Heliáš, jediné v Sareptě Sidonských k ženě vdově. L4,27 A mnozí malomocní biechu v Izraheli pod Helizeem prorokem, a žádný z nich očištěn nenie, jediné Naaman syrský.“ L4,28 A naplněni sú všickni v sboru hněvem toto slyšiece. L4,29 A vstali sú a vyvrhli sú jeho z města a vedli sú jeho až na vrch hory, na kteréž město jich bieše ustaveno, aby sstrčili jeho, L4,30 on pak jda skrze prostředek jich, jdieše.
L4,31 A sstúpil jest do Kafarnaum, města galilejského, a tu učieše je v soboty. L4,32 A diviechu sě v učení jeho, nebo v moci bieše řeč jeho. L4,33 A v sboru bieše člověk, maje diábelstvie nečisté, a křičel jest hlasem velikým L4,34 řka: „Nechaj, co nám a tobě, Ježíši Nazaretský? Přišel si zatratiti nás? Viem tě, že byl by svatý boží.“ L4,35 A káral jest jeho Ježíš řka: „Oněměj a vyndi od něho!“ A když povrhlo bieše jeho diábelstvie v prostředek, odešlo jest od něho a nic jemu neuškodilo jest. L4,36 A stal sě jest strach ve všech a mluviechu ve spolek řkúce: „Které jest slovo toto, že v moci a v síle přikazuje nečistým duchóm, a vycházejí?“ L4,37 A rozhlašováše sě pověst o něm do všelikého miesta a krajiny.
L4,38 Vstav pak Ježíš [z ]text doplněný editorem[36]z] de lat.zboru, všel jest do domu Šimonova. Svěst pak Šimonova držěna bieše velikú zimnicí. A prosili sú jeho za ni. L4,39 A stoje nad ní, přikázal jest zimnici a pustila jest jí. A ihned vstavši, přisluhováše jim. L4,40 Když pak slunce zapadlo bieše, všickni, kteříž mějiechu nemocné rozličnými neduhy, vedechu je k němu. A on všem ruce vzkládaje, uzdravováše je. L4,41 Vycháziechu pak diábelstvie od mnohých volajície a řkúcie, že ty jsi syn boží. A káraje nenecháváše jich mluviti, nebo vědiechu jeho býti Krista.
L4,42 Učiněného pak dne, vyšed jide na pusté miesto a zástupové hledáchu jeho. A přišli sú až k němu a držiechu jeho, aby neodcházel od nich. L4,43 Jimž on vece, že i jiným městóm musím zvěstovati královstvie božie, nebo proto poslán sem. L4,44 A bieše káže v sbořiech galilejských.
V.
L5,1 Stalo sě jest pak, když zástupové valéchu sě na něho, aby slyšeli slovo božie, a on stáše podlé jezera Genezaretského. L5,2 I uzřel jest dvě lodí stojící podlé jezera, rybáři pak sstúpili biechu a práchu sieti. L5,3 Vstúpiv pak na jednu lodí, kteráž bieše Šimonova, prosieše jeho, aby od země odvedl maličko. A sedě v lodíčce, učieše zástupy.
L5,4 Když pak přestal bieše mluviti, řekl jest k Šimonovi: „Vez na hlubokost a rozestřete sieti vaše k lovení.“ L5,5 A odpověděv Šimon, vece jemu: „Přes celú noc pracujíce, nic nepopadli sme, v slovu pak tvém rozestru sieti.“ L5,6 A když to učinili biechu, zavřeli sú množstvie ryb hojné, rozděrováše sě pak siet jejich. L5,7 I pokynuli sú tovařišóm, kteříž biechu na jiné lodí, aby přišli a pomohli by jim. A přišli sú a naplnili jsú obě lodíčce, tak že jednak potopováchu sě. L5,8 To když viděl bieše Šimon Petr, padl jest k kolenoma Ježíšovi řka: „Vyndi ode mne, nebo člověk hřiešný jsem, pane,“ L5,9 nebo strach obklíčil bieše jeho i všeckny, kteříž s ním biechu, v lovení ryb, kteréž polapili biechu, L5,10 též pak Jakuba i Jana, syny Zebedeovy, kteříž biechu tovařišie Šimonovi. […]text doplněný editorem[39]…] Et ait ad Simonem lat. (homoiot.) Ježíš: „Neroď báti sě, z tohoto již budeš lidi lově.“ L5,11 A přivezše k zemi lodie, opustivše všecko, následovali sú jeho.
L5,12 A stalo sě jest, když bieše v jednom městě, a aj, muž plný malomocenstvie, a uzřev Ježíše a pad na tvář svú, prosieše jeho řka: „Pane, ač chceš, móžeš mě očistiti.“ L5,13 A ztieh ruku Ježíš, dotekl sě jest jeho řka: „Chci, čist buď!“ A ihned malomocenstvie odstúpilo jest od něho. L5,14 A přikázal jest jemu, aby nižádnému nepravil, ale: „Jdi a ukaž sě knězi a obětuj za očištěnie tvé, jakož přikázal jest Mojžieš na svědečstvie jim.“ L5,15 Procházieše pak viece řeč o něm. A scháziechu sě zástupové mnozí, aby slyšeli a uzdraveni byli by od nemocí svých. L5,16 On pak odcházieše na púšt a modléše sě.
L5,17 A stalo sě jest v jednom dnóv, a on sedieše
