neodpovie sě všeho, čímž vládne, nemóž mój býti učedlník. L14,34 Dobrá jest suol. Ač pak suol zmizela by, v čem solena bude? L14,35 Ani na zemi, ani do hnisu užitečná jest, ale ven vyvržena bude. Ktož pak uši má k slyšení, slyš.“
XV.
L15,1 Biechu pak přibližujíce se jemu zjevníci a hřiešníci, aby slyšeli jeho. L15,2 I reptáchu zákonníci a mistři řkúce, že tento hřiešníky přijímá a jie s nimi. L15,3 I vece k nim příslovie toto řka: L15,4 „Který z vás člověk, jenž má sto ovec, a ač ztratil by jednu z nich, však nechává devadesáti devieti na púšti a jde k té, kteráž zahynula bieše, doniž nenalezl by jie? L15,5 A když nalezl by ji, vzklada na ramena svá raduje sě. L15,6 A přijda domóv, svolává přátely a súsedy řka jim: Spolu radujte se mně, nebo nalezl sem ovci, kterúž biech ztratil. L15,7 Pravím vám, že tak radost bude v nebi nad jedniem hřiešníkem pokánie činícím nežli nad devadesáti devieti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokánie.“
L15,8 „Anebo která žena, mající peněz desět, a ač ztratila by peniez jeden, však rožéhá světidlnici a vyvrátí dóm a hledá pilně, doniž nenalezla by? L15,9 A když nalezla by, svolává přietelnice a súsědy řkúci: Spoluradujte se mně, nebo nalezla sem peniez, kterýž ztratila biech. L15,10 Takť, pravím vám, radost bude anjelóm božím nad jedniem hřiešníkem pokánie činícím.“
L15,11 Vece pak: „Člověk jeden měl jest dva syny. L15,12 A řekl jest mladší z nich otci: Otče, daj mi stranu, kteráž mně příslušie, statku. A rozdělil jest jim statek. L15,13 A ne po mnohých dnech shromaždiv všecko mladší syn, na pút šel jest do krajiny daleké a tam rozptýlel jest statek svój, živ jsa smilně. L15,14 A když strávil bieše všecko, stal se jest hlad mocný v krajině té a on počal jest potřeben býti. L15,15 A odšel jest a přídržel se jest jednoho měštěnína krajiny té. A poslal jest jeho do vsi své, aby pásl vepře. L15,16 A žádáše naplniti břicho své mlátem, kteréž vepřové jediechu, a žádný jemu nedáváše. L15,17 On pak v sobě obrátiv sě, řekl jest: Co námezdníkóv v domu otcě mého hojnost mají chlebóv, já pak tuto hladem hynu! L15,18 Vstanu a pójdu k otci mému a diem jemu: Otče, shřešil sem v nebe a před tebú L15,19 a již nejsem hoden slúti syn tvój, učiň mě jakožto jednoho z námezdníkóv tvých. L15,20 A vstav přicházel jest k otci svému. A když ještě daleko bieše, uzřel jest jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh padl jest na šíji jeho i políbil jest jeho. L15,21 I vece jemu syn: Otče, shřešil sem v nebe a před tebú a již nejsem hoden slúti syn tvój. L15,22 Vece pak otec k sluhám svým: Brzo přineste rúcho prvnie a oblecte jeho a dajte prsten na ruku jeho a obuv na nohy jeho L15,23 a přiveďte telce tučného a zabíte a jezme a hodujme, L15,24 nebo tento syn mój mrtev bieše, a ožil jest, zahynul bieše, a nalezen jest. A počeli sú všickni hodovati. L15,25 Bieše pak syn jeho starší na rolí. A když přicházieše a přibližováše sě domovi, uslyšel jest piesen a zástup. L15,26 Zavolal jest jednoho z sluh a otázal jest, co toto bylo by. L15,27 A ten vece jemu: Bratr tvój přišel jest a zabil jest jemu otec tvój telce tučného, že zdravého jeho přijal jest. L15,28 Rozhněval se jest pak a nechtěl jest vjíti. Protož otec jeho vyšed, počal jest prositi jeho. L15,29 A on odpověděv, vece otci svému: Aj, toliko let slúžím tobě a nikda přikázanie tvého nepominul sem, a nikda nedal si mi kozelce, abych s přátely mými hodoval. L15,30 Ale když syn tvój tento, kterýž strávil jest statek svój s nevěstkami, přišel jest, zabil si jemu telce tučného. L15,31 A on vece jemu: Synu, ty vždycky se mnú jsi a všecko mé tvé jest. L15,32 Hodovati pak a radovati se musilo se jest, nebo bratr tvój tento umřel bieše, a ožil jest, zahynul bieše, a nalezen jest.“
XVI.
L16,1 Vece pak k učedlníkóm svým: „Člověk jeden bieše bohatý, jenž mějieše vladaře, a ten osočen jest u něho, jakožto rozptyloval by dobré jeho.