kolikrát chtěl sem shromažditi syny tvé jakožto pták hniezdo své pod peřie, a nechtěl si! L13,35 Aj, opuštěn bude vám dóm váš pustý. Pravím pak vám, že neuzříte mne, doniž nepřišlo by, když diete: Požehnaný, jenž přišel jest ve jméno páně.“
XIIII.
L14,1 Stalo sě jest, když všel bieše do domu jednoho kniežete zákonníkóv v svátek jiesti chléb, a oni zachováváchu jeho. L14,2 A aj, člověk některaký vodnotelný bieše před ním. L14,3 A odpověděv Ježíš, řekl jest k zákona dospělcóm a zákonníkóm řka: „Slušie li v svátek uzdravovati?“ L14,4 A oni mlčeli sú. On pak pochopeného uzdravil jest jeho a pustil jest. L14,5 A odpověděv k nim řekl jest: „Čí z vás osel anebo vól do studnice vpadl by, a ne ihned vytáhli by jeho dne svátečnieho?“ L14,6 A nemožiechu k tomu odpověděti jemu.
L14,7 Povědě pak ku pozvaným příslovie, šetře, kterak prvnie seděnie vybierali by, řka k nim: L14,8 „Když pozván byl by na svatbu, nesedaj na prvniem miestě, aby snad poctivější tebe byl by pozván od něho, L14,9 a přijda ten, kterýž tebe i jeho pozval jest, řekl by tobě: Daj tomuto miesto, a tehda počal by s pýřením poslednie miesto držeti. L14,10 Ale když pozván byl by na svatbu, jdi a sěď na posledniem miestě; aby když přišel by, kterýž tebe pozval jest, řekl by tobě: Přieteli, vstup výš. Tehda bude tobě sláva před spolusedícími. L14,11 Nebo každý, kterýž sebe povyšuje, ponížen bude, a kterýž sebe ponižuje, povýšen bude.“
L14,12 Vece pak i tomu, kterýž jeho pozval bieše: „Když činíš oběd nebo večeři, neroď zavolávati přátel tvých ani příbuzných ani súsědóv ani bohatých, aby snad i oni zase neotezvali tebe, a tobě stala by sě odplata. L14,13 Ale když činíš hody, zavolaj chudých, mdlých, klécavých, slepých. L14,14 A blažený budeš, neboť nemají odkud odplatiti tobě, neboť odplaceno bude tobě u vzkřiešení spravedlivých.“
L14,15 To když uslyšal bieše jeden z spolusedících, řekl jest jemu: „Blažený, kterýž jiesti bude chléb v království božiem.“ L14,16 A on vece jemu: „Člověk jeden učinil jest večeři velikú a zavolal jest mnohých. L14,17 A poslal jest sluhu svého v hodinu večeře řéci pozvaným, aby přišli, nebo již připraveno jest všecko. L14,18 A počali sú spolu všickni vymlúvati se. První řekl jest: Ves kúpil sem a potřebie mám vyjíti a viděti ji, prosím tebe, měj mě výmluvna. L14,19 Druhý řekl jest: Spřežení volóv kúpil sem pět a jdu zkušovat jich, prosím tebe, měj mě výmluvna. L14,20 A jiný řekl jest: Ženu pojal sem, a protož nemohu přijíti. L14,21 A navrátiv se sluha, zvěstoval jest toto pánu svému. Tehda rozhněvav sě otec čelední, řekl jest sluze svému: Vyňdi brzo na širokosti a ulice města a chudé a mdlé, slepé a klécavé uveď sěm. L14,22 I vece sluha: Pane, stalo se jest, jakož přikázal si, a ještěť miesto jest. L14,23 I vece pán sluze: Vyndi na cesty a ploty a připuď vjíti, aby naplněn byl dóm mój. L14,24 Pravím pak vám, že nižádný mužóv těch, kteříž zavoláni sú, okusie večeře mé.“
L14,25 Jdiechu pak zástupové mnozí s ním, a obrátiv sě, vece k nim: L14,26 „Ač kto přicházie ke mně a nenenávidí otcě svého a mateře a synóv a bratróv a sestr, ještě pak i duše své, nemóže mój býti učedlník. L14,27 A ktož nenese kříže svého a nejde po mně, nemóže mój býti učedlník. L14,28 Nebo kto z vás, chtěje stavěti věži, však najprvé počítá náklady, kteříž potřebni sú, má li k dokonání, L14,29 aby když položil by základ a nemohl by dokonati, všickni, kteříž vidie, počnú posmievati se jemu L14,30 řkúce, že tento člověk počal jest stavěti, a nemohl jest dokonati? L14,31 Nebo který král jíti maje činiti boje proti jinému králi, však sedě prvé myslí, ač mohl by s desieti tisíci postřetnúti jeho, jenž se dvaceti tisíci přicházie k němu? L14,32 Jinak ještě daleko jeho činícieho, poselstvie posielaje prosí toho, což pokoje jest. L14,33 Protož tak každý z vás, kterýž neodpovie
