apoštolové pánu: „Přispoř nám viery.“ L17,6 Vece pak pán: „Ač měli byšte vieru jakožto zrno horčičné, diete tomuto stromu jahody mořské: Vykořeň se a přesaď se do moře, a poslúchatiť bude vás. L17,7 Kto pak z vás maje sluhu ořícieho nebo voly pasúcieho, kterémuž vrátíciemu se od pluhu, řekl by jemu ihned: Jdi a sěď, L17,8 a neřekl by jemu: Připrav, ať večeřiem, a opaš sě a služ mně, doniž jedl bych a pil bych, a potom ty jiesti a píti budeš? L17,9 Zdali milost má k sluze tomu, že učinil jest, což jemu přikázal bieše? L17,10 Nemním. Též i vy, když učinili byšte všecko, což přikázáno jest vám, řcete: Sluhy neužitečné sme, což měli sme učiniti, učinili sme.“
L17,11 A stalo se jest, když šel by Ježíš do Jeruzaléma, jdieše skrze prostředek Samarie a Galilee. L17,12 A když vcházieše do některakého hrádku, postřete jeho desět mužóv malomocných, kteříž stáli sú zdaleka L17,13 a zdvihli sú hlas svój řkúce: „Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi!“ L17,14 Kteréž když uzřel jest, řekl jest: „Jděte a ukažte sě kněžím.“ A stalo se jest, když jdiechu, očištěni sú. L17,15 Jeden pak z nich, když uzřel jest, že očištěn jest, navrátil se jest, s velikým hlasem velebě boha, L17,16 a padl jest před nohy jeho dieky čině. A ten bieše Samarský. L17,17 Odpověděv pak Ježíš, vece: „Však desět očištěných jsú. A devět kde jsú? L17,18 Nenie nalezen, jenž navrátil by se a dal by slávu bohu, jediné tento cizozemec.“ L17,19 I vece jemu: „Vstaň, jdi, nebo viera tvá tě zdráva učinila jest.“
L17,20 Otázán jsa pak od zákonníkóv, kdy přicházie královstvie božie, odpověděl jest jim a řekl jest: „Nepřicházieť královstvie božie z zachovávaním L17,21 anižť dějí: Aj, tuto, nebo: Aj, tamto, nebo aj, královstvie božie mezi vámi jest.“ L17,22 A vece k učedlníkóm svým: „Přijdúť dnové, když žádati budete viděti jednoho dne syna člověka, a neuzříte. L17,23 A dějíť vám: Aj, tuto, aj, tamto, neroďte jíti ani následujte, L17,24 nebo jakožto blesk, blýskaje sě z podnebie, v to, což pod nebem jest, blyštie sě, takť bude syn člověka v den svój. L17,25 Najprvé pak on musí mnoho trpěti a zavržen býti od pokolenie tohoto. L17,26 A jakož stalo se jest ve dnech Noe, takť bude i ve dnech syna člověka: L17,27 Jediechu a pijiechu, ženy pojímáchu a dáváchu k svatbám až do dne, kteréhož všel jest Noe do korábu, a přišla jest potopa a zatratila jest všecky. L17,28 Též jakožto stalo se jest ve dnech Lotových: Jediechu a pijiechu, kupováchu a prodáváchu, štiepiechu a staviechu, L17,29 kteréhož pak dne vyšel jest Lot z Sodomy, dštil jest ohněm a sirú z nebe a všecky zatratil jest. L17,30 Podlé tohotoť bude, kteréhož dne syn člověka zjeven bude. L17,31 V tom dni, ktož bude na střeše a osudie jeho v domu, nesstupuj bráti jich, a ktož na rolí, též nenavracuj se zpět. L17,32 Pamětlivi buďte ženy Lotovy. L17,33 Ktož kolivěk hledal by duši svú spasenu učiniti, ztratíť ji. A ktož kolivěk ztratil by ji, obživí ji. L17,34 Pravím vám, v tu noc budeta dva na loži jednom, jeden přijat bude a druhý ostaven bude. L17,35 Dvě budeta melíce v jednotu, jedna přijata bude a druhá ostavena bude, dva na rolí, jeden přijat bude a druhý ostaven bude.“ L17,36 Odpověděvše vecechu jemu: „Kde, pane?“ L17,37 Jenž vece jim: „Kdež kolivěk bylo by tělo, tuť shromaždie se i orlice.“
XVIII.
L18,1 Povědě pak i příslovie k nim, že musí vždycky modliti se a nepřestávati, L18,2 řka: „Súdce některaký bieše v některakém městě, kterýž boha nebojieše se a lidí nestydieše se. L18,3 Vdova pak některaká bieše v městě tom a přicházieše k němu řkúci: Pomsti mne nad protivníkem mým! L18,4 A nechtějieše za mnohý čas. Potom pak řekl jest v sobě: A ač boha nebojím se ani lidí stydím, L18,5 však že těžka jest mně tato vdova, pomstím jie, aby v najposledniem přijdúci nenutkala mne.“ L18,6 Vece pak pán: „Slyšte, co súdce nepravosti praví. L18,7 Buoh pak
