplodné a břicha, kteráž nerodila sú, a prsi, kteréž nekrmily sú! L23,30 Tehda počnú horám řéci: Padněte na nás, a pahorkóm: Přikrýte nás! L23,31 Nebo když na zeleném dřevě toto činie, na suchém co bude?“ L23,32 Vedena biešta pak i jiná dva zlosyny s ním, abyšta zabita
